Chrudim - Během letních měsíců si většina sportovních disciplín a soutěží dává zaslouženou pauzu, díky které máme možnost  zaměřit se na mladé sportovní naděje Chrudimi a v rámci rozhovoru vám je alespoň trochu představit. Prvním je devatenáctiletý stolní tenista David Půlpán.

Davide, první otázkou bych se chtěl vrátit k tvým začátkům. Kdy jsi začal hrát stolní tenis a proč sis vybral zrovna tento sport?

Stolní tenis jsem závodně začal hrát až ve svých 11 letech (letos jsem zakončil osmou sezónu), což je relativně pozdě, když většina hráčů začíná průměrně v těch 6-7 letech. Ke stolnímu tenisu mne přivedl můj strýc, který je rekreačním hráčem. S ním jsem si zhruba od 8 let začal "pinkat" a jsem mu vděčný za to, že mne naučil úplné základy. Stolní tenis jsem si vybral hlavně kvůli němu a jelikož naše rodina není moc sportovně založená, tak jsem neměl od ostatních členů rodiny žádné další návrhy, jakému jinému sportu bych se měl věnovat. 

Nyní bych se již přesunul do současnosti. Účastníš se různých handicapovaných turnajů. Můžeš čtenářům popsat, jaký je tvůj handicap?

Můj handicap je ten, že mám vrozenou vadu pravé dolní končetiny, která spočívá v tom, že mám pravou nohu asi o 20 cm kratší než levou a v chůzi mi pomáhá ortoprotéza. Podstoupil jsem dvě operace, které mi "prodloužily" bérec o cca 12 cm a posléze ještě několik dalších operací. Nyní již pouze každé 2-3 roky obměním ortoprotézu za novou (z důsledku opotřebení).

Na konci června letošního roku ses účastnil Evropských her handicapované mládeže v Brně a chrudimské barvy si zde reprezentoval na jedničku. Můžeš mi říci, jak jsi dopadl?

Děkuji. Mezinárodních her handicapované mládeže 2013 v Brně jsem se zúčastnil již podruhé (v loňském roce se mi podařilo zvítězit) a z výsledku letošních her jsem byl také maximálně spokojen: vítězství se mi podařilo obhájit. Teď už schází dovršit "zlatý hattrick" na příštích hrách v roce 2014, ale bude to velice těžké. Jako v každém sportu je "snažší" něco vyhrát poprvé, než vítězství obhájit, na tož obhájit dvakrát po sobě.

Hrál jsi tam se stolními tenisty z ostatních států Evropy, dokázal jsi porazit Bulhary nebo Chorvatku. Probíhá s ostatními hráči během turnajů nějaká komunikace?

Komunikace rozhodně probíhá. Během zápasů sice ne, to se každý stoprocentně koncentruje na svůj výkon, ale třeba při rozehře nebo po zápase mezi sebou několik slov prohodíme. Potom třeba také, když se potkáme u jídla a nejvíce si člověk asi popovídá na závěrečních banketech.


Kromě skvělého výsledku v Brně, můžeš připomenout ještě další tvé úspěchy? Co jsi dokázal, kam všude ses díky stolnímu tenisu podíval...

Od roku 2011 se účastním mezinárodních turnajů, odkud se započítávají body do světového žebříčku. Na těchto turnajích je obrovská konkurence, protože vybojovat si účast na paralympiádě chce úplně každý (na PH se kvalifikuje zhruba prvních 12-15 hráčů podle žebříčku). Mezi mé největší úspěchy na těchto turnajích patří 3. místo v družstvech na "domácím" turnaji Czech Open 2011, který se konal v Ostravě a potom 2. místo v jednotlivcích společně se 3. místem ve družstvech na Hungarian Open 2012, který se konal v maďarském Egeru. Na posledním turnaji tohoto typu jsem byl letos v březnu v italském Lignanu a tam se mi bohužel nepodařilo žádný cenný kov urvat.

Jaký moment z tvé kariéry se ti nejdříve vybaví? Třeba nějaký konkrétní zápas, který nedostaneš z paměti. Je něco takového?

Ano. Tento moment je právě z posledního březnového turnaje, který se konal v již výše zmíněné Itálii a z paměti se nedá jen tak vytěsnit. Byl to zápas v družstvech, který jsem hrál proti soupeři z Maďarska. Šlo o to, kdybych v tomto zápase zvítězil, tak bychom měli jistou minimálně bronzovou medaili, ale za stavu 2:2 na sety a 10:8 na míčky jsem se asi zalekl možného vítězství a tyto dva mečboly jsem promarnil a zápas prohrál 11:13 v pátém setu, takže jsme kvůli mně skončili bez medaile. Mrzelo mne to o to víc, když jsem v družstvu hrál po boku takového hráče, jakým je Ivan Karabec, který je paralympijský vítěz ze Sydney, mistr světa (2006) a trojnásobný mistr Evropy (2003, 2007 a 2009).

Tvé výsledky rozhodně stojí za pečlivou přípravou. Jak často trénuješ a dá 
se to všechno skloubit se školou?

V sezóně trénuji třikrát týdně a každý trénink trvá dvě hodiny. Nicméně oproti ostatním hráčům ze světa je to opravdu hodně málo. Téměř všichni hráči, kteří jsou ve svých kategoriích handicapu v první světové desítce, mají stolní tenis jako profesionální sport a trénují okolo 30 hodin týdně. Tréninky se zatím se školou skloubit daly, ale příští rok mne čeká maturita, takže v této chvíli na začátku letních prázdnin nedokážu říci, jak bude nadcházející sezóna vypadat...

V tuto chvíli máte nějakou letní pauzu. Udržuješ si určitým způsobem fyzičku?
Čemu kromě stolního tenisu se věnuješ?

Ano. Je dobré alespoň na měsíc si od stolního tenisu dát pauzu, když se člověk snaží 11 měsíců v roce trénovat. V rámci této pauzy se snažím věnovat jiným sportům, které provozuji na rekreační úrovni a trochu si tímto způsobem udržet fyzickou kondici sporty, kterými jsou např. tenis, nohejbal, fotbal, volejbal, plavání,... Tento rok jsem se poprvé přihlásil na nohejbalový turnaj, letos již proběhne 4. ročník. Turnaj se koná ve dnech 15.-18. července a jsem moc rád, že jsem se mohl stát součástí skvělé party lidí, která se turnaje pravidelně účastní. Chtěl bych vyjádřit velký dík Petru Dejnožkovi, který turnaj od začátku jeho založení pořádá, za skvělou organizaci a přípravu, která probíhá již v těchto dnech. Nebojím se říci, že takto zorganizovaný turnaj by obstál i na mezinárodní úrovni.

Tvá kariéra je zatím v začátcích. Jaký je tvůj sen, co se týče stolního tenisu?

Je pravda, že cca ze 60 hráčů z celého světa, kteří figurují v mé kategorii handicapu jsme možná 3-4 hráči, kterým není ani 20 let, ostatní hráči jsou starší. Mým snem, asi jako každého sportovce, ať provozuje fotbal nebo právě stolní tenis, je podívat se někdy v budoucnu na paralympijské hry a to ne pasivně jako divák, ale aktivně za stolem.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů ve tvé sportovní kariéře.

Já děkuji Tobě, že jsi mi k rozhovoru dal příležitost.