Nejvyšší kontrolní úřad tento týden zveřejnil svoji výroční zprávu za loňský rok, ve které mimo jiné poukazuje na problém neudržitelnosti veřejných financí a řadu nehospodárných a neefektivních postupů státu. Bývalý premiér Andrej Babiš ale při hodnocení hospodaření své vlády opakovaně říká něco úplně jiného a velmi často se chlubí tím, v jak skvělém stavu on a jeho ministryně financí Alena Schillerová státní kasu zanechali. Je dobré si obě vyjádření srovnat a zaměřit se na čísla a závěry, které NKÚ předkládá.

 

Státní rozpočet za rok 2021 skončil s historicky nejvyšším schodkem, který kdy Česká republika měla, ve výši 419,7 miliardy korun. Rozpočtový deficit tak narostl o více než 52 miliard korun oproti předchozímu roku, kdy dosáhl 367,4 miliardy korun. Celkový státní dluh se tím ke konci roku vyšplhal rovněž na rekordních 2,466 bilionu korun.

 

Úřad, v jehož čele stojí prezident Miloslav Kala, v této souvislosti upozornil na to, že tempo růstu státního dluhu může mít vážné dopady na udržitelnost veřejných financí. „Na rekordním schodku se podílel zejména významný nárůst běžných výdajů, které vzrostly o 59,5 mld. Kč, tj. o 3,6 %. Oproti tomu kapitálové výdaje meziročně vzrostly pouze o 4,5 mld. Kč, tj. o 2,6 %. Poklesl také podíl kapitálových výdajů vztažený k celkovým výdajům i k HDP,“ stojí ve výroční zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu.

 

 

Andrej Babiš se snaží zakrýt, v jak špatném stavu zanechal státní pokladnu.

 

Dodejme, že kapitálovými výdaji se myslí investiční náklady. Bývalý premiér Babiš tak velmi rád říká, jak se během jeho vlády investovalo nejen do občanů, nýbrž i do naší země, když se ovšem podíváme na hospodaření státu v loňském roce, jeho investiční náklady se příliš nezvýšily, zato ale výrazně narostly jeho běžné výdaje.

 

„Žádná vláda před námi nedávala tolik peněz na výstavbu silnic, dálnic, železnic a nádraží, rekonstrukci kulturních památek, modernizaci armády nebo na vědu, výzkum a inovace,“ chvástá se předseda hnutí ANO, respektive Babišův PR tým v jeho zatím poslední knize s názvem Může za to Babiš a jeho vláda.

 

Skutečnost je přitom taková, jak také konstatuje Nejvyšší kontrolní úřad, že v roce 2020 připadalo na pokrytí mandatorních a kvazimandatorních výdajů 89,5 % celkových příjmů státního rozpočtu, a pouze 10 % příjmů tak mohlo být vynaloženo na ostatní výdaje. Podle schváleného rozpočtu na rok 2021 měl potom dokonce tento podíl vzrůst na necelých 99 %. Na všechny ostatní výdaje by pak zbylo jenom 1 % vybraných příjmů. Na tom je krásně vidět, jak je to s těmi slavnými Babišovými investicemi a jaký podíl výdajů tvořily.

 

Rychlé tempo meziročního růstu běžných výdajů v roce 2021 je podle NKÚ znepokojivé i z toho důvodu, že předchozí rok stanovil velmi vysokou srovnávací základnu a přijatá ekonomická omezení z důvodu zabránění šíření onemocnění covid-19 byla v roce 2020 rozsáhlejší. Úřad rovněž poukazuje na to, že téměř 90 % meziročního nárůstu celkových výdajů nesouviselo s výdaji vynaloženými ve spojení s onemocněním covid-19.

 

„Negativní trend vysokého tempa zadlužování se v roce 2021 nepodařilo zvrátit. Česká republika vykázala v roce 2021 třetí nejvyšší meziroční nárůst dluhu vládního sektoru ze všech zemí EU. Pokud ČR nepřijme účinná opatření ke snížení tempa zadlužování, výrazně se tím zvýší rizika pro budoucí stabilitu veřejných financí,“ zdůrazňuje se rovněž ve výroční zprávě NKÚ.

 

Tyto závěry Nejvyššího kontrolního úřadu jsou naprosto jasné a jejich důležitost spočívá i v tom, že uvádějí na pravou míru to, co dlouhodobě tvrdí šéf hnutí ANO a bývalý premiér Andrej Babiš. Například u příležitosti zveřejnění výše zmíněné knihy na svém facebookovém profilu napsal: „To zadlužení, které nám vyčítají? ‚Náš‘ dluh vznikl proto, že dorazila pandemie a že jsme se rozhodli udržet ekonomiku v chodu, nenechat lidi bez práce a občanům, firmám, krajům, městům a obcím dát peníze. Celkem jsme naše podniky, živnostníky, zaměstnance a občany podpořili za dva roky covidu více než 550 miliardami korun.“

 

NKÚ ukazuje, že to z velké části neplatí, protože minimálně na rekordním zadlužení v loňském roce se podle úřadu podílel zejména významný narůst běžných výdajů. Ten přitom nebyl primárně daný pandemií covidu-19 a restrikcemi a výdaji, které by s ní souvisely. Byť je zajímavé, že Nejvyšší kontrolní úřad si už tolik nevšímá toho, jak podstatně státu klesly příjmy v souvislosti se zrušením superhrubé mzdy a snížením daně z příjmu fyzických osob.

 

Upozorňuje sice na to, že zrušení superhrubé mzdy a výplata kompenzačního bonusu způsobily meziroční snížení inkasa daně z příjmu fyzických osob ve výši 45 miliard korun, kdyby však daň snížena nebyla, meziročně by příjmy z této oblasti naopak pravděpodobně výrazně narostly. Stejně jako se zvýšily příjmy z daně právnických osob nebo jako se vybralo více peněz na inkasu pojistného na sociální zabezpečení.

 

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se stále vymlouvá na to, a najdeme to třeba také v jeho výše zmíněné knížce, že i po dvou letech covidové pandemie byla Česká republika šestou nejméně zadluženou zemí v Evropské unii a že například ve srovnání s Rakouskem máme o polovinu nižší dluh vůči HDP.

 

Nejvyšší kontrolní úřad k tomu ovšem dodává, že oproti ostatním zemím se naše zadlužení ve vztahu k HDP výrazně zvyšuje, což dokládá i meziroční změna pořadí – o rok dříve, v roce 2020, jsme nebyli šestou, nýbrž dokonce čtvrtou nejméně zadluženou zemí v EU. Státní dluh ve vztahu k HDP se tak meziročně zvýšil o 4,8 procentního bodu na 40,8 %.

 

Andrej Babiš se samozřejmě snaží dědictví, které Fialově vládě odkázal ve vztahu k veřejným financím, vylíčit v co nejlepším světle, a zakrýt tak to, v jak špatném stavu jí státní pokladnu přenechal. Přitom po většinu doby, kdy na ministerstvu financí vládlo hnutí ANO, naše ekonomika rostla, takže kdyby se nevedla populistická politika, mohli jsme na tom dnes být už úplně jinak.

 

Úřad pod vedením Miloslava Kaly tak ve své nejnovější výroční zprávě tuhle skutečnost pouze potvrdil a znovu doložil, mimo jiné také poukázal na řadu případů, kde by stát mohl ušetřit finanční prostředky a popsal rovněž například nedostatky spojené s nesprávným hospodařením na úrovni jednotlivých institucí.