Vzhledem k tomu, že pohledávky českých bank vůči spřáteleným komunistickým totalitám byly nevymahatelné, jedná se o čistá pasiva komunisty nesprávně započítávaná jako aktiva. Po započítání do pasiv by končil rozpočet komunistů vždy schodkem. 3,7 mld. USD (není započítán dluh v rublech) v době, kdy skutečná hodnota dolaru byla Kčs 30,- a státní rozpočet byl o řád nižší (3,7 mld. ÷ 100 × 150 × 10 = 55 mld. USD v dnešních cenách).

Je to podobné jako když byste tvrdili, že máte vydělaný (vyfakturovaný) milion a ten milion jste nikdy nedostali.

Nezapomínejme na skutečnost, že Světová banka neuznávala komunistické makroekonomické statistiky, protože byly falšovány. Že to jde také dnes ukázalo Řecko, natož totalitnímu státu, který postrádal vnější kontrolu a falšování bylo součástí třídního boje s kapitalismem.

Export jako jeden z hlavních zdrojů zadlužování

Komunistický export byl důsledkem centrálně řízené ekonomiky, centrálního plánování v rámci RVHP. Neměl nic společného s kvalitou komunistické produkce. Například naše lokomotivy se nevyvážely pro svou kvalitu, ale proto, že se v RVHP rozhodlo, že budeme vyrábět určitý typ pro celý východní blok a spřátelené země. Za naše produkty a služby jsem dostávali málo kdy zaplaceno, často se dodávalo na dluh. Nebo jsem vyváželi velmi „výhodně“ například váhu lokomotivy za váhu rajčat z Rumunska. Komunisti se neostýchali dotovat své soukmenovce po celém světě na úkor vlastních lidí. Nezapomínejme, že kvalita produkce byla něco tragického a pracovní výkonnost jakbysmet. Pro komunistickou výrobu zlidověl název „DODO“: dodělej doma (rozuměj, výrobky byly s vadami a po koupi je bylo nutné DOdělat DOma).

Po roce 1989 skončil „slavný“ export socialistické produkce téměř ze dne na den. Přestali jsme dávat na dluh, do ceny produktu se musely zohlednit skutečné náklady a za takových podmínek nekvalitní produkty nebyly konkurenceschopné.

Významné milníky v zadlužování státu

Představte si rodinu, která druhé rodině ukradne dům včetně vybavení a auta, potom ještě byt a chatu, hotovost, úspory a nakonec i továrnu se zařízením a skladovými zásobami. Tací vejlupkové si nemusejí brát hypotéku na bydlení a nemusejí šetřit na zařízení a auto. Nemusejí se starat o práci. Dokonce nemusejí dělat nic, protože mohou rozprodat vzácný nábytek, obrazy, auta, inkasovat za výrobky z továrny, kterou nestavěli a když ji zničí tak ji prodají za cenu nemovitého majetku. Stále jsou v plusu. Prostě to vybydlí, ale jednoho dne se bude muset nají někdo, kdo to zaplatí.

Tak by se dalo popsat to co komunisti dělali od r. 1945 do Klausovy „privatizace“, říká se tomu vnitřní dluh.

V r. 1945 komunisté zakládají StB s cílem zamezit obnovení demokracie v ČSR. Následují Komunistické dekrety (nesprávně pojmenované jako Benešovy). Touto lží komunisti rádi vymývají mozky. My jsme to neznárodnili, to znárodnilo demokratické ČSR pod vedením demokratického prezidenta Beneše. Lež jako vždy! V závěrečné etapě 2. světové války proběhla jednání mezi prezidentem Edvardem Benešem a moskevským vedením KSČ v čele s Klementem Gottwaldem. Uvádělo se, že vláda schválila tzv. Košický vládní program po příjezdu na československé území, dne 5. dubna 1945 v Košicích. Ve skutečnosti byl vládní program podepsán již 29. března v Moskvě. Komunisti díky tlaku na stalinistického agenta (dle informací britské rozvědky) Eduarda Beneše zavedli národní správu v ČSR a čtyři dekrety, kterými začali krást majetek a začalo budování státního dluhu komunisty.

Od roku 1945 do roku 1946 bylo na základě Komunistických dekretů zbaveno volebního práva 300 000 občanů ČSR (k tomu patřilo i propadnutí majetku, takové novodobé Kladivo na čarodějnice). Kdyby nedošlo k vysídlení německé menšiny na základě Komunistických dekretů a statisíce občanů by nebylo zbaveno hlasovacího práva, nikdy by komunisti nevyhráli volby.

