Vážený pane prezidente Miloši,

„Nikoho jsme dnes neurazili“, končil jsi svůj pořad. Ani jste nemohli, byl moderován tak, žes tam nemusel být. Seriózní rozhovor s hlavou státu v době tak třeskuté nelze založit na změti otázek zahrnující oblíbenou knížku, vylidňování venkova, stav lávek pro pěší, papežův názor na mládež či výuku slovenštiny v Čechách. Povedlo se však umenšit tím použití bojové látky proti nedosti ruskému Rusovi, i příběh ruského hackera, kterého česká justice místo k rodákům vydala do USA. Když jste se k tomu dostali, trumfovali jste se, kdo k němu vymyslí lepší legendu. Dojala hackerova maminka, které jsi ani Ty nemohl vrátit geniálního syna, když Ti v tom zabránil přehorlivý premiér, jenž ho vydal dotěrnému předsedovi sněmovny USA. To vše označil Tvůj tazatel za antiruské postoje, u nás rozšířené. Chci je stručně vysvětlit třem generacím, které se tu narodily po mé, neboť má raná poezie překypuje láskou k Rusku.

Z jinošského okouzlení Ruskem přežil bez újmy hluboký vděk jeho Rudé armádě za lví podíl na porážce Hitlerovy tyranie, i obdiv k ruským spisovatelům od Dostojevského přes Solženicyna až k vůdčím současným. Zato nic nezůstalo z poválečné důvěry v ruské politiky. Od Stalinových poradců přes Brežněvovy generály až k Putinovým propagandistům mně všichni společně úctu k ruskému státu vypumpovali ze žaludku i srdce. A jsem rád, že v horkých kauzách těchto dnů nezvítězil Tvůj směr, ale premiérův.

Shodná rozhodnutí českých orgánů přeťala sílící pokusy zmást další pokolení nevědomých kohoutků zařazením Ruska na civilizační úroveň demokratického Západu, aby se mohlo dík známým trikům znovu prohlásit lídrem střední a východní Evropy. Z umělé mlhy se naštěstí včas vynořil starý příkop, přes který se Rusko opakovaně dere do Evropy tak, že jej napřed zarovná překážejícími nárůdky v místě styku.

Putinovi ideologové dodnes nechávají stařičké maršály tvrdit, že v roce 1968 zachránili bratrské Československo před útokem esesáků z bundeswehru. Kdykoli se nějaký zelený mozek rozjaří, líčí to veřejně jako krvavou bitvu. Nejvyšší komandýr okupace dávno vyzvonil v memoáru, že k přepadu dostal rozkaz osobně v Kremlu od Brežněva už počátkem jara 1968, kdy ještě nepadlo žádné z pozdějších obvinění.

Češi jsou Češi, a tak se mediální svět v roce 1990 divil, že je dojímali důstojníci okupantů s rodinami, když ve vlacích přecpaných výslužkou, v níž nechyběly porcelánové mísy se splachováním, mířili do stepí, kde pro ně teprve plánovali kasárna. Tehdy by byly začaly růst nové lidské vztahy, jenomže kremelské zvony vyhlásily další Veliké Rusko, v němž jedinou změnou je, že komunismus nahradilo pravoslaví.

Pro dnes už většinu našeho národa, která to nezažila, zřídili ruští specialisté u nás hustou síť prostředků, jak tuhle minulost orwellovsky přemalovat; své špatné úmysly i činy jednoduše připsali našim staronovým západním spojencům. Je smutné, že český prezident při každém sporu nekárá je, ale své spoluobčany, které neopustila historická paměť. Proč to děláš, Miloši, když určitě neopustila ani Tebe? Má-li to být vstřícnost nebezpečné mocnosti, aby k nám byla vlídnější, je přece marná, podobáš se ovčáku, který si na pomoc proti zlému vlku nezjedná dobře cvičeného psa, ale „psíhologa“. 

PS

Často opakuješ, že smíš úkolovat naše tajné služby. Je to pak Tvoje povinnost, abys jim přikázal zjistit, v jakém poměru stojí propagandistické aktivity Ruska k ovlivňování české společnosti a srovnatelná činnost USA. Troufám si tvrdit, že závěrečná zpráva potvrdí mimořádné vměšování proruských organizací do našeho života při takřka nulovém těch západních.

PPS

Burcuje nás právě zpráva, že se téměř dojednaná vláda zhroutila pro požadavky muže, jehož hnutí nad ním nemá kontrolu. Na scénu se vracíš Ty a já se nemohu nezeptat: Chceš vstoupit do našich novodobých dějin jako politik, který vrátil k moci hanebnou i nekajícnou komunistickou stranu, a navíc uvedl do vlády falangu rasistických extremistů, která nás chce osvobodit z jařma EU–NATO? Přeji si, aby se Ti to nestalo, Miloši!

                                                                                                     Pavel Kohout