Web4Trader.cz - Vyzpovídali jsme pro vás jednoho z nejznámějších českých "daňařů", Ing. Tomáše Goláně, který si ve svém hodnocení Finanční správy nebere servítky. Podnikatelé v ČR nemusí čelit jen nepřízni trhu, ale v prvé řadě je čeká souboj s nepřítelem natolik silným, že mnoho daňových poplatníků mnohdy zaplatí i to, co by nemuseli, a to pouze ze strachu z Finanční správy.

Nemohu si na začátek odpustit otázku k aktuálnímu dění, které hýbe světem, k tzv. „Panama Papers“. Jaké důvody podle Vás ženou daňové poplatníky do daňových rájů?

Při rozhodování kohokoliv o tom, zda využije služeb daňových rájů, či nikoliv, je většinou rozhodující výše korporátních daní. Pokud by ČR snížila korporátní daně, může být sama daňovým rájem a pak zde bude své daně platit polovina Evropy. Je však politicky obtížné takovou věc prosadit, neboť veřejnost byla zmanipulována vládnoucími stranami, že je třeba daní vybírat více a také tyto daně vybírat lépe. Nikdo z veřejnosti si však neuvědomuje, že vyšší výběr daní je lepší pouze pro stát a politiky a že samotnému občanovi nic nepřinese.

Pokud se dnes stát chová jako matrix, který své občany nechá přežívat pouze pro to, aby mu platili daně, pokud stát své občany přehlíží a stále přijímá zákony, které nechrání občany jako takové, ale stát samotný, není důvod řešit, zda stát vybere daní více či méně, neboť, jak jsem již zmínil, občan tuto skutečnost žádným způsobem nepocítí.

Platit daně je ale normální, není třeba však jejich placení přeceňovat, ale ani podceňovat. Současný systém správy daní však funguje tak, že většinu svých povinností přenáší Finanční správa na poplatníky – ručení, kontrolní hlášení, EET. Stejným způsobem pak postupuje Finanční správa v rámci kontrol, kdy povinnosti jiných subjektů přenáší na poplatníky, například když někdo neodvede ze svých plnění daň z přidané hodnoty, pak kupující má velký problém, protože Finanční správa takový obchod automaticky zpochybní. Pak se nelze divit, že se někdo rozhodne hledat způsob, jak české daně obcházet, třeba již jenom z principu.

V daňových rájích je běžné, že společnost platí např. paušální daň. Tj. nikdo nezkoumá, jaké měla společnost obraty a jaké měla náklady a společnost platí např. 500 USD ročně. Myslíte, že by se podobný model dal aplikovat i v ČR? Např. pro společnosti, které dosáhly nějakého předem stanoveného obratu.

Už jsem na to v podstatě odpověděl v předchozí otázce. Pokud je dostatek politické vůle a schopnost takový systém prosadit, pak není problémem nic. U nás však nic takového možné není. Již samotná struktura státního rozpočtu nic takového neumožňuje, neboť procento tzv. mandatorních výdajů (výdaje vyplývající ze zákonů bez možnosti ovlivnění) dosahuje v posledních letech až k 60 % veškerých výdajů, takže na tyto výdaje je nutné kalkulovat příjmy.

Dále je nutno vycházet z politické situace v ČR, kdy vysoký výběr daní se stal hlavním hitem poslední politické garnitury. Těžko říci, co vede společnost k tomu, že na taková hesla slyší, zda je to závist, která tím, že sousedovi něco „doměří“, bude ukojena nebo zda je to skutečnost, že společnost si neuvědomuje, že pro ni nový bohatší stát nic nového nevykoná, že samotným lidem to nepřinese žádné výhody.

V poslední době jste mediálně poměrně aktivní v otázce Kontrolního hlášení. Mohl byste nějak stručně popsat, co na tomto nástroji finanční správy vnímáte pozitivně a v čem je podle Vás největší problém?

