Ani tak se samozřejmě často nevyhne cenzurním zásahům. Cenzuře rychle podlehl i článek oznamující vyšetřování Jie Ťien-minga; téměř okamžitě byl stažen z webu a na papíře se neobjevil vůbec. Na webu zůstala pouze jeho silně prokrácená anglická verze. Teprve nyní se díky australskému sinologovi Andrew Chubbsovi dostáváme k původnímu znění i anglickému překladu plného textu zcenzurovaného čínského článku.

Text přináší mnoho nových informací, řadu z nich přímo z obsáhlých rozhovorů, jež vedla redaktorka listu a autorka článku Ťi Tchien-čchin osobně s předsedou Jie a dalšími členy jeho týmu a obchodními partnery společnosti. Na zhruba třiceti stranách se snaží odkrýt podnikatelské metody konglomerátu CEFC a jeho propojení na čínské i zahraniční politiky, lobbisty a podnikatele. Českého prezidenta Miloše Zemana zmiňuje jako údajnou politickou spojku Jie Ťien-minga na Rusko. Byznysový model, který firma používala při své expanzi do zahraničí včetně ČR, popisuje jako “fake trade” - falešný obchod. Několik odhalení se týká nejasné minulosti předsedy Jie a rozporů v jeho životopisu - a dokonce i v různých verzích jeho jména a data narození.

Článek byl sice prakticky ihned stažen z čínského webu, ale že mohl vůbec vzniknout, svědčí o houževnatosti předních čínských investigativních novinářů, pracujících v nesrovnatelně obtížnějších poměrech než jinde ve světě.

Jie a jeho český prezident

Provinční obchodník s nedokončeným vzděláním bez znalosti cizích jazyků Jie Ťien-ming si podle Cchaj-sinu systematicky budoval image zcestovalého, vlivného muže věnčeného tituly a čestnými funkcemi všude, kde se jenom objeví. Jedním ze zářezů na jeho pažbě, dokumentovaným bohatým fotografickým materiálem na webu CEFC (než ovšem začal po Jieově zadržení mizet), je i prezident České republiky Miloš Zeman a členové jeho pročínského týmu. Miloše Zemana Cchaj-sin jmenuje mezi významnými politickými figurami, ke kterým se Jiemu podařilo přimknout.

Samotnou Jieho interpretaci Zemanovy role však hodnotí skepticky:

Jak řekl Jie Ťien-ming Cchaj-sinu, koupě Rosněfti byla uskutečněním dlouhodobého snu: CEFC chtěla obchodovat s Ruskem od let 2011-2012, kdy “náš dobrý přítel”, český prezident Miloš Zeman, “s ohromným duchem loajality” zatahal za nitky a postavil mosty k vysoce postaveným Rusům. Zeman, který byl znovuzvolen v lednu 2018, je skutečně nejvěrnějším spojencem ruského prezidenta Putina v EU, a Jie Ťien-ming je skutečně Zemanovým poradcem, ale celý příběh je trochu pochybný, když uvážíme, že v letech 2011-2012 se ještě CEFC jako obchodní společnost tak tak držela nad vodou, že Zeman byl zvolen až v roce 2013, a že vztah ČR a CEFC začal až po sérií akvizic z roku 2014.

Z českého pohledu můžeme doplnit, že data sice úplně nesedí, ale podstata Jieova sdělení působí jinak celkem autenticky.

Jie Ťien-ming, do té doby neznámý čínský podnikatel, v roli poradce českého prezidenta Miloše Zemana vzbudil u některých pozorovatelů v České republice, včetně projektu Sinopsis, podezření hned, jak bylo jeho jmenování s několikaměsíčním zpožděním ohlášeno na podzim roku 2015. CEFC vzápětí ohlásila, že si z České republiky vybuduje druhou centrálu pro své podnikání.

