Forum24 - Cesta Andreje Babiše k moci nad Českou republikou se v noci na 12. července po dlouhém, trapném a ostudném představení v poslanecké sněmovně završila. Vzhledem k tomu, jakou moc kumuluje ve svých rukou, je dosud bezprecedentním vládcem nad českým obyvatelstvem. Přitom otevřeně pohrdá demokratickým systémem, opírá se o někdejší totalitní stranu a kumuluje politickou moc s mocí mediální a ekonomickou.

Od této chvíle zbývají už jen poslední záruky občanské svobody. Je to jednak Senát, který má málo pravomocí, ale může bránit ústavním změnám, a je to Ústavní soud, který ale nemá v rukou vymahatelnost práva a svých vlastních rozhodnutí. Veškerou represivní moc i moc nad výběrem daní a finanční kontrolu celé společnosti má v rukou Andrej Babiš, který se může bez problémů podívat na každý bankovní účet v zemi. Nové nástroje k tomu připravila už vláda Bohuslava Sobotky.

Fakticky poslední zárukou svobody a právního řádu v České republice jsou nyní naše mezinárodní smlouvy, zejména členství v Evropské unii. Je přitom patrné, že Babišovým zájmem je maskovat svoji autoritativní a nesmírně kumulovanou moc vágními ohledy na evropské partnery. Ale i oni si postupně, jako koneckonců i větší část české společnosti, mohou zvyknout na snížený komfort demokracie ve východní části střední Evropy.

Tento den, 12. červenec 2018, je prohrou polistopadové demokracie. Formálně demokratickými prostředky se tu chopila moci síla, která odstraňuje principy dělby a kontroly moci.

Babiš o to stál dlouho a projevil vytrvalost. Když si uvědomíme, že po první investici na likvidaci demokracie, kterou byl nákup vydavatelství Mafra za více než 3 miliardy korun měl dostatek prostředků na bezprecedentní politický marketing a prakticky neustálou kampaň, můžeme si být jisti, že za moc v České republice utratil rozhodně více než 5 miliard korun. Právě kvůli této ekonomické sile našel velké množství kolaborantů mezi novináři a v prostředí české podnikatelské a intelektuální elity, která postrádá až na výjimky občanskou hrdost. Hodně lidí prodalo Babišovi své duše a někteří se neprodali lacino. Ale těch levných kolaborantů bylo zase hodně, což taky něco stálo. Pro Babiše bylo přitom spíše překvapením, že na prodej tu nejsou všichni, na které si ukáže.

Co bude dál, je otázka. Úloha sociálních demokratů prakticky skončila a stali se z nich lokajové. Komunisté tančí na hrobě polistopadového období, které bylo přitom nejúspěšnejší etapou celé české historie.

Nyní začíná nová, zřejmě dlouhá éra rizikového života v simulované demokracii ruského typu. A půjde o to, jak se bude každý z nás chovat. Těch posledních pět let bylo érou morálního úpadku, jaký jsme nezažili od dob normalizace. Měli bychom se stydět a nejlépe se vzpamatovat a najít ztracenou čest.

Budoucí profil národa lze ale bránit každým statečným vystoupením proti ohavnosti. Babiš dobře ví, co mu říkali lidé na náměstích. A bojí se jich. V tom je naše naděje. Že budeme pokračovat v naprosto viditelném odporu. Na ten totiž ještě nemůže sáhnout. Budeme se bránit, pane Babiši. A celý stát budeme bránit před vámi a před komunisty.