Tak si prý naše ministerstvo zdravotnictví zadalo průzkum u agentury STEM, z něhož vyšlo, že 68 procentům lidí nevadí zákaz kouření v restauracích. Neznám metodologii průzkumu, ale, upřímně řečeno – proč by mělo nekuřákům, kterých je mezi lidmi asi 75 % (včetně mě), vadit, že se někde nekouří?

Tedy… já vím – protože nejde o kouření, jde o to, že stát čím dál víc kecá lidem do jejich záležitostí. Z tohoto pohledu je docela povzbudivé, že lidí, jimž vadí buzerace státem, je víc než kuřáků.

Je to stále totéž – stát využívá letargie většiny, které „se to netýká“, případně z toho těží, aby „zreguloval“ menšinu. Kuřáky. Výrobce toho či onoho. Poskytovatele služeb. Stavebníky. Lékaře. Advokáty. Řidiče. Vždycky se vybere menšina a jménem většiny stát zasáhne.

Kouření a norimberské zákony

Samozřejmě, stát koná vždy ve „veřejném zájmu“. Ochrana zdraví lidí. Životní prostředí. Bezpečnost. Zlepšení výběru daní. Lepší kontrola toho či onoho… co třeba ochrana rasy? Nevíte někdo, jaké bylo procento Němců-nežidů, jimž ve 30. letech v Německu vadily norimberské zákony? Ono je to totiž kvalitativně totéž. Většiny se to netýkalo.

A že je sakra velký rozdíl mezi norimberskými zákony a protikuřáckým zákonem? Jen abychom se za chvíli nedivili. Už dnes jsou standardem regulace, za které bychom před dvaceti lety politiky a úředníky vynesli na vidlích a hodili do příkopu.

Svoboda totiž znamená, že o určitých věcech se nehlasuje. Majetek můj, váš či majitele hospody je jednou z těchto věcí. O tom, co si já nebo vy děláme na svém a za své, se nesmí hlasovat, i kdyby měl být poměr 99:1. Majetek není privilegium, jež dostáváme od státu, který velkoryse rozhoduje o tom, co nám povolí a co už ne. Protože pak už bychom nebyli majitelé, ale správci státního majetku. Jako za bolševika. Nakročeno máme už slušně. A nejen u nás. Vám se to líbí?

Roman Kříž, LibertarianskaDemokracie.cz.