O důvodech přítomnosti záhadného čínského podnikatele v kolektivu poradců českého prezidenta jsme se nikdy nic bližšího nedozvěděli, nepočítáme-li nedávné vyjádření Miloše Zemana o tom, že k Jiemu “cítil lidské sympatie proto, že má po operaci jen půlku žaludku. To je lidsky nepříjemné”. (Podle Cchaj-sinu šlo o následek opileckých tahů s jeho obchodními kumpány.) Kromě toho byl Jie podle Zemana “šéfem společnosti, která tady měla zájem o významné investice, z nichž část už realizovala”.

Jak hodnotí investiční aktivity CEFC v České republice Cchaj-sin?

Investice CEFC v Česku byly podle všeho výrazně formovány osobní zkušeností a vkusem jejich hybatele, slávistického fanouška Jaroslava Tvrdíka. V letech 2015 a 2016 zvýšila CEFC své podíly v české cestovní a letecké společnosti Travel Service z 10 na 49,92 %. TS je firma, která vlastní třetinový podíl v Českých aeroliniích, které Tvrdík dříve řídil. Ve snaze “vytvořit turistický hub” CEFC koupila i dva pětihvězdičkové hotely a investovala do online cestovky.

Nedostatečnou připravenost CEFC v době náhlého průniku do ČR otevřeně přiznávají i vysocí manažeři firmy:

“Když se dělaly ty české obchody, svedli jsme dohromady všechny odborníky, kteří ve firmě mluvili cizími jazyky, ale nestačilo to. Tak jsme se prostě spolehli na zahraniční tým, částečně proto, že jsme tam neměli koho vyslat.” Kromě Tvrdíka, který byl hlavní zodpovědnou osobou, sestával tým CEFC z mnohých českých vládních úředníků a dokonce zaměstnanců prezidentské kanceláře.

Tvrdík je dle jednoho z členů představenstva CEFC užitečný prostředník zodpovědný nejméně za polovinu vlivu, jakého společnost v Čechách mezi vysokými představiteli dosáhla.

Další figurou jmenovanou v souvislosti s počátky budování kontaktů CEFC v Čechách je nynější předseda ČSSD Jan Hamáček. Spolu s Tvrdíkem v září 2014 navštívil centrálu CEFC v Šanghaji. O měsíc později, v říjnu 2014, byla v Pekingu za přítomnosti nejvyšších představitelů obou států podepsána dohoda o koupi podílu v J&T Financial Group.

Podle Jie Ťien-mingových vyjádření v rozhovorech s Cchaj-sinem bylo samozřejmě skutečným cílem pronikání na český trh něco jiného než relativně drobné obchody statusového typu. Oficiálně chtěl Jie svou druhou centrálu využít k investicím do mezinárodního bankovnictví. V České republice se mělo jednat hlavně o akvizici již zmíněné J&T Financial Group, do níž Jie Ťien-ming vkládal největší naděje: finančnictví mělo být druhým opěrným sloupem celé firmy - tím prvním byla energetika.

O celé transakci už dnes můžeme hovořit pouze v minulém čase, citujme však původní shrnutí Jie Ťien-mingova plánu v Cchaj-sinu:

CEFC plánuje založit nezávislou kapitálovou banku J&T pro zahraniční obchod v Šanghaji, zahájit přeshraniční platby a vyrovnání a běžný obchod, a spolupracovat s China Development Bank na tom, že z J&T učiní evropskou bránu pro poskytování úvěrů a zahraniční centrum pro vyrovnávání účtů. J&T Bank zase měla reprezentovat Českou republiku po boku čínské ICBC jako hlavní iniciátor CEEIF - Investičního fondu pro střední a východní Evropu. Ten byl modelován podle AIIB (Asian Infrastructure Investment Bank), měl zahrnovat společnou participaci šestnácti zemí regionu a usnadňovat propojení čínských podniků při spolupráci na projektu Pásmo a stezka.

Kdo je ten Jie?