Na kontrolní hlášení jsme se připravovali více jak půl roku, navštívili jsme asi osm školení pracovníků GFŘ, vyčlenili jsme u nás jednoho pracovníka, který stále řešil nové poznatky, které se objevovaly na stránkách Finanční správy, který připravoval všechny podklady na školení, sám jsem poté na toto téma tři školení včetně jednoho workshopu realizoval. Na všech mých školeních jsem kontrolní hlášení propagoval, neboť jsem v něm spatřoval nástroj urychlení všech kontrolních procesů a postupů, které daňovým poplatníkům zadržují vrácení nadměrných odpočtů.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že vznik nadměrného odpočtu není jakousi libovůlí samotných podnikatelů, kteří by si po státu chtěli jenom tak od sebe nárokovat vrácení peněz, ale že nadměrný odpočet je výsledkem nastavení systému daně z přidané hodnoty, který nastavil sám stát, zejména je tato skutečnost patrná ve stavebnictví či při prodeji (vývozu) výsledků své činnosti do jiných zemí EU či světa. Pokud by systém kontrolního hlášení nebyl zneužíván, byl by pro slušné poplatníky generující každý měsíc nadměrné odpočty relativním přínosem. Takovým způsobem bylo kontrolní hlášení prezentováno i ze strany Finanční správy, rovněž nás Finanční správa ujišťovala o tom, že nás v případě problémů kontrolní hlášení nezatíží, a že informace z kontrolního hlášení nebudou pro nikoho přístupné.

Jaké však bylo mé zděšení, když po podání kontrolních hlášení za leden začala Finanční správa obtěžovat občany svými požadavky na skenování desítek dokladů, nebo když začala Finanční správa zahajovat postupy k odstranění pochybností, které jsou zdlouhavé, a které správci daně zastavují lhůty 30 dní, do které má nadměrné odpočty vrátit. Najednou nic z toho, co Finanční správa proklamovala, nebylo pravda a kontrolní hlášení bylo využito k plošné šikaně podnikatelů, aby měli ještě větší strach, aby si dávali ještě větší pozor. K tomu byli pracovníci nabádáni Pokynem z Generálního finančního ředitelství, které samo toto ředitelství nazvalo „Kombajn“. Pokyn si můžete přečíst zde.

Jaké nejčastější problémy zákazníků jste se zavedením kontrolního hlášení řešil?

Nejčastější chybou je uvedení uskutečněných plnění nad deset tisíc Kč pro osoby nepovinné k dani, tedy pro osoby, které nepodnikají, do oddílu A.4. Taková plnění náleží do oddílu A.5. Dále jsou to nesprávně vyplněná ID datové schránky, kdy tam poplatníci vyplní kód uživatele, pod kterým se přihlašují do datových schránek, namísto skutečného čísla datové schránky, v neposlední řadě to jsou i případy, kdy se klienti spletli i v čísle faktury.

Finanční správa se z kapacitních důvodů věnovala hlavně plátcům DPH. Myslíte si, že kontrolní hlášení uleví finančním kontrolorům do takové míry, aby mohli efektivně dohledovat i drobné plátce daně z příjmu? Např. v Praze se říká, že na každého plátce vyjde jedna kontrola za 100 let nebo i více.

Nemyslím si, že zavedením kontrolního hlášení se Finanční správě uleví a že bude výkonnější při správě jiných daní. Finanční správa má od doby ministra financí pana Kalouska naprosto nevyhovující strukturu, takže Finanční správa je dnes v podstatě paralyzována právě touto strukturou. V době, kdy byl ministrem financí právě pan Kalousek, došlo k restrukturalizaci Finanční správy zcela zásadním způsobem, neboť z běžných finančních úřadů na místní úrovni se staly pouhé kanceláře bez pravomocí, vznikly nové krajské „superúřady“, které do svých řad převedly velké množství úředníků z místních úřadů, čímž pracovníky, kteří reálně prováděli kontrolu, převedli do kanceláří, přičemž tito vlastní kontrolní činnost neprovádějí.

Výsledkem je chobotnice, která dusí sama sebe, která nedokáže rychle provádět správu daně, neboť výsledky z kontrol se odesílají z místních územních pracovišť do krajských měst, kde o nich rozhodují lidé, kteří nevědí nic o firmách, o kterých rozhodují, nevědí nic o místních podmínkách a zvyklostech, rozhodují o těchto daňových povinnostech lidé, kteří místním úředníkům vše vracejí k dopracování, takže se vše neúměrně natahuje a výsledkem je rozhodnutí od stolu z krajského „superúřadu“, které je často zcela vzdálené realitě a skutečnému stavu.

