Pardubice - Možná poslední a velice vyčerpávající rozhovor z pozice hlavního trenéra pardubického A týmu poskytl Miroslav Janovský. Rozpovídal se o celé sezóně, vysekl poklonu fanouškům, přiblížil přípravy na sváteční utkání proti Tatranu a Vítkovicím a v neposlední řadě objasnil své rozhodnutí skončit na pardubické lavičce. To vše a mnoho dalšího čtěte v následujících řádcích.

Sokol Pardubice v úvodu letošní sezóny překvapil diváky dvěma výhrami doma nad Ostravou a poté na palubovce Brna. Nastavil tak laťku poměrně vysoko, cítili jste zodpovědnost díky těmto výsledkům?

Před sezónou jsme si poměrně dost věřili, ale každopádně bych netvrdil, že bychom všichni vyhlašovali, že chceme jít do play off. Na druhou stranu nám ale tyto dva vítězné zápasy vlily do krve naděje, že ta sezóna bude vypadat dobře. Nešlo jen o výsledky, ale také o naši hru, která byla velice dobrá. Nutno říci, že jsme byli nováčkem a rozhodně jsme nechtěli od začátku bojovat pouze o záchranu, ale hlavně o postup do play off.

Blízko bodovému zisku jste byli také ve čtvrtém kole proti Tatranu. Utkání bylo výjimečné, odehrálo se na palubovce ČEZ Areny před zhruba dvanácti stovkami diváků. Jak klub toto utkání vnímal nejen z herního hlediska?

V uplynulé sezóně jsme byli svědky několika zlomových bodů a tento zápas byl právě jedním z nich. Byl to náš druhý domácí duel a pojali jsme jej jako velikou oslavu pardubického florbalu. Chtěli jsme všem ukázat, jakým směrem jsme se posunuli a jak dokážeme hrát proti takovýmto špičkovým týmům, jako je Tatran. Zápas se vydařil diváckou kulisou a vším, co jsme dělali okolo. Vypadalo to jako veliké utkání, měli jsme videoprojekci, světelné efekty a troufl bych si tvrdit, že takto kvalitní zápas z hlediska příprav se dá vidět jen v Superfinále v O2 Areně. Nám se podařilo ho vytvořit v základní části a ještě navíc jsme sehráli parádní utkání i na palubovce.

Sokol má domov na Dašické, ale přesto. Uvažuje se v budoucnu o dalších takových zápasech?

Hráči nevědí, že pokud bychom postoupili do play off, určitě bychom ještě jeden zápas v ČEZ Areně hráli. ČEZ Arena pro nás vždy byla a bude jedním z vrcholů. Určitě budeme chtít, abychom zde jeden zápas v příští sezóně během základní části odehráli, a věřím, že nebude jediný. Pokud postoupíme do play off, znovu bychom chtěli do pardubického stánku nakouknout. 

Vcelku vyrovnané výkony v základní části nabourala domácí porážka od Otrokovic 23. listopadu. Od té doby Pardubice dva měsíce nevyhrály a připsaly si sedm porážek. Jak těžké bylo projít tímto obdobím?

Bylo to 100% takové zlomové a negativní období v letošní sezóně. Porážka s Otrokovicemi ještě nebyla tím špatným, protože jsme sehráli perfektní utkání. Poté ale přišly zápasy, kde jsme už tak perfektní výkony nepodávali a já osobně jsem měl pocit, že na řadě hráčů začala ležet veliká tíha z toho pohledu, že musíme za každou cenu ten který zápas vyhrát, abychom postoupili do play off. Hráči měli svázané ruce, na všechno jsme se nadřeli a nedávali jsme branky s takovou lehkostí jako na začátku sezóny a byl to jeden z důvodů, proč jsme neudělali vyřazovací boje. Drtivá většina hráčů byla navíc postavena před něco nového – ne, že musí hrát, aby se zachránili, ale proto, aby postoupili. Věřím, že v příštím ročníku z toho dokážeme těžit a s tímto tlakem se vyrovnáme o něco lépe.

Na této nepříjemné sérii by se také určitě dalo najít další pozitivum. Sokol v lednu hostil televizní zápas proti Vítkovicím a dlouho se na něj připravoval. Jak těžké byly právě přípravy na tento florbalový svátek?