Dnes čtyřicetiletý byznysmen Jie Ťien-ming měl podle vlastních slov dostat svou společnost CEFC v podstatě přes noc mezi 500 nejvýznamnějších firem na světě (Fortune 500). V čínském prostředí, kde je byznys úzce propojen s politikou, se od počátku spekulovalo o možnosti, že je předseda Jie potomkem jednoho ze zakladatelů čínského komunistického režimu maršála Jie Ťien-jinga. Předseda Jie k tomu vydal již před lety prohlášení, které později zopakoval i v ČR. 

Formální prohlášení Jie Ťien-minga z CEFC:
S ohledem na to, že se vynořily nepravdivé spekulace o mé osobě, tímto prohlašuji, že nejsem syn generálmajora Jie Süan-ninga a ani nejsem vnukem maršála Jie Ťien-jinga.
11. července 2002, Hong Kong.

To kdysi stálo na stránkách CEFC. Podle Cchaj-sinu tu ale něco nesedí. V roce 2002 firma CEFC ještě neexistovala. Navíc ani znaky, kterými je Jieho jméno v prohlášení zapsáno, neodpovídají tomu, jež tehdy používal. Předseda čínské společnosti se totiž ve svém životě představoval přinejmenším čtyřmi různými jmény. Jeho historie je tak stejně nejasná a plná nesrovnalostí jako dnes již neexistující část webu CEFC.

Podle Jie Ťien-mingova hu-kchou (domovská registrace v ČLR) se narodil 23. února 1977, nikoliv 5. června, jak je uvedeno na stránkách firmy. Bývalý spolužák ho označuje za nepříliš bystrého studenta jinak výborné střední školy v okrese Ťien-ou v provincii Fu-ťien. Zde také začal podnikat se svými přáteli Čang Čchim a Čou Linem. Měli mnoho společného - žádný z nich nedosáhl ani středoškolského vzdělání, byli velmi ambiciózní a hodně pili... Po jednom alkoholovém dýchánku museli Jiemu lékaři vyříznout kus žaludku. Mezitím si v roce 1999 zařídil Jie Ťien-ming hongkongské občanství.

Původně se zaměřovali především na různé zemědělské a lesnické produkty, časem se ale vrhli na požární výzbroj, odkud už to bylo jen pár kroků k armádě a jejím vlivným generálům. Nejspíše právě vysoce postavený fuťienský stranický funkcionář Li Kuang-ťin pomohl CEFC vyrazit z “malého” Fu-ťienu do velkého světa, když byl v roce 2006 povýšen a převelen do Šanghaje, kamza ním v roce 2009 putovala i CEFC a kde má nyní společnost svou centrálu.

Když se vrátíme k otázce jeho jména, nejstarší záznam o jeho osobě nacházíme pod jménem Jie Ťien-ming 叶建明. Současné jméno, Jie Ťien-ming 叶简明, používá až od roku 2009, kdy se přestěhoval do Šanghaje. První, fuťienskou pobočku CEFC zakládal pod jménem Jie Chung-ming 叶洪鸣. Podle Cchaj-sinu měl ale Jie ještě vystupovat pod čtvrtým jménem - Jie Jou-ming 叶油明. To však sám Jie popírá s tím, že jeho pravé jméno je Jie Ťien-ming 叶建明, Jie Chung-ming 叶洪鸣 jeho přezdívka a je Jie Ťien-ming 叶简明 mu říkají od jeho příchodu do Hong Kongu.

Jie Ťien-ming sice nedosáhl vyššího vzdělání, podle svých známých však rozumí lidské povaze a především silně zpolitizovanému čínskému byznysu. Chápe, že jde hlavně o image a o důvěru. Proto se raději zadlužoval, aby nakoupil svým manažerům a partnerům luxusní byty a auta, protože věděl, že mu to zaručí další investice (v podobě bankovních půjček).

Fake Trade jako byznysový model

O metodách, struktuře a fungování konglomerátu CEFC se v investigativní reportáži Cchaj-sinu píše nejvíce. Na desítkách stránek se rozebírá, jak společnost konkrétně operovala v Číně, ale i v zahraničí.

