Všichni nyní hledají odpověď na otázku, jak tento enfant terrible slovenské politiky dokázal v závěru kampaně vystoupat se svou stranou Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽANO) až na úroveň dosud nedostižného Ficova Smeru, a dokonce s ním bojovat o první místo ve volbách. Odpověď je ovšem jednoduchá. Igor Matovič pochopil základní imperativ dnešní politiky, který zní: vítězí politici, kteří své voliče baví. Stylem politiky je proto Igor Matovič trochu slovenskou obdobou Borise Johnsona, jenž také svůj politický vzestup postavil na často provokativních, ale skoro vždy zábavných výrocích.

 

 

Trnavan Matovič vstoupil do politiky v roce 2010. Předtím se zabýval podnikáním: v 90. letech vybudoval inzertní noviny na Trnavsku a přidal síť podobných titulů po celé zemi. Jeho 36 inzertních novin následně sehrálo roli i při jeho politickém angažmá. Matovič založil hnutí, které se původně jmenovalo lapidárně Obyčejní lidé. Ač se Matovič vždy označoval za konzervativního katolíka, dohodl se při své první parlamentní kandidatuře v roce 2010 na spolupráci s tehdejšími libertariány Richarda Sulíka a jeho stranou Svoboda a Solidarita (SaS).

 

 

Už tehdy se Matovič zachoval na klasického politika netradičně: jeho Obyčejní lidé si řekli jen o čtyři místa na kandidátce a „skromně“, ale takticky zvolili poslední čtyři pozice. To jim pak umožnilo „jet“ v kampani jednoduché heslo „kroužkujte poslední čtyři“. Mělo sílu díky podpoře Matovičových inzertních novin. Čtveřice pak zasedla do parlamentních lavic. Vedle jejich šéfa se poslanci stali jeho bratranec, redaktorka jeho novin a jejich vášnivý čtenář...

 

 

I tohle předznamenalo dlouhodobý rys Matovičova stylu politické práce. Jeho strana, jež se později přejmenovala na Obyčejné lidi a nezávislé osobnosti, měla dlouho jen čtyři členy a jednalo se právě o původní kvarteto zakladatelů a „Igorových lidí“. Současná vládní koalice proto dokonce prosadila zákon, který stranám přikazuje mít minimálně tři sta členů.

Matovič ale i nadále svou stranu řídí jako „one-man show“, i když s několika specifickými rysy. Od roku 2012 šla jeho strana OĽANO do voleb už samostatně. Její lídr opakovaně při volbách prosadil, že nejenom kvarteto zakladatelů, ale všichni současní poslanci musí kandidovat z úplného konce kandidátky. Matovič totiž razil teorii, že poslanci musí pracovat tak, aby s přehledem díky preferenčnímu kroužkování „přeskočili“ všechny ostatní kandidáty. Poslanec, který to nedokáže, nemá podle Matoviče v Národní radě Slovenské republiky co dělat. Sám stranický lídr šel v tomto ohledu příkladem a vždy kandidoval z posledního – 150. místa.

 

 

Kandidátku Matovič navíc vždy sestavuje jako mix osobností známých regionálně, či dokonce celoslovensky. Kvarteto zakladatelů strany doplňují známí aktivisté z oblasti boje proti korupci, ale také výrazní představitelé křesťanského hnutí. Ti druzí dávají hnutí, jehož forma navenek nevypadá nijak tradičně, konzervativní ideologický obsah. Na Slovensku, kde je oproti České republice mnohem důležitější rozdělení politiků a stran na hodnotové liberály a konzervativce, proto OĽANO většinově patří k těm druhým.

 

 

Ostatně Matovič v současné volební kampani prohlásil, že nevstoupí do žádné koalice, která přijímala zákon o registrovaném partnerství, legalizovala drogy nebo přistoupila na uprchlické unijní kvóty. Tyto postoje ho navíc nyní chrání před palbou ze strany Ficova Smeru, jenž většinu středopravé opozice vykresluje jako liberály, kteří chtějí v zemi zavést adopce dětí homosexuály a vpustit do země „hordy utečenců“.

 

 

S nepříliš sourodou kandidátkou Matovič vždy ve volbách zabodoval. Vděčil za to nejen povolání známých osobností, ale hlavně svému vrozenému showmanství, s nímž se prezentoval při parlamentních projevech i při různých politických happeninzích. Když například kdysi podpořil referendum o omezení výhod politiků a jejich imunity, připojil svéráznou akci, kdy v samotném centru Bratislavy zaparkoval auto na přechodu pro chodce a nechal ho tam stát. Přivolané policisty upozornil na svou imunitu a veřejnost na nesmyslnost zákonů v tomto ohledu. K tomu přidává vždy velmi jadrný politický jazyk. O Ficově vládě často mluví jako o mafii či hydře, která musí po volbách skončit „v base“.

 

 

Kontrast jejich kampaní navíc není jediným důvodem, proč zbytek pravostředové opozice hledí na Matoviče trochu přes prsty. Nejde jen o stoupající preference jeho strany OĽANO, ale i o Matovičův styl, jenž podle hesla „padni komu padni“ občas míří nejenom na vládní strany, ale i na partnery z opozice. Legendární se stala situace, kdy Matovič vysypal v parlamentu na hlavu „kolegovi“ z jiné opoziční strany injekční stříkačky, aby kritizoval jeho smířlivé výroky o tvrdých drogách. Na Matoviče by se zkrátka hodila tradiční česká hláška: „Je to rebel!“

Tomuto rebelovi však nyní před volbami nepomáhá jen jeho prořízlá pusa, ale hlavně dobře nachystaná akční kampaň. S kolegy odjel do Francie a našel tam mnohamilionovou vilu bývalého smeráckého ministra financí Počiatka, který ve funkci záhadně zbohatl. V pořízeném videu nalepil na plot exministrova objektu v Cannes cedulku „Majetek Slovenské republiky“. Jindy si vyjel s kamerou na Kypr, aby odhalil místo, kde sídlí schránkové firmy, přes něž skupina Penta ovládá slovenské zdravotnictví. Na to navázalo rozsvícení pěti tisíc svíček před úřadem vlády, jež měly upozornit na počet lidí, kteří každoročně na Slovensku zemřou, protože dlouho čekali na zdravotnickou pomoc, zatímco se zdravotní oligarchové podle Matoviče topí v miliardách.

 

 

Závěrečným trumfem kampaně strany OĽANO se pak stalo hlasování, které Matovič rozjel na internetu. Voliči v něm mohou na základě 11 otázek rozhodnout o podmínkách vstupu jeho strany do vlády. Najdeme mezi nimi hmotnou zodpovědnost politiků, operace všech onkologických pacientů do 14 dnů, elektronické volby nebo zákonnou povinnost platit faktury v pořadí, jak přišly.

 

Část návrhů se může zdát trochu populistická, ale celá akce si za formu i obsah zaslouží jedničku s hvězdičkou z politického marketingu. Bez osobitého stylu, nadání pro kampaně a trochy šaškovství by se totiž Matovič nikdy nemohl dostat do pozice, kdy má teď reálnou šanci svalit velikána slovenské politiky, jímž byl posledních 12 let Robert Fico.

 

Petr Sokol, Reflex