Blog.ihned.cz - Volání po manažerismu v politice není ničím jiným než voláním po vytlačení všech hlasů mimo hlavní proud. Voláním po větší autokracii a menší demokracii. Zaklínadlem dnešní doby je efektivnost. Pokud nejste efektivní, nemáte šanci a trh vás vymaže z povrchu zemského.

Podobná logika se pomalu začíná dostávat i do politiky. Nechte stát řídit odborníky. Pojďme neschopné politiky nahradit efektivními manažery a bude nám líp. To je nebezpečný omyl. Demokratická společnost nemá jednu jasně danou cestu, a úkolem politiků proto nikdy nemůže být prosté zrychlení nebo zlevnění společné jízdy po předem daných kolejích.

Někdy naopak má svoji cenu zůstat stát na místě a přemýšlet. Za prvé proto, že samotné status quo nakonec může být lepší volbou. Vezměte si jako příklad nekonečné změny českého daňového systému. Prakticky každá vláda provedla řadu parametrických změn daní, které až na pár výjimek výrazně nezamíchaly s celkovým daňovým zatížením. Kotrmelce k super-hrubé mzdě a zpátky nechaly občanům v peněžence nakonec podobnou hotovost, ale řadě podniků přidělaly práci a znepříjemnily život. Českému daňovému systému by bezesporu prospěla vyšší stabilita a méně změn.

Druhým argumentem pro složitou a pomalou demokratickou debatu je význam samotné cesty k jakémukoliv cíli. Nejde pouze o to, jakou daňovou, penzijní nebo zdravotní reformu přijmeme, ale jak se k ní dostaneme. To nejlepší v demokratické společnosti není jedno a priori dané, ale vždy pramení ze soutěže, většinové shody a současně z respektu k těm, co nesouhlasí. Prožitek otevřené soutěže, vítězství, prohry a především respektu k těm, co prohráli, formuje důležitou historickou zkušenost, z které vyrůstá společná demokratická identita. Jedním z klíčových testů demokratické kultury je právě schopnost stávající vlády předat moc vítězné opozici - smířit se s prohrou.

Principy řízení firmy jsou diametrálně odlišné. Demokratické prvky se sice postupně od šedesátých let začaly v managementu podniků objevovat, nikdy ale nepřevládly. Akcionáři požadují jasně měřitelný výkon a chtějí za něj jasnou zodpovědnost. V demokracii plné vzájemných pojistek se zodpovědnost rozmělňuje a pomalost rozhodování je na rychle se měnících trzích konkurenční nevýhodou. Mocenská struktura většiny firem má tak stále blíž k autokracii řízené shora dolů.

Proto je volání po manažerských metodách v politice nebezpečné. Je naivní věřit, že vyřešíme všechny problémy efektivně tak, aby to nikoho nebolelo a všichni byli spokojeni. Volání po manažerismu v politice není ničím jiným než voláním po vytlačení všech hlasů mimo hlavní proud. Voláním po větší autokracii a menší demokracii.

Autor: Jan Bureš, Era Poštovní spořitelna