Řekl bych, že hráči vůbec nepoznali, že se nějaký takový zápas chystá. Na druhou stranu se určitým způsobem podíleli na propagaci, což se jim rozhodně nesmí upřít. Náročné to ale bylo, hlavně proto, že na Dašické se nikdy předtím žádný televizní zápas nekonal. Bylo to opravdu výjimečné, chtěli jsme to pojmout jako zápas v ČEZ Areně, což znamená udělat z toho další z TOP událostí v sezóně. Utkání bylo také jedním ze zlomových bodů zmíněných na začátku. Byl položen speciální povrch, bylo náročné postavit veškerá lešení pro Českou televizi, zařídili jsme VIP prostory a spousty dalších atrakcí pro fanoušky.

Právě fanoušci sehráli v tomto utkání jednu z nejvýznamnějších rolí, dorazilo jich rekordních 608 a vše se tak povedlo na jedničku…

Bylo to pro nás naprostou odměnou. Od některých profesionálních sportovců zní jako klišé, pokud tvrdí, že je hlavně důležité, aby přišli lidi, ale pro nás je to naprosto něco neobvyklého, že dorazí tolik fanoušků a hala naprosto praskala ve švech. Pro mě osobně to je jeden z nejsilnějších zážitků, který jsem s pardubickým florbalem zažil.

Na utkání dorazil početný fanklub, který po celý zápas neúnavně pardubické hráče povzbuzoval. Pravidelně se potom objevoval i na dalších utkání do konce základní části, byť ne tak v hojném počtu. Na hráče to určitě nějakým způsobem zapůsobilo.

Bez pochyby. Slavný popěvek fanoušků (Pardubáci, jo to jsme my – pozn. aut.) se potom přenesl i do pardubické kabiny a do pozdějších oslav. Osobně si toho hrozně moc vážím, když jsem si potom vypichoval nejdůležitější věci v sezóně, bylo to určitě dostání se téměř na špici návštěvnosti v extralize. Na svědomí to má právě fanklub, který nás povzbuzoval. Jeho fandění je famózní a já před ním smekám. Jsem moc rád, že jsme se zařadili po bok dalších pardubických klubů, které fanoušci poctívají svou návštěvou.

Pojďme se podívat zpět na palubovku. Po nepříjemné sérii proher Sokol v závěru sezóny zabral. Lepší časy nastaly po domácí výhře 11:5 nad Chodovem. Nikdo s touto výhrou příliš nepočítal, bylo to možná jedno z nejcennějších vítězství v této sezóně, je to tak?

Je to přesně to, co už jsem zmiňoval. Z hráčů najednou spadlo to, že play off už je téměř nedobytné. Začali hrát úplně v klidu a stejně jako na začátku. Lehký přechod do útoku, hráli, jako když odhodí závaží a myslím si, že kdybychom si to v hlavě lépe srovnali právě v prostředku základní části, určitě bychom celý ročník zvládli lépe. Vítězství nad Chodovem bylo ohromně důležité a nabudilo nás pro závěrečnou fázi soutěže.

Hned v dalším kole jste hráli na hřišti věhlasného Tatranu, kde se opět čekala jasná partie ze strany domácích. Ale ouha, Sokol znovu potvrdil vzestup formy a Střešovice pěkně potrápil. Bylo to právě díky předešlé porážce Chodova?

Myslím si, že určitě, ale zde naše výkony pouze pokračovaly. Každý zápas pro hráče sestříhávám a na každý zápas se detailně připravujeme. Člověk občas ten zápas vidí s odstupem úplně jinak než ze střídačky. S klidným svědomím mohu říct, že v tomto utkání jsme podali náš nejlepší kompaktní výkon po celých šedesát, respektive jednašedesát minut.

V zápase jste byli opravdu hodně blízko vítězství. Mnozí fanoušci se již jistě radovali z první výhry nad tímto týmem v historii. Deset vteřin před koncem zápasu si ale nešťastný vlastní gól vstřelil Karel Brychta a zápas jste ztratili v prodloužení, to byla jistě těžká rána, že?

