Ve hvězdách & Lidový léčitel - Noc z 30. dubna na 1. května je spojena s pradávnými rituály a oslavou plodnosti. Slavila se původně při úplňku, který byl nejblíže dni nacházejícím se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Keltové ho nazývali Beltaine (také Beltine či Beltene).

V tuto noc se v keltských časech odebrali muž a žena do lesa, kde si postavili přístřešek a spolu tam strávili noc. Jejich spojení bylo vnímáno jako spojení Boha a Bohyně, Krále a Kněžky, jako sjednocení protikladů. Za úsvitu pak lidé vstali, sbírali květiny a zdobili jimi příbytek i sebe.

Ženy i muži si splétali do vlasů květiny a tančili kolem posvátného ohně. Tím žehnali půdě, aby dobře rodila, stromům, aby plodily zdravé ovoce, a samozřejmě tím vítali světlou část roku. Ta tmavá začínala na Dušičky Samhainem.

Oheň se zapaloval na vyvýšených místech na ochranu před zlými duchy a démony. Popel z něj měl mít zvláštní moc ke zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, nebo se kolem něj skákalo pro zajištění mládí a plodnosti. Zahazoval se stud a probouzela vášeň. Starší manželé mohli v tuto jedinou noc odstranit snubní prsteny a letitá omezení.

Nesmělo se zapomínat také na úklid po zimě, vyvětrat, vybílit a vymést stavení, aby sem nemohly nemoci. V tuto noc měly páry toužící po potomstvu vyrazit do přírody a podle starých pohanských zvyků si udělat oslavu pro sebe. Říká se, že tato noc je nejplodnější v roce. Děti, které během ní byly počaty, byly po celý život šťastné a obdařené hojností.

Milenci měli mít na sobě něco bílého a červeného, stačilo i symbolicky, kvůli magické síle noci a zejména proto, že nastávalo období, v němž něco přibývá. Seje se – bude úroda, zvířata rodí – bude hojnost a tudíž se budeme víc milovat a přijdou potomci. Keltové během tohoto svátku pekli prasata a pili teplé pivo.

Bohužel, církev se snažila pohanské zvyky vykořenit, a tak připsala magické noci na vrub, že je v moci ďábla a s pomocí čarodějnic škodí… Lidé proto později vytvořili řadu ochranných opatření proti magii čarodějnic. Uvedu namátkou kropení stavení svěcenou vodou nebo se na vrata a dveře dávaly ochranné byliny, jako černobýl či větvičky lípy.

Dále se před vrata nebo do oken kladlo pichlavé trní hlohu či šípku, zapichovaly pichlavé pruty z akátu, aby se čarodějnice poranily a šly jinam. Nejjistější bylo je samozřejmě upálit, a tak se vinou inkvizičních procesů stal z ochranného ohně oheň na pálení čarodějnic.

Očistné ohně, přes něž lidé skáčou, aby vstoupili do nového roku očištěni od všeho negativního, co nasbírali, je jen jedna z mnoha tradic, jež se dochovala, i když si nejsem jistá, zda současná generace ví, proč se přes oheň vlastně skáče. Této noci se říká také Valpuržina noc podle saské bohyně jménem Valpurga, jíž tradice připisují patronství nad čarodějnicemi.

Už pohané a nejen oni, vzpomeňme třeba na indiány, věřili, že kruh lidí kolem ohně, ať sedících či tančících, má obrovskou sílu, jejíž síla je magická. Ideální pro přeskakování očistného ohně je něco si přát. Myslet velmi intenzivně na to, čeho se chcete zbavit, třeba zlozvyků a získat nové schopnosti, které vám pomohou zkvalitnit váš život, například lépe se dívat, víc naslouchat, dělat věci nejlépe, jak dovedeme, naučit se říkat ne, či se zbavovat závislostí.

S tímto přáním a očistou vstupte do nejkrásnějšího měsíce roku Máje, měsíce lásky. Země se probouzí a ukáže vám svoji štědrou náruč.

Mirka Menclová, kartářka
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel