blog.idnes - Konec Evropské unie je tady. Až do včerejška platilo, že každý členský stát má právo na svůj názor a ten nesmí být přehlížen.

Píše se rok 1996 a Česká republika prostřednictvím premiéra Václava Klause podává přihlášku do EU. V té době jde o spolek vzájemně spolupracujících samostatných a suverénních států. O osm let později Česká republika slavnostně do EU vstupuje. Smlouvu o přistoupení podepisují prezident Klaus a premiér Špidla. V té době už EU začíná nabírat směr k Superstátu. V roce 2009 vstupuje po dvouletém jednání a ratifikacích v platnost Lisabonská smlouva, která zavádí hlasování kvalifikovanou většinou. Prezident Klaus se zdráhá smlouvu podepsat s tím, že zbavuje členské státy suverenity a práva rozhodovat za sebe sama.

Několik lékařů v čele s panem Hnízdilem se domlouvá, že pokud Václav Klaus smlouvu nepodepíše, prohlásí ho za nesvéprávného a zbaví funkce. K tomu nedochází, protože nakonec Václav Klaus podepisuje, ale vymínil si výjimku, která měla být schválena zároveň s ratifikací vstupu Chorvatska do EU. Chorvatsko je již dva roky členem EU. A jak dopadla Klausova výjimka? Upadla v zapomnění. Tlaky na marginalizaci národních států sílí, nicméně dva státy, Německo a Francie chtějí rozhodovat o všem.

Tuto exkurzi do historie jsem považoval za nutnou, abychom si uvědomili, kam se EU za dvacet let posunula. Včera EU zanikla. Alespoň v té podobě, že se bere ohled na každý názor. Od včerejška už toto neplatí. Od včerejška platí, že hlavní slovo mají Německo s Francií a jejich názor je ten "jediný správný". Poprvé bylo použito pravidlo o hlasování kvalifikovanou většinou a poprvé bylo něco (některým) členským státům vnuceno proti jejich vůli. Vůle členských států byla degradována na cosi nepodstatného. Marně přemýšlím, jaká by asi byla reakce Rakouska, pokud by proti jeho vůli bylo přijato rozhodnutí, že každý stát EU bude na vlastním území provozovat jadernou elektrárnu nebo reakce Francie, pokud by byly zrušeny dotace zemědělcům. Předpokládám, že reakce by byla velmi silná.

EU se vydala cestou diktátu, arogance moci, cestou silového řešení. Sbohem, demokracie. Od teď už jsou státy zbaveny suverenity, své samostatnosti. Má cenu v takovém spolku být? EU řeší 120 tisíc migrantů a chce je přerozdělit do jednotlivých členských států. O tomto problému se jedná už pár měsíců. Těch 120 tisíc je už dávno někde jinde než v Itálii a Řecku. Za to přišlo dalších 400 tisíc migrantů, kteří si bez ohledu na vízovou povinnost a hranice vynucují volnou cestu do místa, které si sami vybrali. Téměř každý takový ekonomický migrant si chce následně za sebou přivést rodinu, což bývá okolo nejméně šesti lidí na jednoho migranta. Než EU vyřeší přemístění 120 tisíc lidí, bude zde odhadem milión dalších migrantů.

EU se místo ucpání děr v potápějící se lodi snaží umístit stovky tisíc lidí do kajut a zcela zapomíná, že na palubu přichází stále víc a víc lidí. Všímejme si postojů těch, kteří nám vládnou. Polsko, ač původně bylo proti kvótám náhle hlasuje pro ně. Nedokáže odolávat finančnímu nátlaku. Slovenský populistický premiér Fico sbírá body. Prohlašuje, že s kvótami na migranty Slovensko nesouhlasí a bude se S EU soudit. Maďarsko také protestuje a skřípe zuby. Rumunsko je rovněž proti kvótě. Česko halasně bouřilo před včerejším jednáním. Padala silácká slova a nakonec se proti kvótě postavilo. Zatímco Fico má "gule" jít s Evropou do sporu, Sobotka tradičně sklapl kufr a omezuje se jen na remcání.

Kvóty na migranty jsou absolutně k ničemu. Jak chce Komise donutit migranty, aby místo v Německu žili třeba v Rumunsku? Silou? Každému kromě evropských pohlavárů je jasné, že týden poté se migranti seberou a stejně půjdou tam, kam chtějí a nikdo jim nebude moci v tom zabránit. V EU máme volný pohyb osob. Možná si to uvědomují a kvóta na migranty je jen pokusným balonkem, kam až může EU zajít a co vše si nechají členské státy líbit. Mělo by být nezadatelným právem každého státu rozhodovat si o tom, koho na své území pustí a koho ne, komu poskytne azyl a komu ho udělit odmítne. Tady se vybudoval systém, který dovoluje vnutit "neposlušným" státům cizí vůli.

EU páchá sebevraždu. Rozkol není v tom, jak říká premiér Sobotka, že by se Evropa roztrhla na migrantské krizi a že se nesmí lano moc napínat, aby se nepřetrhlo, ale právě v tom, že je členskému státu vnuceno něco proti jeho vůli, přání a zájmu. Tohle je konec Evropy, tohle může vést k rozpadu. Bude-li Evropa rozhodovat silou a nebrat ohled na postoj každého státu, znamená to konec důvěry. Ano, EU rozhoduje těžkopádně a byrokraticky, ale rozhodování nelze zjednodušit tak, že zkrátka původní patnáctka vnutí nové třináctce svou vůli. Pak se totiž ze spolku samostatných suverénních států stává diktatura několika států, které zbývající musí poslouchat. Z takových států vznikají de facto kolonie bez rozhodovací možnosti. Chceme takovou EU? A dá se vůbec ještě EU reformovat tak, aby se vrátila k původní myšlence vzájemně spolupracujících suverénních států? Obávám se, že EU včera skutečně zanikla.

Rudolf Polanecký - blog.idnes