Výsledek byl pro nás i přes to obrovský cenný a to, že jsme nakonec nevyhráli, a dostali jsme gól v samém závěru, jen potvrzuje obrovskou sílu Tatranu. Hraje do poslední vteřiny a je schopný balónek donést za brankovou čáru v zubech. Já bych si přál, aby Pardubice někdy hrály s takovým obrovským nasazením a sebevědomím, jako právě Střešovice.

Karel Brychta je hráčem, který nastoupil za Sokol ve všech dosavadních zápasech proti tomuto soupeři a paradoxně právě on připravil svůj tým o výhru. Mluvilo se o tom po utkání?

Mluvili jsme o tom, ale pouze s odlehčeným tónem. Karel nikdy Tatran neporazil a dlouho to vypadalo, že tato sezóna bude jeho poslední a díky tomu mělo být toto utkání jeho poslední šancí na to, aby nad tímto soupeřem vyhrál. Hned po zápase jsem mu říkal, že ten gól dal určitě proto, aby mohl v kariéře pokračovat, takže snad našeho kapitána uvidíme na palubovce i příští rok.

Sokol v závěru sice zabral, ale na play off to ani tentokráte nestačilo. Přesto Pardubice získaly nejvíce bodů ve své extraligové historii, dá se tedy sezóna hodnotit jako úspěšná?

Když se na ni podíváme třeba za půl roku, tak ji určitě jako úspěšnou hodnotit budeme. Nemůže být pochyb o tom, že je to 100% nejlepší sezóna v historii pardubického klubu. Nejen kvůli bodovému zisku, ale také díky tomu, jaký florbal jsme po celou dobu předváděli. Na play off pár bodů chybělo, což mě strašně mrzí hlavně kvůli tomu, že při současné formě některých extraligových týmů bychom byli schopni být důstojným soupeřem i ve čtvrtfinále. Znovu říkám, že mě to hrozně moc mrzí. Po skončení sezóny ve mně ale převládá spokojenost.

Zmínil jste pár uniklých bodů. Těch pár bodů bylo možná právě pět ztracených s Kladnem, které bylo vaším pozdějším soupeřem v play down, mám pravdu?

Když porovnám zápasy s Kladnem v obou částech sezóny, tak jsme prostě nebyli v základní části dostatečně dobří. Nedokázali jsme být tak aktivní a nedokázali jsme znepříjemňovat život kladenské obraně. V určitých fázích zápasů jsme najednou rezignovali a i tohle musí být jeden z dalších poznatků do příští sezóny. Pokud chceme takové zápasy vyhrávat, musíme hrát od první do poslední minuty naplno, jinak ty body nepřijdou. A už vůbec ne proti tak nepříjemnému soupeři, jako je Kladno. Nebylo to ale jen o těchto bodech, ztratili jsme jich také mnoho v dalších zápasech, jako například těsné prohry s Tatranem, nebo Mladou Boleslaví a z toho si musíme vzít ponaučení.

Nebáli se hráči toho, že v play down narazí znovu na neoblíbené Kladno?

Před posledním zápasem základní části jsme si teoreticky mohli svého soupeře vybrat, a to pokud bychom tento zápas úmyslně prohráli. Pro mě je ale úmyslná prohra v extralize postavená na hlavu. Absolutně jsem nespekuloval nad tím, jestli jít na Kladno nebo Liberec. V základní části bylo naším cílem udělat co nejvíce bodů a bylo mi jasné, že pokud vyhrajeme, půjdeme právě na Kladno.


Úvodní dva domácí zápasy v play down jste zvládli skvěle a do Kladna jste ke třetímu střetnutí odjížděli s vedením 2:0. Jak těžké bylo ubránit se před posledním zápasem postupovým myšlenkám a plně se koncentrovat na utkání?

Už před zápasem jsme s kolegou Honzou Felsenbergem řešili, kolik takových utkání jsme již sehráli. Bylo jich hodně, a to jak z hráčského, tak z trenérského pohledu. Moc dobře jsme věděli, že toto utkání bude pouze o hlavě. Karty byly totiž rozdány zcela jasně – všichni věděli, že jsme herně lepší. V tu chvíli může tedy rozhodnout jen to, co se odehrává ve vašich hlavách. Bylo jasné, že zápas se neodehraje na hřišti, ale v hlavách. V první třetině jsme tento souboj s myšlenkami prohráli, ale potom jsme se sebrali a zvítězili.

