Salvátorská pouť je pro tento rok minulostí, Resselovo náměstí opustili poslední kolotočáři a stánkaři. Víkend nabitý zážitky a nezdravou stravou skončil, Chrudim se opět propadla do líného života provinčního maloměsta.

Stojí to za to. Projít si centrum města v období konání pouti, která přitáhne především „přespolní“. Pořád ještě je pojem „jet do Chrudimi na pouť“. Zajdeme si na pár atrakcí, nakoupíme v hypermarketu a hurá zpátky domů. Na rok máme klid.

A podle toho i centrum města o víkendech vypadá. Člověk, jdoucí v tento čas kolem morového sloupu, už skoro čeká, kdy kolem něj proletí nějaký druh stepního běžce, rostliny známé z westernů. Sem tam se najde nějaký odvážlivec, který přeci jen cukrárnu otevře, ale brzy svůj nápad přehodnotí. Lidé se do uliček kolem Resselova náměstí o sobotách a nedělích nehrnou. Však taky proč, všude je zavřeno. Kruh se uzavírá.

Přes davy návštěvníků, letošní pouť byla něčím výjimečná. Poprvé si snad každý všimnul, že atrakce plné vřískajících teenagerů se roztáčely méně, autíčka s tatínky a malými potomky brázdila pódia autodromů s daleko menší četností.

Chrudimská pouť 2012 - poloprázdné kolotoče.  Foto: Chrudimské noviny

Možná je to způsobeno současnou vládní politikou levicové, pardon, pravicové ODS. Možná za to mohou úroky, hypotéky, pojištění, zdražující se potraviny. Skoro každý dnes raději otočí pětku dvakrát v dlani, než ji vloží do ruky pouťového umělce. A tak i sami pánové a dámy od kolotočů pomalu cítí v kostech, že výdělky jsou rok od roku nižší. Řešení existuje, ale k jeho úspěšné realizaci bude nutné znovu se ponořit do starých kronik, zeptat se pamětníků. Co je vlastně pouť? Proč se do Chrudimi svého času vydal i samotný císař? Kdo je Salvátor a kde se bere moc, která svého času přitahovala tisíce poutníků?

Tradice jsou jednoduše natolik živé, nakolik si jejich přítomnost v našich životech přejeme.