V r. 1946 vyhrávají komunisti volby na základě manipulace, podvodů a zneužívání moci. Už se nikdy nedozvíme zda slabá demokracie dokázala uhlídat manipulaci s volebními lístky, ale dnes vidíme jakou ďábelskou lest vymysleli. Vyvlastněný majetek rozdávali lidem, lid je volil a za dva roky jim majetek znárodnili.

„Není důležité kdo dostal ve volbách nejvíc hlasů, ale kdo hlasy sčítá.“ J. V. Stalin

V r. 1948 zažívá ČSR nejtragičtější událost v dějinách, komunistický „Vítězný“ únor, není potřeba nic dodávat.

V r. 1953 komunisti provedli měnovou reformu. Připravili o starobní důchody a úspory miliony lidí. Je k nevíře jak někteří mluví o rozkradení důchodových fondů ze socialismu, které nikdy neexistovaly (je to čistá lež), ale sami ukradli důchodcům úplně vše v měnové reformě a hlásali: Dědeček a babička ujídají nám „chlebíčka“.

V r. 1968 komunisti chtějí polidštit nelidský systém: Socialismus s lidskou tváří.

Všichni víme jak to dopadlo. Přišla normalizace, vnitřní dluh strmě narůstal. Problémy ekonomiky jsou rok od roku závaznější jak můžeme slyšet na tajném projevu Jakeše na Červeném hrádku. Ekonomika kolabuje. Ze světových koncernů jsou nekonkurenceschopné firmy. Generace narozená za socialismu ukazuje jak je komunistický systém vychoval. Upadá výkonnost a kvalita. Pryč jsou časy kdy komunisti mohli využívat lidský kapitál vychovaný kapitalisty.

V r. 1994 vypukla velká privatizace, které se budu věnovat v jiném textu, pokud mi to cenzura neznemožní.

Děsí mě jak se mlčí o roli komunistů a estébáků v privatizaci.

Buď je to tím, že žádnou roli nehráli, nebo že mají dodnes vše pod kontrolou a kontrolují informace.

Komunisté zadlužili vlastní zemi pro okupanty

Komunisté šli proti vlastním lidem obdarováváním svých komunistických bratří ze SSSR českým uranem a dalšími surovinami, potravinami, léky a spotřebním zbožím.

Ruští komunisti nám naúčtovali náklady na „osvobození“ (tímto termínem nám komunisté vymývali mozky. Rudá armáda nás neosvobodila, vehnala nás do komunistické totality a okupovala nás 40 let) a celých 40 let nám komunisti tajili, že jim platíme jak mourovatí (absurdní, za to, že z nás učinili stalinskou komunistickou kolonii). Hodnota uranu, který jsem jim za „osvobození“ darovali byla cca 3 000 mld. Sovětští komunisti nás vyssávali jak dojnou krávu za přispění těch Českých komunistů, kteří stáli proti vlastním lidem. Jen malá část dluhu (!) byla deponována jako finanční závazek SSSR a tím vznikl Ruský dluh. A kolik nám ruští komunisti splatili? Skoro nic, proč taky, po úspěšné privatizaci do rukou převážně StB/KGB mafií nás berou stále jako kolonii. Nikdo si ještě netroufl ani spočítat co všechno jsme jim „darovali“ a k jakému navýšení vnitřního státního dluhu došlo.

Komunisté by měli být souzeni jako vlastizrádci!

Mohli jsem být jednou z nejbohatších zemí světa

Před 2.SV jsem byli http://cs.wikipedia.org/wiki/Hospodářské_dějiny_Československa desátou ekonomicky nejvyspělejší zemí světa. Představte si to, po 2.SV. Nepoškozená infrastruktura, výrobní i zemědělské kapacity. Průměrné platy dnes mohly být 80 000,-, důchody 50 000,- a ještě nižší ceny v obchodech! To není snění, to byla skutečná šance! Měli jsme jednu z největších příležitostí v dějinách. Díky komunistům jsme budovali socialismus.

Shrnuto a podtrženo

Státní dluh za komunistů byl několikanásobně vyšší než dnes. Škoda, kterou způsobili je tak velká, že ji nelze nikdy splatit. KSČM je nejbohatší politickou stranou. Je s podivem, že nikdo nevede komunisty k odpovědnosti za tyto škody a k povinným reparacím.