Pravda.ru - V průběhu posledního sčítání lidu vzniklo na Sibiři politické hnutí usilující o odtržení Sibiře od Ruské federace, prohlášení Sibiřanů za samostatný národ a následné připojení Sibiře ke Spojeným státům. Hnutí je na Sibiři poměrně populární, obyvatelé Sibiře mají pocit, že „dotují“ Rusko a více Moskvě dávají, než dostávají.

V čele separatistického hnutí je sedmatřicetiletý Vladimír Kyseljov. Požaduje zbavit se vlivu Moskvy, ale sám říká, že samostatná Sibiř nemá šanci na vlastní život a řešení vidí v tom, že bude připojena ke Spojeným státům podobně jako Aljaška nebo Kalifornie.

Iniciativu lze jednoznačně chápat jako součást širších nálad, zaměřených proti současné vládě, které začaly gradovat po nedávných volbách do Ruské dumy. Ty byly podle kritiků režimu zmanipulované. Jakkoli může být hnutí, vedené Kyseljovem pouze drobnou žářící hvězdičkou na nebi ruského politického rozpuku, která stejně brzy zhasne, pro zahraniční síly, nebo sousedy Ruska budou tendence k sibiřskému separatismu v budoucnu požehnáním. Regionalismus má na Sibiři tradici a v podmínkách vleklé politické krize by mohl sílit.

Myšlenka na Moskvě nezávislé Sibiře zapadá do kontextu dnes už polozapomenutých strategických myšlenek, které byly v optimistické atmosféře pádu SSSR na počátku 90. let neseny hesly o „Commonwealthu nových demokracií, od Vancouveru, přes Vladivostok, po Tokyo.“ Klonil se k ní dokonce i americký politolog Zbigniew Brzezinski, svým způsobem zásadní protiruský stratég. A koneckonců myšlenka západní dominance v Sibiři je parafrázováním geopolitického axiomu Halforda Mackindera „kdo ovládá východní Evropu, ovládá Heartland, kdo ovládá Hertland, ovládá Světový ostrov, kdo ovládá Světový ostrov, ovládá svět.“

Světovým ostrovem je v tomto výroku myšlena Eurasie, Hertlandem „srdce“ Eurasie – Sibiř.

Světoznámý investiční expert Nassim Nichols Taleb hovoří ve svojí stejnojmenné knize o fenoménu „černých labutí“, absolutně neočekávaných událostí s významným a dosti často negativním dopadem na naše životy. Událostí, které se staly proto, že se vzpíraly většině prognostických odhadů, založených na empirických schématech. Jakkoli se dnes může zdát myšlenka války o Sibiř nejen vzdálenou, ale nereálnou,o to víc se taková věc může stát v budoucnu „černou labutí“. Sílící separatistické hnutí by bylo výzvou – nejen pro centrální ruskou vládu, ale hlavně pro Číňany i Američany. Co se týká těch druhých, nelze si představit, že americká podpora separatistům na centrálním území, bohatém na ropu, plyn a další strategické suroviny, by se v budoucnu obešla bez ozbrojeného konfliktu.