Vyrostl v chudých poměrech, prvně nedokončil ani středoškolské vzdělání, vydělával si pomocnými pracemi, žil po svobodárnách, pak procestoval svět na norské nákladní lodi. Kanaďana BRIANA TRACYHO všude sžírala otázka: Co některé lidi dělá úspěšnými a jiné ne? Zkoušel se zabývat přímým prodejem a realitami, aby se přiblížil bohatým. Pak četl všechno dostupné o řízení lidí. Po nocích si dodělával maturitu, potažmo MBA. S diplomem z teorie podnikání a marketingu se stal managementovým konzultantem, který se snažil pomoci více než tisícovce firem a v součtu pěti milionům zaměstnanců, pro něž uskutečnil více než pět tisíc přednášek.

A nejčastěji zodpovídal ten dotaz, který i jeho odmalička trápil: Proč nejčastěji lidé nebohatnou? Jeho slova stojí za zamyšlení.

„Proč v zemích, jako je ta Vaše, s možnostmi, které máte, tak málo lidí odchází z práce na odpočinek finančně nezávislých?“ ptá se Brian Tracy a uvádí 5 důvodů:

1. Proč já?

„Předně to k těmto lidem nikdy nedošlo.

Průměrný člověk roste v rodině, kde se nikdy nepotkal nebo kde nikdy nepoznal nikoho bohatého. Chodí do školy a sdružuje se s lidmi, kteří nejsou bohatí. Pracuje s lidmi, kteří nejsou bohatí. V jeho společenském okruhu mimo práci není nikdo bohatý. Nemá žádné vzory, mezi nimiž by byli bohatí.

Pokud se nám toto děje v letech, kdy se formujeme, až do řekněme dvaceti let, vyrosteme a plně dospějeme, aniž by nám došlo, že je pro nás stejně pravděpodobné stát se bohatým jako pro kohokoli jiného.

Proto lidé, kteří vyrostli v domácnostech bohatých rodičů nebo prostředí bohatých sousedů, se mnohem snáze stávají bohatými. První důvod, proč lidé nebohatnou, je tedy v tom, že nám ani nedojde, že je to v našem případě možné. A protože nám to nikdy nedošlo, nikdy nečiníme jakékoli kroky potřebné k tomu, abychom to uskutečnili.“

2. Rozhodni se!

„Druhý důvod, proč lidé nebohatnou, spočívá v tom, že se pro to nikdy nerozhodnou.

Dokonce i když čteme knihy o dosažení bohatství, navštěvujeme přednášky nebo se spojujeme s finančně úspěšnými lidmi, nic se v našem životě nezmění, protože nikdy nevykonáme rozhodnutí udělat něco jinak.

Dokonce i když si uvědomíme, že bychom mohli být bohatí, a tušíme, jak bychom mohli provést správné kroky, nepohneme se z místa. Pokračujeme dál v tom, co jsme vždy dělali. Pak logicky dostáváme dál výsledky, které jsme vždy dostávali.

Tento hlavní důvod tkví v tom, že velká většina lidí se vůbec nerozhodne zkusit být úspěšná. Nikdy nezaloží firmu, nikdy se nepokusí zobchodovat svůj nápad nebo přístup. Má to v úmyslu, někdy. Přeje si to, doufá v to, připravuje se na to, že jednou vydělá spoustu peněz, ale nikdy se reálně nerozhodne: ,Teď jdu do toho.‘

Toto vnitřní rozhodnutí je přitom zásadním krokem k tomu změnit se v úspěšného člověka.“

3. Možná zítra

„Třetím důvodem, proč lidé nebohatnou, je prokrastinace.

Vždy mají ,dobrý důvod‘ nezačít dělat to, o čem vědí, že potřebují. Vždy je buď špatný měsíc, špatné období, špatný rok. Jsou nevhodné politické podmínky, oni sami ještě ,nejsou dost dobří‘. Museli by riskovat, vzdát se své jistoty, nebo naopak o svou jistotu přišli, a tudíž také nemají sebevědomí. Buď nemají našetřené peníze, a tedy ,nemají z čeho‘ začít, nebo peníze našetřené mají, a bojí se o ně přijít. ,Snad příští rok,‘ říkají nejčastěji.

A přitom vždy bude v jejich hlavě nějaký důvod k otálení. Tito lidé dokážou odkládat z měsíce na měsíc, z roku na rok, dokud jim všechny příští měsíce a roky nedojdou. Vůbec tedy nezáleží na tom, že si na otázku: ,Proč já?‘ odpovědí: ,A vlastně proč ne já?‘ i že se rozhodnou pro změnu, stejně ji odloží na dobu neurčitou.

4. Zaplať cenu

Čtvrtým důvodem, proč lidé odcházejí z celoživotního pracovního procesu zcela závislí na almužně od státu, je ten, že prostě nechtějí investovat.

Nehodlají odložit svou spotřebu, zasadit semínka, z kterých by mohl vyrůst ovocný sad, jestliže je teď mohou projíst. Nechtějí zaplatit za budoucnost cenu v přítomnosti. Nechtějí se omezit. A tak za to platí obrovskou cenu v budoucnu.

Velká většina lidí má neodolatelné nutkání utratit každou minci, kterou vydělá, a ještě k tomu si půjčuje. Říká tomu ,užít si život‘. Ve skutečnosti projídají veškerou budoucnost.

Dokud se lidé nedokážou ukáznit, nepoznají to, čemu se říká finanční svoboda, nezávislost. Jak řekl W. Clement Stone: ,Pokud nedokážete udržet peníze, jíte pořád zrní.'“

5. Dívej se dlouho dopředu

„Pátý důvod je možná důležitější než všechny předchozí. Je jím schopnost či neschopnost dlouhodobého výhledu.

Dr. Edward Banfield z Harvardovy univerzity po dobu patnácti let prováděl průzkum, do jaké míry jednotlivec nebo rodina dokážou předvídat, zda se v socio-ekonomické skupině pohybují směrem nahoru, či dolů, tudíž zda bude příští generace tohoto jednotlivce nebo rodiny bohatší než ta současná. Zjistil, že mnoho lidí vůbec neovládá časovou perspektivu. Nechápou, jak daleko se její současné aktivity a důležitá rozhodnutí v životě promítají do budoucnosti.

Dr. Banfield uvedl vzor dlouhodobého výhledu. V anglických rodinách vyšší třídy je běžným zvykem registrovat své děti na Oxford nebo Cambridge, jakmile se narodí. Dokonce i když vědí, že on nebo ona tyto univerzity nenavštíví dříve než za osmnáct nebo devatenáct let. Prostě plánují možnost života pro své děti. To je dlouhodobá perspektiva v akci.

V Anglii je častým mladý pár, který si začne odkládat měsíčně 50 liber stranou, aby jeho dnes novorozeně mohlo jednou jít na vysokou školu dle svého výběru. To je pár s dlouhodobým výhledem. Je ochoten obětovat sebe v krátkodobém horizontu, aby zajistil své krvi lepší výsledky v dlouhodobém horizontu. Lidé s dlouhodobým výhledem proto téměř vždy zvedají ekonomický kurz svého života.

To, že se narodíme chudí, tak nebývá naše vina. Ale to, když umíráme chudí, respektive že se naše děti rodí do chudého prostředí, už naše vina je. A pokud říkáme, že ne, nepochopili jsme ani základní hodnotu – odpovědnost.“

Tolik Brian Tracy.

www.businessleaders.cz