Schválně to zkuste: Vraťte se ve vzpomínkách o patnáct let zpátky, kdy jsme v politice sledovali každodenní souboje dua Paroubek–Topolánek. A teď si představte, že by o jednom z nich média zveřejnila zprávu, že firma, ze které má dotyčný politik ročně mnohamilionové zisky a jejíž řízení pouze formálně převedl na manželku, dostala od státu zakázku za pět miliard korun.

 

 

Tak a teď zpět do současnosti – státní Lesy ČR v minulých dnech vyhlásily vítěze výběrového řízení na lesní práce za pět miliard, jímž se stala společnost Uniles. Ta patří do Babišova koncernu Agrofert, který je momentálně formálně vložen do svěřenských fondů, za něž zodpovídá mimo jiné Monika Babišová. Sám Babiš přiznal, že loni od Agrofertu dostal 90 milionů korun. Není tedy nejmenšího sporu o tom, že je osobně finančně zainteresovaný na tom, jak Agrofert prospívá, jak se mu daří získávat zakázky… Včetně těch státních.

 

Nikdo nemá v ruce důkaz, že Babiš za pomoci svého premiérského vlivu státní zakázky manipuluje ve prospěch Agrofertu. Ta pochybnost se ale přímo vnucuje. Před patnácti lety by něco podobného znamenalo pro politika okamžitý konec a ztrátu jakékoliv šance na volební úspěch.

Připomeňme si pár příkladů, za co politici dříve končili kariéru:

 

· V roce 2015 odvolal premiér Sobotka svého stranického kolegu Marcela Chládka z funkce ministra školství za to, že se prý choval hrubě k podřízeným.

· V roce 2011 rezignoval ministr kultury Jiří Besser, když na něj prasklo, že v majetkovém přiznání údajně „zapomněl“ uvést spoluvlastnictví bytu na Floridě.

· Rovněž v roce 2011 složil funkci ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, když se ukázalo, že se pokusil ošidit manželku při rozvodovém vyrovnání.

· Stanislav Gross opustil v roce 2005 premiérský post kvůli tomu, že nedokázal vysvětlit původ zhruba jednoho milionu korun na pořízení bytu.

· V roce 1996 rezignoval místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Jan Kalvoda, když se provalilo, že užívá titul JUDr., aniž by už složil rigorózní zkoušku.  

 

 

Teď máme v čele vlády člověka, který je registrovaný jako udavač StB, kriminálka ho stíhá kvůli podezření z dotačního podvodu, jeho firma mu dál vyplácí desítky milionů korun ročně a zároveň tato firma získává miliardové zakázky od státu, jemuž dotyčný vládne. A aby toho nebylo málo, tak tenhle politik má tu drzost označovat dobu před svým příchodem do politiky jako Palermo a sám sebe prohlašovat za bojovníka proti korupci.

Také máte dojem, že koronavirus není zdaleka jediné svinstvo, jímž je Česká republika už nějaký čas zamořena? Boj proti němu vyžaduje zodpovědný přístup každého z nás. Tentokrát ovšem nemůžeme spoléhat na roušky – pomoci mohou jedině správné volební lístky.