Dvě černé limuzíny BMW 7 zastavují před schodištěm do Národního technického muzea v Praze. Z jedné vystupuje usměvavý muž ve středním věku, z druhé mladší štíhlý chlapík v obleku, se strništěm a s o poznání vážnějším výrazem. Dvě generace průmyslovo-zbrojního kolosu, zakladatel a jeho nástupce. Otec Jaroslav a syn Michal Strnadovi mají už více než rok jasně oddělené pracovní role i denní program, dva vozy se dvěma osobními řidiči jsou tedy nutností.

Jaroslav Strnad, zakladatel skupiny Czechoslovak Group (CSG), do které dnes patří desítky firem včetně výrobců nákladních vozů Tatra a Avia, hodinek Prim či významného obchodníka a výrobce zbrojní techniky Excalibur Army, se v Praze dnes příliš nezdrží, neboť několik dní v týdnu úřaduje v Ostravě a okolí, kde se snaží zachránit zbytky někdejšího vítkovického impéria Jana Světlíka. Ostatně ani na společném focení se příliš nezdrží. Naproti tomu syn Michal, který před rokem po otci převzal vedení rozsáhlého holdingu včetně stoprocentního akciového podílu, se v pražské centrále pohybuje častěji.

Operace, nad kterou na trhu mnozí kroutí hlavou s tím, že jde pouze o účelový krok v rámci konkurenčního boje, z Michala Strnada udělala jednoznačně nejmladšího českého miliardáře, jehož majetek Forbes odhaduje na 6,7 miliardy korun. Hlasy z trhu hovoří o tom, že Jaroslavu Strnadovi údajně škodily nálepky muže s vazbami na Rusko, a tak se raději stáhl mimo skupinu. Oba muži však přeskupení rodinných sil přisuzují spíše přirozené generační výměně, přestože Jaroslavovi je pouhých 47 let.

„Skupina rostla velmi agresivně, úspěšně kupovala řadu firem. V bojích o zakázky ale šla často na hranu, která už pro mnohé byla nepřijatelná. Ale to není ani tak o Michalu Strnadovi nebo jeho otci, jako spíš o lidech kolem nich. To je alespoň moje zkušenost. Stejně tak vnímám generační výměnu spíše jako krok vynucený okolnostmi,“ říká dlouholetý šéf jedné z konkurenčních zbrojních firem, který ale nechtěl uvádět své jméno.

Na podobná tvrzení jsou Strnadovi zvyklí. Jejich velikost i zapojení ve státních zakázkách si o to vyloženě říkají. V minulosti měli například velmi vypjatý vztah s dalším významným zbrojním obchodníkem Omnipol, který patří rodině Richarda Hávy. Dnes už mezi oběma podniky prý panuje klid zbraní. Podobné spekulace nechávají Michala Strnada v klidu.

„Mám mladšího bratra, který studuje vysokou školu v zahraničí. A někdy si doma děláme legraci, že táta teď musí ve Vítkovicích vybudovat další skupinu, kterou předá jemu, aby mu to nebylo líto,“ odlehčí téma během focení Michal a zprvu nepřístupný výraz rychle vymění za šibalský úsměv.

V 26 letech se snaží si tíhu své pozice nepřipouštět, stejně jako přívlastek nejmladšího miliardáře. „Vždycky jsem bral, že je to rodinná firma, a vůbec jsem neřešil, jestli je podíl napsaný na mě, nebo na tátu. To, že se teď o mně více píše a jsem vidět, beru jako součást práce. Snažím se to moc neřešit,“ říká.

Ať už bylo motivací pro předání holdingu, zastřešujícího desítky firem v Česku a na Slovensku v mnohdy strategických odvětvích, cokoli, o bílém koni ve smyslu nastrčené figurky nemůže být řeč. Michal Strnad firmu řídí z pozice skupinového ředitele už čtvrtým rokem, v rodinném byznysu se pohybuje od 12 let a přes svoje mládí toho stihl už poměrně dost. „Od 12 let jsem prázdniny trávil ve skladu, kde dělala vedoucí moje babička.

Vstávalo se v pět ráno každý den. Když jsem byl starší, to už byl Excalibur, nakoukl jsem do obchodu, marketingu, IT až po samotnou výrobu. Táta mě začal brát na stále důležitější jednání. Zkušenosti jsem načerpával postupně a stále je načerpávám,“ popisuje.

Vedle toho už na gymnáziu rozjížděl vlastní byznys, s kamarády z Pardubic například provozovali opravnu autoskel. Později studoval VŠE a bakaláře má z České zemědělské univerzity. Na škole ho to ovšem příliš nebavilo. „Byla to taková nutnost, ale táhlo mě to spíš do byznysu. Kdybych se měl dnes rozhodovat, vysokou školu v Česku bych asi nestudoval, snad jedině v zahraničí,“ uvažuje.

