Chrudimské noviny KŘIČME: „Bijí naše matky, otce a dospívající děti! A co na to média? Politici? Člověk…?“

Dnes: 15°C
Zítra: 18°C
Pozítří: 24°C

KŘIČME: „Bijí naše matky, otce a dospívající děti! A co na to média? Politici? Člověk…?“

Právě sleduji videa na zpravodajských serverech: V Uherském Hradišti policisté napadají tatínka, povalí ho, zaklekají mu na krk a vedle pláče jeho tříletý synek. V Ostravě stejným způsobem „zpacifikují“ maminku jiného malého děcka. V Českých Budějovicích sedm policistů „hrdinně“ obkličuje mladíka, jeden z nich ho chvatem skolí a zakleká mu na krk.
 
Zaklekávání na krk je zdraví a životu nebezpečné. Kvůli tomu je zakázali v USA. Jak to, že v Česku je to přípustné? Jak to, že v Česku se kvůli tomu nebouří novináři, široká veřejnost a všichni, kterým není lhostejné surové násilí?
 
Uherské Hradiště, březen 2021
 
Jsem zdrcen policejní zvůlí v zemi, kde snad máme demokracii, nicméně svoboda je očividně každodenně znásilňována.
 
Jsem znechucen tím, že Vy, novináři, neprotestujete proti bezpráví, které nelze ospravedlnit nenošením respirátoru v poloprázdných ulicích. Cožpak Vám nevadí ty na smrt vyděšené děti, které jsou svědky násilí páchaného na rodičích?
 
Novináři! Ozvěte se!
 
Jsem znechucen tím, že Vy, jako novináři demokratické země, zobrazujete otevřené policejní násilí na občanech jako nezaujatí a nestranní pozorovatelé, jako by se vás to netýkalo. Jak je možné, že takové policejní praktiky neodsoudíte a nevoláte k odpovědnosti ty bezduché policisty, jejich nadřízené, příslušné politiky a nepožadujete jejich odstoupení?
 
České Budějovice, březen 2021
 
Jsem znechucen z toho, co se v těchto dnech děje na českých ulicích a náměstích. Cožpak Vám, redakcím novinářů, je to skutečně jedno?
 
To Vy jste přispěli k vytvoření atmosféry, kdy je „normální“ tolerovat policejní bezpráví. Neustálým chrlením textů a obrazů šířících strach a paniku jste přispěli k nepřátelskému rozdělení společnosti na „my“ a „oni“.
 
Jsme spolupachatelé.
 
Je strašné, že lidé v sobě uzamkli elementární lidství. Je strašné, že v sobě potlačili soucit s napadenými rodiči a zoufale plačícími dětmi. Svým mlčením jsme se stali spolupachateli.
 
Selhala většinově novinářská obec, která jako první měla bít na poplach.
 
Selhali většinově demokratické strany a politici, kteří k těmto událostem nevydali odsuzující prohlášení.
 
Selhala pandemií zdecimovaná a unavená občanská společnost a její lídři, kteří neprotestovali proti neomalené surovosti policie.
 
Ostrůvky pozitivního jednání zůstaly nebezpečné malé. Mezi nimi iniciativa Zdravé fórum. Můžeme si být jisti, že dříve nebo později se nám naše lhostejnost a zavírání očí před násilím vrátí jako bumerang.
 
Kam jsme se to dostali jednatřicet let po Listopadu 1989? Zatím ještě davy netleskají policejní zvůli, ale už se zveřejňují první dopisy uvědomělých spoluobčanů, kteří píší, že oběti násilí si za své napadení mohou samy.
 
Svatá válka proti koronaviru – selhala!
 
Na jaký okraj propasti nás dovedla dvanáct měsíců trvající pandemie a s tím spojená všudypřítomná hysterie a médii vyvolávané vlny strachu a paniky?
 
Násilí na bezbranných lidech nelze svádět na pandemii, nelze svádět na potřebu ochránit zdraví a životy lidí. Jak absurdní! 
 
Policejní napadení rodičů s dětmi v poloprázdných ulicích je neomluvitelné. Kdo další – a kdy – přijde řadu? A pod jakou záminkou?
 
Svatá válka proti koronaviru selhala.
 
Proticovidová opatření ve svém celku a způsobu uplatňování začínají „požírat“ ty, které měla chránit. Místo toho způsobují všem věkovým skupinám nadměrnou strast a nevratné škody, a to i na zdraví a životech.
 
Kolikrát se již stalo v dějinách, že šíření všeobecného blaha za pomoci násilných prostředků končilo obrovskými tragédiemi? Dnes je v ulicích 20 000 policistů a 5 000 vojáků a celníků dohlížejících na „neposlušné“ občany. A pořád je to málo. Co bude dál? 
 
Milicionáři, nebo snad vodní děla?
 
Jsme na rozcestí. Je třeba se naučit s viry žít a neničit přitom základy naší civilizace, v první řadě naše lidství. Že to jde, ukazuje nejen Švédsko, ale i sousední Rakousko.
 
Každý neseme svůj díl spoluzodpovědnosti za stav naší země.
 
prof. Michal Klíma
rektor
Metropolitní univerzita Praha
red

Reklama