Před nedlouhou dobou ústavní soud zrušil zákon o zdanění církevních restitucí. V té souvislosti se ve sdělovacích prostředcích znovu otevřela diskuse na toto téma. Opět jsme slyšeli z úst některých představitelů našeho státu, že církevní restituce byly předražené. Dokonce jeden z politiků uvedl, o kolik miliard to bylo. Argumentuje se, že zemědělská půda v žádném případě nemá tu hodnotu, podle které byly vypočítány finanční náhrady za nevydané pozemky. Když se vyjádřím mírně, tak musím konstatovat, že podobná tvrzení jsou zavádějící. Pozemky, které nebylo možné vydat, jsou dnes z větší části zastavěné. Příkladem toho je třeba lokalita pod Větrníkem, Na Šancích. Některé budovy na tomto místě, obytné i komerční, stojí na pozemku, který původně patřil našemu kostelu. Kdybychom se obrátili dnes na soudního znalce, aby ocenil pozemek v tomto území, jeho cena by jistě nebyla 45 Kč za metr čtvereční, ale byla by několikanásobně vyšší.

Církev udělala velkorysé gesto, když přijala restituční zákon. Je to naopak! Ne my dostáváme více, než bychom měli, ale méně. Naši představení se zřekli nemalé části těchto nároků, aby konečně mohlo dojít k vyrovnání mezi církví a státem. A také nechtěli někomu brát střechu nad hlavou nebo omezit jeho podnikání. Je třeba si ještě uvědomit, že stát požíval výnosů z těchto nemovitostí, a to po desítky let. Tedy nejsme těmi, kteří se na restitucích obohacují. Jen potřebujeme materiální základnu pro život a rozvoj našich společenství. Nemohu přijmout názor, že církev nepotřebuje žádný majetek, vždyť je přece institucí duchovní. Připomíná mi to tvrzení farizeů, kteří Ježíši vyčítali, že chodí na hostiny a že je žrout a pijan vína.

Arciděkan Jiří Heblt, Chrudim