Zcela běžné jsou i situace, kdy krajský „superúřad“ prosadí svůj vlastní pohled na věc zcela proti vůli místních úředníků z územních pracovišť. A hlavně na krajských finančních úřadech je množství úředníků, kteří faktickou správu daně vůbec neprovádí, a jenom na ni dohlíží, pak skutečnou práci nemá kdo udělat. A nad tím vším je Generální finanční ředitelství, které převzalo od Ministerstva financí metodiku daní, takže výsledkem je situace, kdy GFŘ dělá výklady k zákonům, které jdou proti zákonu samotnému, např. v době, kdy byl zaveden do DPH institut ručení, uvedlo GFŘ na své stránky, že skutečnosti ve věci ručení prokazuje poplatník, přitom v důvodové zprávě je pravý opak. Dále GFŘ ve věci přenesení daňové povinnosti ve stavebnictví uvedlo správnou metodiku až osm měsíců po účinnosti zákona, přitom tato právní úprava byla schválena více jak rok před její účinností, atd.

Takové věci se za doby, kdy metodiku řešilo Ministerstvo financí, nikdy nestaly, ba právě naopak se snažilo ministerstvo v případě nejasností vždy vyjít poplatníkům vstříc.  

Co byste doporučil začínajícím podnikatelům, pokud se chtějí dobrovolně registrovat jako plátci DPH?

Aby byli trpěliví. Finanční správa po nich bude chtít hromadu dokumentů, aby je zaregistrovala. Na straně jedné přemýšlí Finanční správa o tom, jak snížit obrat pro povinnou registraci, na straně druhé při registraci dobrovolné, kterou by měla sama uvítat, poplatníka zahltí dotazníky či otázkami, vypracováním podnikatelského záměru, apod. Z toho je vidět, že Finanční správa automaticky považuje všechny podnikatele a firmy za podvodníky, a proto každý nový plátce DPH projde kolotočem nesmyslných postupů. 

Přitom je jasné, že každý, kdo by žádal o registraci k DPH jenom z toho důvodu, aby podváděl, bude mít všechny formuláře, podnikatelské záměry a další dokumenty připraveny naprosto precizně, takže bude zaregistrován mnohem dříve, než normální slušný podnikatel, který bude muset na základě požadavků správce daně pořád něco k dobrovolné registraci doplňovat. Jedná se tak o zcela nesmyslné postupy, která mají nulový význam a jenom poplatníky šikanují, které ale může Finanční správa považovat za jakousi prevenci a taky prezentovat jako její zásadní činnost, přičemž výsledkem je nulová úspěšnost takových postupů a 100 % naštvání daňového poplatníka.

Jedná se tak zase o další zastrašování, které má vést k tomu, že poplatníci ze strachu před Finanční správou zaplatí daně i za to, za co nemusí…

Je podle Vás v dnešní době, kdy nároky na administrativu drobných podnikatelů rostou exponenciální řadou, vůbec možné, aby si podnikatel vedl vlastní účetní agendu jen se znalostmi, které si odnesl ze školy? Samozřejmě za předpokladu, že studoval např. na obchodní akademii či na podobné střední odborné škole s ekonomickým zaměřením.

Na to nelze jednoznačně odpovědět, vše záleží na činnosti, kterou podnikatel realizuje. Veškeré postupy Finanční správy jsou vedeny směrem, aby se poplatníci finančních úřadů báli a platili vše, co si tyto úřady vymyslí. Jak jsem uvedl již výše, všichni jsou automaticky považováni za podvodníky. Finanční správa sama není schopna efektivně fungovat, proto vše přenáší na daňové subjekty. Zřejmě dalším cílem je zničit malé a střední podnikatele, protože ti nemají možnost si zaplatit odborníky a právníky a sami na tyto věci odborně nedosáhnou bez ohledu na to, jakého dosáhli vzdělání.

Pokud byste měl možnost zasáhnout do české legislativy v otázce daně z příjmu fyzických a právnických osob, co byste změnil?

Pokud bych měl něco změnit, byly by to určitě dvě věci. První věcí je struktura, kdy bych správu daní vrátil na malé bývalé finanční úřady, kam bych vrátil „do terénu“ pracovníky z krajských finančních úřadů, zrušil bych tyto krajské úřady, které nerozhodují o žádných odvoláních a neprovádí žádnou vlastní kontrolní činnost v terénu a správu daní, celá řízení by se tak zásadním způsobem urychlila bez ohledu na výsledek, přičemž mnoho rozhodnutí by vycházelo ze skutečného stavu a místních podmínek tak, jak je znají úřední osoby pracující v terénu.

