Lidové noviny - Tchán českého prezidenta Václava Klause působil za války jako vysoký úředník tajné politické policie Slovenského státu a osobně se podílel na perzekuci slovenských Židů.

Před druhým kolem prezidentské volby se do předvolební kampaně zapojila i rodina současného českého prezidenta Václava Klause. Jeho manželka Livia, sama původem Slovenka, prohlásila, že nechce, aby po ní na Pražský hrad „přišla dáma, která bude mluvit jenom německy“.

Její syn Václav Klaus mladší kritizoval fakt, že otec Karla Schwarzenberga byl členem „extrémně protižidovské, protimasarykovské a xenofobní organizace“ Vlajka a tchán nacistou.

V rozhovoru s Martinem Veselovským na Radiožurnálu řekl Václav Klaus mladší 17. ledna o tchánovi Karla Schwarzenberga toto: „Je poměrně známým faktem, že otec budoucí první dámy Johann Hardegg byl poměrně aktivní nacista, dokonce účastník puče nacistického, kdy byl zavražděn rakouský kancléř Dollfus. A já to samozřejmě chápu, že lidé za svoje tchány nemohou nebo rodiče případně, ale na druhou stranu prostě, myslím si, že by to mělo být téma prostě v této zemi.“

Má-li být v této zemi tématem minulost tchána prezidentského kandidáta, pak jí logicky musí být i minulost tchána úřadujícího prezidenta. Přestože o tom možná Václav Klaus mladší nic netuší, jeho dědeček Štefan Miština má minulost podobně temnou jako Johann Hardegg. S tím rozdílem, že Hardeggova minulost je „poměrně známým faktem“, kdežto o Mištinově minulosti doposud nikdo nic nevěděl.

Manželé Mištinovi a jejich čtyři dcery - Livia u otce. Foto: archiv Livie Klausové

Výkonný byrokrat

Jak Lidové noviny zjistily v českých a slovenských archivech, právník Miština se na začátku roku 1940 vynořuje v Bratislavě jako vedoucí cenzurního oddělení Ústředny státní bezpečnosti (ÚŠB) v hodnosti aktuárského eléva.

ÚŠB vznikla k 1. lednu 1940 sloučením několika policejních a zpravodajských úřadů. Šlo o centrálu tajné politické policie totalitního státu, jejímž úkolem byl dohled i represe. Měla vlastní síť konfidentů, její pracovníci spolupracovali s Gestapem a zejména její protikomunistické oddělení používalo brutální metody vyšetřování.

 Září 1940 představuje určitý přelom v perzekuci slovenských Židů, která vyvrcholila v roce 1942 deportací dvou třetin židovské populace do nacistických vyhlazovacích táborů. V září 1940 vznikl Ústřední hospodářský úřad, jehož cílem bylo rychle se zmocnit židovského majetku. Pořízením soupisu jejich majetku, který přešel na Ústřední hospodářský úřad, byl za ÚŠB pověřen právě Štefan Miština. Během dvou dnů pořídil několik desítek seznamů zabavených věcí, písemností a cenností. Celkem Miština zajistil na účtech židovských organizací 186 336 slovenských korun a 104 424 na hotovosti.

Livia: Nevím o tom

Livia Klausová vždy tvrdila, že o tom, co dělal její otec za války, nic neví. V knižním rozhovoru s Marcelou Pecháčkovou Smutkem neobtěžuju odpovídá na otázku, co dělali rodiče, když se narodila, takto: „Vím, že otec byl právník, tak snad pracoval v nějaké kanceláři, ale v jaké fakt nevím.“

K informacím z nově nalezených dokumentů zaslala LN elektronickou poštou prostřednictvím své tajemnice toto vyjádření: „Táta mi umřel v roce 1955, když mi bylo patnáct let. Nikdy jsme se o ničem takovém nebavili, nevím o tom, že by pracoval jinde než na ministerstvu ochrany prácea sociální péče. Do této chvíle jsem o ničem jiném ani neslyšela.“

Vyjádření je pozoruhodné svými nesrovnalostmi: Livie Klausová se narodila 10. listopadu 1943, takže 15 let jí nebylo v roce 1955, ale 1958. Její otec pak podle dostupných informací nezemřel v roce 1955, ale 1959.

Petr Zídek, Lidové noviny