V pozici výkonného šéfa holdingu s mnohamiliardovým obratem a několika tisíci zaměstnanců se ocitl, když mu bylo 22 let. Přiznává, že získat si respekt o generaci starších a zkušenějších kolegů bylo zprvu těžké.

„Táta už to dělat nechtěl, chvíli jsme tam měli externího člověka, ale i lidé z okolí nám říkali, že by to měl dělat někdo z rodiny. Aby zaměstnanci cítili, že je to pořád rodinná firma, že jsme u toho a že na skupinu dohlížíme. A tak do toho zasvětil mě. Já do té doby dělal obchod, takže jsem k tomu měl blízko. Hodně mi pomohli lidé z vedení, kteří skupinu budovali už s otcem. S nimi jsem musel navázat vztah a získat jejich důvěru,“ vzpomíná.

Jako hlava holdingu se svou pozici snaží udržet spíše na úrovni strategického řízení a supervize, do řízení jednotlivých firem se příliš nevměšuje.

„Snažím se věci učit, načítat, abych byl pro manažery firem rovnocenným partnerem. Ale v praxi je vedení firem maximálně autonomní, hlavní díl zodpovědnosti leží na ředitelích jednotlivých společností. My už pak spíše řídíme společné synergie a nějakou celkovou strategii skupiny. Když je ale vyloženě potřeba, řeším situaci v dané firmě detailně,“ popisuje manažer svou úlohu, zatímco s otcem pózuje u muzejní expozice věnované tradičním československým značkám skupiny CSG, jako je Tatra, Avia nebo Prim.

Oba muži mají viditelně přátelský vztah, navzájem si zkontrolují límečky u košile a zavtipkují o ubývajících vlasech. „Bohužel i v tomhle jdu asi v tátových stopách,“ ušklíbne se mladší z dvojice. Zvážní, až když se bavíme o právních parametrech předání společnosti, které proběhlo v loňském roce. Opravdu otec předal své životní dílo bez výhrad? A neponechal si žádnou páku, kdyby se mu třeba nelíbilo směřování skupiny pod synovým vedením? „Žádný právní mechanismus tam není, žádná tajná smlouva v trezoru. Jediné, co to koriguje, je morální odpovědnost. Máme hodně přátelský vztah, jsme spíše parťáci než otec se synem, což je dané i tím, že mě měl v 19 letech, máme k sobě blízko,“ popisuje Michal, zatímco jeho otec se loučí a svižným krokem míří ke služebnímu vozu, který ho veze na další pracovní štaci mimo Prahu.

„Pořád má autoritu, to je jasné. Ale po počáteční fázi, kdy měl tendence mi do toho mluvit, dnes už řeší hlavně svoje věci ve Vítkovicích. Zajímá se, jak se máme, někdy pomůže vztahově, když je potřeba, ale do řízení nezasahuje,“ naznačuje rozvržení rolí Michal Strnad, jenž skupinu řídí z pozice předsedy představenstva, zatímco otec si drží místo v dozorčí radě.

Skupina má za sebou celkově úspěšný, ale přece jen náročný rok. Pokles byznysu zastihl výrobce nákladních vozů Tatra, který je účetně součástí CSG teprve od loňska. Tržby jí klesly o bezmála dvě miliardy, na 3,8 miliardy korun. EBITDA skončila dokonce v minusu. 

„Měli jsme tam určité problémy s obchodem a manažerským řízením. To se podařilo vyřešit návratem pana ředitele Karáska. Ale firmu ovlivnily i další události, které nešlo předvídat,“ říká. Tatře se totiž posunuly některé zakázky z loňského roku. Zejména ty, kde zákazníkem byly státy a jejich armády. „Vypadla nám také velká zakázka do Saúdské Arábie. Ve vozech jsou totiž součástky ze zemí, jejichž úřady odmítly udělit na tento konkrétní typ exportní povolení. Kvůli vraždě saúdskoarabského novináře. To jsou věci, které náš byznys ovlivňují.“ Letošní čísla Tatry už ale podle něj vypadají lépe. „Máme kontrakty do konce roku, naopak se bavíme o zvyšování výroby, letošní rok zřejmě předčí naše očekávání,“ hodnotí kondici jedné z klíčových firem holdingu jeho šéf.

Pod jeho vedením se holding rozdělil na nové divize. Jedna – anglicky označovaná jako Land Systems – zastřešuje všechny společnosti v obranném průmyslu v čele s obchodníkem s bojovou technikou Excalibur Army. Druhá nově vzniklá divize je Aerospace, kam spadají například radarové systémy Eldis či společnosti na servis vrtulníků a letadel a výcvik pilotů pod European Air Services a Slovak Training Academy. Třetím je automotive, kam kromě tatrovek Strnadovi zařadili také Avii a výrobce brzdových systémů pro kolejová vozidla Dako. Poslední kategorií jsou „různé“, kam spadá třeba Elton hodinářská se značkou Prim či systém bezpečnostních schránek 24safe.