Utkání se nakonec zvládlo. Bouřlivé to tedy v kabině bylo nejen o první přestávce, ale určitě také po zápase. Fanouškům zajisté neuniklo na facebooku video Martina Zozuláka, které zachycovalo bezprostřední oslavy. Můžete nastínit jejich další průběh po příjezdu do Pardubic?

Oslav jsem už zažil docela dost a cestou z Kladna jsme se bavili o tom, která z nich byla nejlepší. Dlouho jsme se na žádné nemohli shodnout, ale teď už víme, že nejlepší byla ta letošní. Ukázalo se, že v týmu je dostatek lidí, kteří dokážou žít od večera do rána a dokážou úspěch náležitě zapít. V Pardubicích jsme po příjezdu doslova ovládli jeden bar a jeho majitel při našem odchodu dokonce brečel. To proto, že hospodu vlastní již dvacet let, ale podle svých slov ještě nikdy nic takového nezažil. Jako poděkování nám potom na účet podniku dal několik lahví vcelku drahého a kvalitního alkoholu. Bylo to opravdu skvělé a v některých případech se oslavy táhly i několik dní a nocí.

Pojďme vystřízlivět a podívat se zpět mezi mantinely. Právě zmiňovaný Martin Zozulák je bezpochyby faktorem X v pardubickém týmu, letos vstřelil šestatřicet branek, dokázal vyhrát soutěž o nejlepšího střelce a jeho přínos pro hru Sokola je opravdu neskutečný…

Nezbývá než souhlasit. Martin se navíc v klubu nepohybuje pouze na palubovce, je také součástí užšího vedení a podílí se na řízení týmu nejen s hokejkou v ruce. Na hřišti je ale opravdu neuvěřitelný. Myslím si, že každý spoluhráč, zvlášť ti mladší, by ho měli každou minutu na hřišti sledovat, aby viděli, jak vypadá florbalista. “Zezy“ patří mezi tři nejlepší hráče v České republice a je klidně možné, že tak skvělého hráče už mít v Pardubicích nikdy nebudeme. Vše podtrhuje fakt, že se dokázal stát nejlepším střelcem, byť hraje za devátý tým v základní části. Věřím, že jeho přínos v pardubické kabině bude ještě několik další sezón. 

Mluvili jsme o mladých hráčích a těch má Sokol hned celou řadu. V závěru sezony se ukázali mladíci jako Filip Krigovský, Dominik Chmelař, nebo Radek Formánek. Budou sice ještě několik dalších let patřit mezi nejmladší v týmu, ale přesto, dá se právě na takových hráčích postavit budoucnost pardubického florbalu?

Vždycky jsme sázeli na naše odchovance. Já bych byl úplně nejspokojenější, kdyby celý pardubický tým byl složen právě z nich. Nicméně z hlediska úrovně českého florbalu je to utopie. Žádný klub nedokáže od eléva vychovat kompletní extraligový tým. Pardubice mají řadu kvalitních hráčů, kromě jmenovaných jsou to bezesporu Tomáš Dlesk, Marek Ďopan, Jakub Burian a další. Byl bych strašně rád, kdyby se tito hráči prosazovali ještě daleko víc a kdyby mohli vytlačit hráče, kteří nejsou pardubickými odchovanci. Kluci se nesmí spokojit pouze s tím, že hrají extraligu, hráč musí chtít být nejlepší, jeho cílem nesmí být jen hrát extraligu, ale také dotáhnout Pardubice v této soutěži co nejdále a jejich osobním cílem by měla být v první řadě reprezentace a touha v ní rozhodovat zápasy.

Pro příští sezónu jste vyhlásil jasný cíl, a to vytoužené play off. Vyjmenovali jsme hned několik věcí, které by k tomu měly dopomoci, ale určitě bude potřeba udělat ještě něco navíc. Co?

