Protikuřácký zákon bude nyní Poslanecká sněmovna schvalovat ve třetím čtení. Ten původní návrh ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka (ČSSD) je velice striktní a výrazně omezí kouření a pití alkoholu na veřejných prostranstvích. Jaké pozměňovací návrhy by se podle vás měly ve třetím čtení přijmout?

Mám-li být zcela upřímný, já si myslím, že žádný zákon potřeba není. Stávající stav je takový, že pokud jsou kuřácké a nekuřácké restaurace, musí být odděleny a prostory, kde se kouří i nekouří. Funguje to bez problémů. Dnes je v Praze obtížnější najít kuřáckou restauraci než nekuřáckou a kdybychom to nechali další tři roky fungovat, dostane se to do rovnováhy. Na stávajícím stavu je jediný problém. V některých případech ty oddělené prostory nejsou ani příliš oddělené, ani příliš odvětrané. To některé lidi rozčiluje. Kdybych chtěl minimální úpravu, tak by stavebně upravený prostor znamenal, že by do té druhé místnosti opravdu nesměl kouř.

V EU jsme poslední zemí, která je v kouření v restauracích tak liberální. Není namístě upravit legislativu i s ohledem na to?

Evropské právo zákaz kouření v restauracích neupravuje, země mají různé zákony. Evropské právo upravuje minimální daň na cigarety nebo varovné obrázky na cigaretách.

Nicméně vaše přání, aby žádný protikuřácký zákon přijat nebyl, se asi těžko vyplní. V jaké podobě by tedy byl pro vás přijatelný?

To se asi nepodaří. Obvykle je to tak, že po roce a půl ministři zdravotnictví zjistí, že nemají v resortu co reformovat, tak se vrhnou na kuřáky, to je nejjednodušší. Nám se stalo to samé. Ministr zdravotnictví přichází s radikálním řešením – zakázat kouření ve všech restauračních zařízeních. To si nejsem ani jistý, zda je v souladu s ústavním pořádkem této země. Zda můžu soukromému podnikateli takto razantně zasahovat do jeho podnikání, aniž bych zakazoval kouření jako takové. Kouření má být zakázáno v prostorech, které jsou prohlášeny za veřejné, ale ony zdaleka tak veřejné být nemusí. Je to věc hospodského, koho si tam pustí. Čeho se snažím dosáhnout já, je, aby ministerstvo, pokud tedy jde cestou úplného zákazu, povolilo v restauracích kuřárny.

Můžete ten prostor kuřáren specifikovat?

Měli bychom umožnit, chce-li si někdo zřídit ve svém podniku prostor na kouření, aby si ho zřídil. Ve většině světových hotelů jsou oddělené kuřácké prostory, máme je na letištích, máme je všude možně a všichni respektují, že někde nějací kuřáci existují. Zdá se mi úplný nesmysl kuřáky vytlačovat ven na ulici. Podle mého názoru je to i v kontradikci s tím, o co se ministerstvo pokouší. Ten vládní návrh říká, abychom kouření hlavně neučili mladé lidi. Je lepší, když bude kuřácký prostor v restauraci, kam mladí nebudou mít přístup. Já mám u svého bydliště hospodu, která je nekuřácká. Výsledek je takový, že na ulici každý večer postává skupina pěti až deseti lidí, kteří tam kouří. Nevím, zda je to úplně nejlepším příkladem. Vede to i k hlučnosti a obtěžuje to lidi nad tou hospodou.

Dalším pozměňovacím návrhem, který poslanecké výbory projednávaly, je snaha odejmout městům obcím pravomoc vymezovat nekuřácké prostory na veřejných prostranstvích. Svaz měst a obcí takový nápad otevřeně kritizoval, například kvůli obtížné vymahatelnosti takových restrikcí. Jak se tomu stavíte vy?

Ten pozměňovací návrh už na ústavně-právním výboru prošel. Pokládám ho za naprosto rozumný. Ona je pořád představa, jak jsem schopný všechno na světě regulovat. Kromě toho, že by to pro ty obce bylo mimořádně složité z hlediska kontroly, tak mi není jasné, jak dám vědět v neuzavřeném prostoru lidem, že se tam nesmí kouřit. Jak se lidé o té vyhlášce dozvědí. To to obec vylepí na chodníky nebo bude vyvěšovat cedule „Odsud se nesmí kouřit“? To se dostáváme do neřešitelných situací. Pokládám to za omyl, který by tam v žádném případě být neměl.

Jak by podle vás v praxi mohlo vypadat takové vymezování veřejného nekuřáckého prostoru?

