„Noblesa zavazuje," dojala se analytička Echa24 Lenka Zlámalová nad miliardářem Petrem Kellnerem. Kellner si její srdce podmanil několika odstavci úvodního slova ve výroční zprávě své PPF za rok 2018. A je opravdu těžké při čtení udržet emoce na uzdě.

Nejbohatší Čech, jehož hlavním zdrojem bohatství je půjčování peněz chudým lidem na vysoký úrok, si v prvním odstavci pogratuluje, že velikost majetku ve správě PPF konečně přesáhla bilion korun a čistý zisk 22 miliard, aby si v druhém posteskl: „Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je ale stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot. Novo­dobé ideologie mají tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení."

 

 

Kellner, který si po léta zakládá na své absolutní nedostupnosti, mlčení a veřejné neviditelnosti, přichází se starostí o svobodu ve chvíli, kdy se jeho strategický partner pro stavbu sítí 5G v Česku, čínský Huawei, dostává pod palbu kvůli podezření ze špionáže. Kellner se stará o tradiční hodnoty v situaci, kdy Čína, hlavní trh jeho Home Creditu, hlasitě protestuje proti pražskému primátorovi.

 

Noblesa zavazuje Petra Kellnera ozvat se v okamžiku, kdy hrozí, že by příští rok nevydělal 22 miliard, ale třeba jen 21. Výraz „noblesa zavazuje“ původně odkazoval k čestnému jednání a společenské zodpovědnosti. Jenomže Kellnera zavazuje noblesa k úplně jiným věcem.

 

České prezidenty má Kellner ochočené od zvolení Václava Klause na hrad. Tomu nejspíš za jeho služby v Rusku platí jeho současný institut a možná zaplatí i obskurní stranu jeho syna.

Kellnerův Home Credit začal v Rusku mohutně expandovat od roku 2003. Od stejného roku, kdy se stal českým prezidentem Václav Klaus. Ten udržoval přátelské vztahy s Vladimirem Putinem i Dmitrijem Medveděvem, s oběma na oficiálních jednáních hovořil rusky, byl jejich častým hostem a za všech okolností projevoval k Rusku potřebnou servilitu. V pozici českého prezidenta tak třeba jezdil do Ruska přednášeto tom, že největší současnou hrozbou je Evropská unie.

 

Na sklonku svého prezidentského období ještě Klaus pomáhal Kellnerovi rozjet byznys v Číně. První dáma Livia Klausová tak v roce 2012 přivezla do Číny vysílací práva na českého Krtečka, která zakoupila pro Čínu PPF. Kde Klaus skončil, Zeman navázal a vedle servility vůči Rusku rozvinul totéž vůči Číně. Za odměnu ho svezl Kellner v letadle.

 

 

Pro současný Kellnerův byznys je Čína zcela zásadní. Pokud má Home Credit po celém světě 29 milionů klientů, pak 16 milionů z nich je právě v Číně. V roce 2016 společnost v této zemi rozpůjčovala 6,7 miliard eur. V roce 2017 to bylo již třináct miliard eur. Jen ve druhém čtvrtletí minulého roku firma celosvětově napůjčovala celkem šestnáct a půl miliardy eur a 63 procent z této částky připadlo právě na Čínu.

 

Za rok 2018 vykázal Home Credit čistý zisk 422 milionů eur. Pokud má tedy Kellner radost, že PPF vydělala za minulý rok zmíněných 22 miliard korun, pak polovinu této částky vygeneroval právě Home Credit, a sice především v Číně.

V roce 2018 se stal Home Credit v Číně vůbec nejziskovější společností v oblasti spotřebitelských půjček – porazil tak čínskou konkurenci na jejím domácím trhu. V prvním čtvrtletí 2018 přitom společnost v Číně prodělala 2,3 miliardy korun v důsledku zpřísnění tamních regulací. Co Čína Kellnerovi dala, může mu zase snadno vzít. Pro tamní režim je Petr Kellner a Česká republika jedno a totéž.

 

 

Pokud se někdo diví, proč si Čína v poslední době vyskakuje zrovna na Českou republiku, pak odpověď leží v noblesním byznysu pana Kellnera. Pohled Číny spočívá v tom, že pustila Kellnera na svůj trh, nechá ho vydělávat obrovské peníze a za to čeká protiplnění v podobě servility České republiky. Tedy nás všech.

 

Českou republiku obchází strašidlo „individuální nárokovosti“ Petra Kellnera. Nechce nic jiného, než abychom se podřídili jeho zájmům. A tak Zeman před Číňany poslušně ohýbá hřbet a bývalá ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková (ANO) zase nechala před časem vyhodit z jednání na žádost čínského velvyslance zástupce Tchaj-wanu. Když na konci roku 2018 varoval český Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost před firmou Huawei, vzbudilo to mezi mnohými politiky pozdvižení. Znepokojení o svůj byznys v Číně tlumočili zástupci Petra Kellnera a na úřad pro kybernetickou bezpečnost okamžitě poslušně zaútočil prezident Zeman.

 

V polovině ledna letošního roku pak primátor Prahy Zdeněk Hřib oznámil, že chce s partnerské smlouvy s Pekingem odstranit článek obsahující souhlas s politikou jedné Číny – tedy souhlas s tím, že je Tchaj-van její součástí. Nenápadný požadavek vyeskaloval v dubnu ve zrušení koncertů Pražské filharmonie v Číně a nakonec donutil vylézt ze stínu i samotného Petra Kellnera, který v sobě náhle objevil zájem o svobodu a úctu k tradicím.

