Když ve vyspělé demokracii dojde k omezování moci, nastane rebélie. Filosofové se budou bránit, novináři informovat, blogeři psát. Něco málo se podle Petra Robejška u nás děje, ale ne nijak výrazně. Veřejné mínění se moc nehýbe. Nová česká demokracie je teprve čtvrt století stará. Nemáme tedy zažité právo na svobodu a povinností ji využívat. 

V západních společnostech je situace jiná v tom, že jejich demokracie je starší. A že tam jsou lidé na svoje právo a povinnost vyjadřovat se ke společenským otázkám a zejména k politické situaci v místě bydliště více zvyklí. 

Situace se ale podle Petra Robejška trochu mění i ve vyspělých demokraciích. "Téma nebezpečí, které od autoritářských režimů hrozí a neschopnost na ně rychle reagovat začíná s lidmi rezonovat i v zemi, kterou znám nejlépe. V Německu vzniká strana, která tu poptávku po vytlačovaných, tabuizovaných a politicky nekorektních otázkách začíná uspokojovat - jmenuje se symbolicky Alternativa pro Německo." 

Politika musí přestat předstírat, že může řídit celou společnost 

Politici dávají lidem sliby, že se o jejich problémy postarají. Domníváme se, že když máme data o společnosti, můžeme ji optimalizovat. Tak této iluze se musíme zbavit, říká Petr Robejšek. 

Nejsme schopni zvládat velké celky tedy i ty nadnárodní. Jedinou šanci mají celky národní a to z toho důvodu, že si ti lidé rozumí, často beze slov, že jsou sourodé. 

Emigranti často dělají chyby, protože neznají společenský kód. Systém, který je vnitřně co nejvíc sourodý, má šanci smysluplně a efektivně fungovat. Má šanci zachovat sociální mír a ubránit se těm externím šokům. 

My si musíme uvědomit, že vhledem k lidskému potenciálu obecně nejsme schopni řídit komplexní systémy do detailu. Jsme vždycky vystaveni tlaku té věčné tendence k rozpadu, říká se tomu entropie. Každý systém organizace nebo i v přírodních vědách má silnou tendenci k rozpadu a nepořádku a my se v tom snažíme udělat ostrovy pořádku. 

Východisko je zjednodušit požadavky na to, co je opravdu důležité. A musíme i zjednodušit nároky na politiky. Nemůžeme čekat, že nás spasí. Mají nedokonalé vlastnosti jako všichni lidé. 

Proces ukromňování nebude příjemný 

Na krizi podle ekonoma nejsme připravení, protože málokdo se rád uskromňuje. "Jestliže mám se svojí teorií kolapsu systému pravdu, tak nám stejně nic jiného nezbývá. Dosavadní systém vládnutí je příliš finančně náročný."  

Kudy vede cesta ze celospolečenského kolapsu? 

"Jedna z reakcí na krizi je hledání silného vládce, který nás z ní vyvede," říká Petr Robejšek.  

Roli silného a schopného vládce nemusíme hned podle našeho hosta diskvalifikovat, protože že je nedemokratická. 

"Já si umím velmi dobře představit, že by mohlo nastat situace, kdy by si lidé řekli, že radši silný autoritářský vládce, který zajistí pořádek a jakž takž blahobyt než ta rozhádaná, nefungujíci a jen částli elit obohacující demokracie. Když se podíváme od minulosti, tak třeba Lee Kuan Yew ze Singapuru řídil společnost silnou rukou, ale k jejímu prospěchu.  

Ale takových lidí je velmi málo, protože tu moc by většina lidí spíše zneužila. A proto bychom ji tuto možnost neměli chtít a měli bychom se tomu chtít vyhnout," dodává ekonom. 

Lze systém "opravit" postupnými kroky nebo to půjde pouze skokově? 

Postupná náprava by podle Petra Robejška šla pouze v případě, že by si osvícení politici uvědomili důležitost tohoto tématu. Pochopili by vyčerpanost současného modelu vládnutí, který operuje čísly a normami. Museli by se soustředit na hledání jiného modelu a hledání významných proměnných a jejich ovlivňování. 

Pokud se to nepodaří je možné, že pojedeme stále ve stejném autě, které ale narazí. A pak to prostě budeme muset řešit. Nemyslím si, že by to bylo zničující, že by to byl šok spojený s uvědomením si, že éra konzumního života je u konce.  

Pokud by to byl ale velmi dramatický přechod, pak by zničil většinu hodnot, které jsme vybudovali. Toto by bylo hodně draze zaplacené.