Nesmíme podlehnout uspokojení z toho, jak jsme hráli v letošní sezóně. V první řadě bude důležité, abychom udrželi pohromadě stávající tým. Do 31. března jsme hráčům dali čas na to, aby se rozmysleli, zda chtějí v Pardubicích pokračovat. Pevně věřím, že všichni hráči chtít budou. Pokud ne, budeme muset hledat adekvátní náhrady. Bojím se ale, že v současné době nejsme schopni hráče doplnit z vlastních řad, a to z juniorského týmu. Domnívám se, že současní pardubičtí junioři si neuvědomují, jak vypadá vrcholový sport a jak se k němu má přistupovat. Pokud by si to uvědomovali a podřídili se tomu, mohli by už pomýšlet na extraligu, za současné situace to ale nejde.

Vy jste se v průběhu roku stal trenérem ženské florbalové reprezentace a objevil se otazník nad vaším pokračováním na lavičce Sokola. Můžeme fanouškům prozradit další vývoj?

Byl jsem rozhodnutý ve chvíli, kdy jsem reprezentaci žen bral. V současné době trénuji dva reprezentační výběry, a to juniorky a dospělou ženskou reprezentaci. V nadcházející sezóně se budu určitě naplno věnovat ženské reprezentaci a s pardubickým A týmem se rozloučím. Myslím si, že je to správné i z toho pohledu, že je obrovská anomálie, aby trenér zůstával u týmu takhle dlouho. Některé hráče, jako je Radek Frománek, Dominik Chmelař, nebo Jakub Burian připravuji od jejich deseti let, což znamená, že s nimi pracuji nějakých deset nebo jedenáct let. To opravdu není normální a kromě toho jsem u A týmu mužů vyjma dvouleté přestávky od jeho založení v roce 1996. Myslím, že je potřeba, aby přišel někdo nový a pokusil se dostat z týmu třeba něco víc, než se podařilo mně.

Ten někdo nový už je zvolen, nebo se stále vybírá nejvhodnější člověk na tuto pozici?

Máme poměrně jasnou představu o tom, kdo by měl Pardubice trénovat. Je to jejich bývalý hráč, který by se sem měl vrátit. V současné době ladíme určité věci ohledně bydlení a jeho kompetencí v klubu. Naše představa je taková, že by měl kromě trénování A týmu zastávat také pozici jakéhosi šéftrenéra a měl by se věnovat i dalším týmům. Jasno máme i o asistentovi, který by měl taktéž pocházet z našich vlastních řad. Věřím, že jednání dotáhneme do úspěšného konce. Do čtrnácti dnů bychom mohli nová jména všem včetně hráčů a fanoušků představit.

Zmínil jste, že v pardubickém klubu jste od jeho úplných počátků v roce 1996, nepředpokládám tedy, že Sokol opustíte úplně. Budete zde nadále zastávat nějakou pozici?

Určitě se nechystám z Pardubic odcházet. V současné době klub řídí tři lidé: Vít Drašar, Martin Zozulák a já. Počítáme s tím, že v tomto složení budeme Pardubice řídit i dál a snažíme se je posouvat stále dopředu. V příští sezóně chystáme několik dalších překvapení. Nechci odcházet už jen proto, že bych rád dotáhl do konce započaté věci.

Je něco, co byste chtěl závěrem dodat ke svému právě ukončenému angažmá na lavičce v Pardubicích?

Určitě! Pro mě osobně byla letošní sezóna nesmírně důležitá a cenná kvůli dvěma lidem z řad hráčů. Byli jimi Adam Filip a Petr Jelínek. Jejich přístup byl přesně takový, jakým by měl člověk ke sportu přistupovat, a to nejen k florbalu. Oba hráči se k němu vrátili po čtyřleté, respektive tříleté přestávce, a přestože jejich startovní pozice nebyla vzhledem k dlouhé pauze vůbec jednoduchá, vrhli se po hlavě do tréninků a přípravy s takovým nasazením, že by mohli jít příkladem všem ostatním pardubickým hráčům. I když nedostávali tolik prostoru na palubovce, tak z hlediska zmiňovaného přístupu byli bezesporu nejlepšími pardubickými hráči. Je úžasné, jakým způsobem ke sportu vhzlíží, kolik mu věnují času a neustále na sobě chtějí pracovat. Věřím, že v příští sezóně se dostanou do základní sestavy a ostatní hráči si z nich vezmou příklad.

Autor: Marek Votke.