Výsledkem je, že souhrnné tržby firem, kde má Michal Strnad přímo či nepřímo podíl, loni přesáhly 23 miliard korun. Z toho konsolidovanou část pod skupinou CSG tvoří odhadovaný obrat přesahující 11 miliard. EBITDA zisk CSG by se přiblížil dvěma miliardám korun. Vedle toho ale rostou také dluhy. Jen v dluhopisech má CSG necelé dvě miliardy korun, další miliardy má skupina napůjčované v provozních a akvizičních úvěrech.

„Máme to pod kontrolou. Samy dluhopisy nám přikazují dodržovat velmi přísnou úroveň zadlužení, kterou s rezervou plníme. Dáváme si na to pozor. Po loňském roce, který jsme si hodně odmakali, vypadá ten letošní výborně. Máme velké zakázky, řadu věcí na dofakturaci. Dotahujeme projekty, které se rozbíhaly třeba v roce 2017,“ glosuje situaci firmy.

Ačkoli i on očekává na trhu mírnější ekonomické zpomalení, vážnějších dopadů na podnikání Czechoslovak Group se neobává, neboť nejdůležitější projekty skupiny z oblasti obranného průmyslu ekonomický cyklus příliš neovlivňuje.

Firma má za sebou po letech akviziční vlny klidnější období. Aktuálně chce její šéf a majitel v jedné osobě investovat spíše do stávajících firem a jejich produktů. „Už rok a půl skupinu stabilizujeme a peníze, které vyděláme, chci investovat zejména do lidí a produktů. Maximálně přikupovat menší firmy, které logicky doplní naše portfolio,“ vysvětluje. 

Naopak se na trhu hovoří o tom, že některé z velkých firem CSG mohou být v budoucnu na prodej. Nejčastěji je zmiňován Kovosvit MAS, výrobce velkých obráběcích strojů. „Na úrovni skupiny se bavíme o tom, které společnosti budeme dlouhodobě rozvíjet a které se už nehodí do našeho mixu. Ale žádné rozhodnutí zatím nepadlo,“ odmítá spekulovat muž, který se zároveň musel vypořádat s politickým rozměrem rodinného byznysu, do něhož vstupuje geopolitika, lobbing na nejvyšší úrovni i tvrdý konkurenční boj.

„Asi to není jako převzít po otci pekárnu. Na druhou stranu se v tomto oboru pohybuju odmalička, mám ten obor rád, práce mě hrozně baví a to je základ. A navíc mám kolem sebe zkušenější kabrňáky, kteří mi pomáhají.“ Zatímco Jaroslav Strnad svého času odrážel nálepku podnikatele s vazbami na Kreml, obzvláště v souvislosti se svým slovenským společníkem s ruskými kořeny Alexejem Beljajevem a faktem, že původním obchodním artiklem byla zejména modernizovaná sovětská technika, současné rozprostření byznysu naznačuje, že Strnadovi našli nové spojence zejména v amerických kruzích.

Obchod se sovětskou technikou podle Michala Strnada totiž není překážkou pro obchodní vazby na Západ, a už vůbec to nevypovídá nic o napojení skupiny na Rusko. „Významnými odběrateli této techniky byly Nigérie či Irák. Loni jsme dodávali také na Ukrajinu. Původem sovětskou techniku používají i spojenci USA, proto se o toto portfolio zajímají i Američané. Východní techniku díky CSG nemusí dodávat Rusko, ale výrobce ze státu NATO,“ vysvětluje mladý zbrojař.

Kromě aliance s americkým zbrojařským gigantem General Dynamics, jejímž výsledkem je třeba licenční výroba obrněnců Pandur, jde například o čerstvou spolupráci s americkou zbrojní společností Raytheon. „Aktuálně investujeme hodně peněz a energie do divize Aerospace, zejména do výcvikových center pro piloty. Máme v Košicích společnost Slovak Training Academy, kde ve spolupráci s Raytheonem cvičíme piloty na nejrůznějších typech vrtulníků. Většinou jde o Afghánce. Máme vlastní velkou vrtulníkovou letku. Jsme také jediná soukromá firma v Evropě, která vlastní civilní verzi slavného vrtulníku UH-60 Black Hawk,“ vypichuje zajímavost v podobě ikonického stroje, který si zahrál ústřední roli ve filmu o bitvě v somálském Mogadišu Black Hawk Down.

Pavel. P. Novotný, Forbes