Druhou věcí by byla určitě novelizace daňového řádu, kdy byl bez povšimnutí médií od roku 2015 zrušen pětiletý strop pro výpočet úroků z prodlení za pozdní úhradu daně. Toto opatření nedopadlo žádným způsobem na podvodníky, ale pouze na obyčejné lidi, kteří podnikali a byli podvedeni nebo se dostali do situace ne vlastním zaviněním. Podvodníci totiž přepisují své firmy na „bílé koně“, takže takoví nikdy žádné úroky z prodlení neplatí. Po této novelizaci se lidem, kteří své dluhy na daních z minulosti poctivě platí, tyto dluhy nesnižují, ale naopak rostou, neboť úroky ve výši 14% + reposazba ročně se počítají pořád, takže člověk ztrácí motivaci a raději se stane bezdomovcem, než aby každý měsíc pracoval jenom na úroky, které po něm bude stát doživotně požadovat.

Ano tady je další příklad toho, že stát jeho vlastní lidé nezajímají, ale zajímá ho jenom jeho vlastní příjem.

Výše uvedené změny lze učinit okamžitě. Pokud bychom měli snížit sazby daně, museli bychom omezit stát v jeho bujení. Ano, stát se s každou navíc vybranou korunou replikuje, rozrůstá prostřednictvím nových úřadů, funkcí, pomocí dalších úředníků. Některé státní instituce nic nevytváří, nikomu nepomáhají, pouze upevňují systém, který už dávno nechrání své občany, ale pouze je využívá. Stát se stal ohromným zdrojem peněz, které lze „přesměrovat“ ve svůj prospěch, neboť tyto prostředky nikomu konkrétnímu nepatří, stal se navíc i ohromným nástrojem moci, proto mají skupiny jedinců touhu jej ovládnout a tuto státní moc soustředit ve svých rukou. Jsme svědky dalších a dalších omezení ze strany státu, dalších a dalších opatření na jeho ochranu před jeho vlastními obyvateli. Tady se znovu se nabízí srovnání státu s legendárním filmovým Matrixem.

Jak již jsem zmínil, nižší daně zcela jistě znamenají jejich vyšší výběr, neboť by přibylo množství daňových rezidentů v České republice, dále by si podniky i podnikatelé uvědomili, že již nemá cenu ztrácet energii tím, jak ušetřit na daních. K tomu je však zapotřebí provést celkovou reformu státu, zrušení některých úřadů, ministerstev, které zaměstnávají řady osob jenom proto, aby tyto neskončily na úřadech práce. Ale z pohledu státu je úředník, který nic nevytváří a který je po zrušení svého místa veden na úřadu práce pro stát mnohem levnější, neboť pobírá jenom podporu, která je mnohonásobně menší než jeho původní plat. Později by schopní lidé, kteří nuceně opustili úřady, našli uplatnění v soukromé sféře nebo sami začali něco vytvářet, což by společnosti velmi prospělo. Něco takového prosadit v dnešní době je celkem nereálné, nedovedu si představit, že by nějaká strana či hnutí zvítězila ve volbách díky programu, který by proklamoval zrušení některých ministerstev a úřadů a následné snížení daní, když je půlka státu zaměstnána právě v těchto úřadech, ale bez těchto změn prostě snížit daně zásadním způsobem nelze. Takže pokud to někdo tvrdí, jedná se o zcela zřejmý populismus.

Živnostníci využívající paušály přišli o možnost žádat o daňový bonus na děti. Je to podle Vás krok správným směrem?

Je to nesystémové, zákonodárce měl změnit výši paušálu a ne zakázat využití slevy, resp. daňového bonusu na děti.

Napadá Vás nějaká jiná země v Evropské unii, která by podnikatelům nabídla příjemnější podnikatelské klima z pohledu nutné administrativy, než jaké panuje nyní v ČR?

Nenapadá. Jsou západní země, jako je např. Německo, Francie a Anglie, které podnikatelům při správě daní vycházejí maximálně vstříc, se vším pomáhají a správu daně se snaží zjednodušit co největším způsobem, ale mají vysoké daňové zatížení, jiné země mají zatížení nižší, ale zase složitou strukturu výběru a správy daní.

Nejdůležitějším faktorem pro správný výběr daní je samotná výše sazby daně, neboť při nižším daňovém zatížení se nevyplatí podnikatelům cokoliv vymýšlet, i když ze své vlastní zkušenosti vím, že někteří lidé věnují tolik peněz a energie jenom na to, aby stát o pár korun „ošidili“, přičemž tato částka úspory na dani je mnohem nižší, než energie a čas do takové operace investované. Ale to jsme my Češi…

Web4Trader.cz