Strašně obtížně. V tom zákoně je ale celá řada ustanovení, která se budou těžko vymáhat. Například definice stanů, ale tam už ministerstvo také myslím ustupuje a snad říká, že místnost je místnost. Podle původní definice se ministerstvo tvářilo, že místnost je vše, co má dvě stěny. Když jsme o tom začali diskutovat tak jsme došli k tomu, že místnost je i prostor mezi pilíři mostu, protože má dvě stěny a strop z pevného materiálu. Takže když půjdu v Praze po nábřeží, budu vždy smět kouřit jen mezi těmi mosty.

Kdo by dodržování takových vyhlášek měst a obcí dodržoval, když řada obcí ani nemá obecní policii?

Obecně vynucování zákonů kontrolují různé orgány k tomu určené. Nejčastěji policie, městská policie, hygiena a další úřady. Byla velká tendence přenášet povinnosti na provozovatele, což je problém zejména u alkoholu. U kouření jsem schopen to uhlídat, zda mi někdo kouří v hospodě a pokud kouří, mohu ho vyzvat, aby v tom nepokračoval. Představa, že je soukromý subjekt schopný ohlídat, že se do restaurace dostavil podnapilý mladistvý a že by za to měl nést odpovědnost provozovatel, to je opravdu problém. Možná, když má hospodský tři stoly, tak si všimne, že mu tam sedí podnapilá omladina, ale pokud má diskotéku nebo pokud by šlo o maturitní ples? Jak ten provozovatel může nést odpovědnost? To by si musel najímat ochranku. Navíc to může být brutálně zneužíváno. Když mě někdo naštve, pošlu mu do hospody opilého mladistvého. Je to absurdní situace, ale mohli bychom k ní dojít. Máme zatím sankce, že nesmíme podávat alkohol mladistvým. Už to považuji za lehký nesmysl, protože si myslím, že vlastním dětem člověk podávat má, ale do rodiny mi nemají nárok přijít na kontrolu a tak mají smůlu.

A co zdravotní aspekt zákona? Ministerští úředníci vyzdvihují, že norma je pro nás cestou k nekuřácké a nealkoholické společnosti.

Ten původní návrh zákona evidentně napsali fanatici, kteří v životě nebyli v reálném světě a vycházejí z prapodivného pocitu, že máme národ vychovávat. To je soubor zbožných přání, u kterých se vlastně vychází z toho, že nebudou respektovány. Tohle já u zákona pokládám za strašně špatné a destruující systém jako takový. Tváříme se, že víme, že to bude občas porušováno. Zástupci ministerstva to na výboru přirovnávali k vraždě, kterou také někdy někdo spáchá i přes to, že takový čin zákon trestá. Ale tady se přeci vychází z toho, že ten zákon se bude porušovat běžně. Ve školském zařízení má být absolutní zákaz pití. To si vážně učitelky po skončení roku nemohou sednout ve sborovně a dát si skleničku vína. My jsme si takhle připíjeli na třídních schůzkách. Tohle opravdu chceme zakazovat? Ministerstvo by nejraději šlo cestou úplné prohibice. Podívejte se na ty národy, které si jí prošly. Výsledek je ten, že lidé nemají alkohol jako společenskou událost, ale mají ho jako způsob, jak se dostat do bezvědomí.

Máte nějaké informace, v čem bude ministerstvo ochotné ustupovat? Svatopluk Němeček už v rozpravě naznačoval, že je ochoten zmírnit restrikce například v oblasti elektronických cigaret.

Myslím si, že snad už konečně nastoupí ministr a nastane politická diskuze. Pokud budou trvat na zákoně v podobě jaké je, tak neprojde ani vládní koalicí. Příliš mnoho lidí vidí, že je tam příliš mnoho nesmyslů. Absolutní zákaz podávání alkoholu kromě desetistupňového piva na všech sportovních akcích? Ono to vypadá vznešeně, všichni vidí ten fotbalový zápas Sparty s Baníkem. Tam to chápu, ale to si každý pořadatel upraví sám. Když to domyslím, tak pokud budu mít Velkou cenu Brna tak tam nebudu moci mít šampaňské? Vítězové si ani nebudou smět připít? Na dostizích si nebudu moci dát skleničku vína? Když budu pořádat maraton, tak po celé trase uzavřu hospody nebo budu čepovat jen pivo? To jsou věci, které nikdo nedomýšlí a fanaticky trvá na tom, že to tak být musí.

Eva Paseková, Česká justice