 

Svou pozici v hierarchii smečky už pochopil i premiér Andrej Babiš, když ve svém pravidelném nedělním hlášení tentokrát napsal: „Po cestě na Staromák jsem potkal velké množství Číňanů, jezdí jich sem 650.000 ročně. Otevřeli jsme už tři letecká spojení, Peking 3x týdně, Šanghaj 5x týdně, z toho 2x s mezipřistáním v Xianu, Čcheng-tu 2x týdně. Byla by podle mě velká škoda přijít o tyto příjmy. Co velká škoda, byl by to naprostý nesmysl, to snad všichni chápete.“ Chápeme.

 

 

Člověk, jehož hlavní byznys leží v autoritářských státech jako je Kazachstán, Rusko nebo Čína, se náhle „trápí“ tím, že je Západ a zvláště Evropa „stále více ovládána ideologií individuálnií nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot".

Bohužel pan miliardář prošvihl dobu, kdy by ho někdo uctivě poslouchal. Dnes žijeme ve světě, který je stižen extrémní nerovností a ve kterém miliardáři nevzbuzují úctu, ale spíš strach, posměch nebo znechucení. Ať už je to Babiš nebo pološílený Donald Trump v Bílém domě. Žijeme ve světě, který čelí důsledkům klimatické změny a ve kterém nejbohatší korporace světa utrácí miliony dolarů, aby zablokovaly zákony bojující s globálním oteplováním.

V tomto kontextu Kellnerova slova působí, jako by se zrovna probral po večírku v Institutu Václava Klause, kde vzpomínali na zlatá devadesátá léta. V těch prý vládla „svoboda, pracovitost, podnikavost a úcta k tradicím“, což mají být i základní hodnoty Kellnerovy generace. Tvrdí sám Kellner.

 

Nejspíš v  rámci těchto hodnot zprivatizoval Českou pojišťovnu tak, že mu ji nejprve přihrál tehdejší ministr financí Ivan Kočárník, který po svém odchodu z vlády – jejímž premiérem byl Václav Klaus – v roce 1997 zasedl rovnou do funkce předsedy představenstva už Kellnerovy pojišťovny. A to je samozřejmě velmi tradiční a noblesní.

 

Nebo možná vzpomínali na tradiční podnikavost v Rusku, kde Kellner o pár let dříve začal obchodovat s akciemi ruského Gazpromu. Tehdy nejspíš objevil kouzlo byznysu postaveného na půjčování peněz finančně ne tak úplně gramotným lidem. V rámci ruské privatizace totiž půjčoval (PPF) lidem peníze a do zástavy si za ně bral akcie Gazpromu. Když peníze nesplatili, byly akcie jeho. To je samozřejmě taky velmi tradiční a noblesní.

 

 

„V dnešní rozdělené společnosti stále více převládá zjednodušené vidění světa na úkor dialogu a vzájemného naslouchání," zamýšlí se ve zmíněné výroční zprávě Petr Kellner, který poskytuje rozhovory jednou za deset let a podle nějž zřejmě dialog spočívá ve svévolném ohýbání  zahraniční politiky a směřování celé země. Kupodivu se v naší zemi našel někdo, kdo mu na to skočil.

„Velký byznys býval tradičně velmi konzervativní. Právo, řád, stabilita, důraz na výkon a osobní zodpovědnost, oceňování odvahy a rizika byly hodnoty, které měla většina lidí, již se pustili do podnikání a byli v něm úspěšní, tak zvnitřněné, že se staly součástí jejich DNA,“ rozplývá se Zlámalová nad 73. nejbohatším člověkem světa, jehož mobilní operátor O2 účtuje Čechům jedny z nejdražších dat v Evropě a za minulý rok vykázal čistý zisk bezmála pět a půl miliardy korun.

 

Petr Kellner má tak rád právo, řád a stabilitu, že nejraději podniká v zemích, ve kterých tyto hodnoty neohrožují lidé ve volbách. A pokud je někdo ohrožuje nějak jinak, končí v policejní cele, s kulkou v hlavě nebo v koncentračním táboře.

 

 

Lenka Zlámalová napsala možná stovky textů o zlém byznysmenovi Babišovi. O to víc překvapuje její naivita a bezelstnost vůči Kellnerovi. Ale možná je pro ni Babiš příliš malý byznysmen. Přece jen je to až druhý nejbohatší Čech. Ve světovém žebříčku miliardářů navíc za Kellnerem zaostává o 544 míst.

 

„Nebát se pokrokářských útoků, nepodbízet se, nenechat se vydírat a nepodvolovat se je společenská zodpovědnost hodná nejbohatšího Čecha. Kellner ukazuje, že chápe svou roli elity. Uvědomuje si, že noblesa zavazuje," dojímá se Lenka Zlámalová nad Kellnerovou noblesou, s níž dělá z českých prezidentů podomní obchodníky své chamtivosti.

 

Je dost možné, že je Zlámalová spolu s Jaroslavem Foldynou jediná, kdo vzali Kellnerovo vyjádření doslova. My ostatní bychom měli vzít doslova jinou větu z jeho projevu: „Pořád věřím, že život spočívá v tom, co skutečně děláme."

Myslím, že má pravdu. V Echu24 si můžou Kellnerovy konzervativní kecy vylepit třeba na zeď a na poradách se jim klanět. My ostatní bychom se měli konečně starat o to, co tento člověk a jeho velký byznys skutečně dělá s naší zemí, a zamyslet se nad tím, co všechno je nebo bude ochoten udělat, až mu v Číně poteče pořádně do bot. Vždyť Babiš je vedle něj jen takový roztomilý popleta.

 

Stanislav Biler, Alarm