CEFC se samo charakterizuje jako “soukromý kolektivní podnik”. Tato zvláštní formulace v podstatě znamená, že společnost je shlukem celé řady spřátelených firem vzájemně propojených vlastnickými a personálními vztahy. Předseda celého spolku Jie Ťien-ming v jednom z rozhovorů řekl, že v roce 2011 měla CEFC více než sto šéfů, kteří si navzájem vypomáhají finančně i obchodně.

V tomto nepřehledném klubku firem se jednotlivé firmy vzájemně vlastní, dávají si záruky, prodávají mezi sebou zboží a fakturují. Firemní magazín CEFC New Horizon vlastnictví vysvětluje takto:

Jde o systém s centralizovaným vedením, pod které spadají “satelitní” podniky, které jsou sdruženy do federace…

Vzájemně propojený řetězec nepřehledného shluku firem umožňoval konglomerátu podle charakteristiky v Cchaj-sinu uměle nadsazovat objem a obrat obchodních transakcí. Zboží si mezi sebou prodávaly tam a zpátky jednotlivé části řetězce, čímž se nafukoval “obrat”, i když nevznikal prakticky žádný zisk. V některých případech se zboží pohybovalo jen účetně, zatímco fyzicky leželo ve skladech, nebo dokonce vůbec neexistovalo. Na základě vysokého “obratu” na papíře si pak byly jednotlivé firmy i mateřská CEFC schopny brát úvěr od čínských bank. Přístup k bankovnímu úvěru představoval přitom základ a osu celého podnikatelského záměru CEFC.

Růst na dluh

Obchodní model společnosti CEFC popisuje Cchaj-sin jako “akvizice za pomoci bankovního úvěru”. Za osm let se díky tomuto systému podařilo CEFC navýšit svůj obrat 700 krát. Z 340 milionů jüanů obratu v roce 2009 se firma dostala v roce 2017 na oslnivých 250 miliard jüanů. Předseda Jie o tomto “růstu růstu” hovořil v rozhovoru pro Cchaj-sin:

V prvopočátku to bylo plánováno tak, abychom příjmy z hlavních investic dosáhli rychlého zapsání mezi Fortune 500, využili jsme k tomu ale i peníze z vedlejších příjmů.

Na půjčkách byl postaven byznys CEFC v zahraničí i doma. Společnost si brala krátkodobé půjčky (zhruba 90denní, někdy i 180denní) na nákup nejrůznějších aktiv. Vršila jednu půjčku na druhou, čímž krátkodobě získávala ohromné množství peněz. V termínu splatnosti pak půjčku splácela penězi z další půjčky.

Problém pravděpodobně nastal v okamžiku, kdy firmy, jež CEFC získala, nebyly schopny generovat takové příjmy, aby půjčky zaplatily. Společnost si prostě už neměla kde půjčit další peníze, a tedy ani čím splácet staré dluhy.

Podobný model růstu na dluh aplikovala CEFC také v zahraničí. Jie v jednom z rozhovorů pro Cchaj-sin prohlásil:

Investovali jsme v Evropě stovky miliard, a nepoužili jsme k tomu žádné čínské peníze. Ve skutečnosti jsme využili jejich vlastních peněz k nákupu jejich aktiv.

Podle ekonomů ale Jie zřejmě nemluví pravdu. Na investice v zahraničí musel mít vždy alespoň dvacet až třicet procent vlastního kapitálu, jinak by mu žádná banka v Evropě nepůjčila. (Doufejme, že obezřetná byla v tomto směru i Banka J&T).

Finance pro své obchody se Jie snažil získávat i jinými způsoby. V případě koupě podílu v ruském ropném gigantu Rosněfť chtěl např. založit akciový fond:

Menší část peněz bychom vložili do (fondu) a hledali zahraniční i domácí investory… Ve skutečnosti jsme pak ale využili druhou metodu - zkombinovali jsme bankovní půjčky s dalšími penězi.

Odkud původní peníze pocházely, není jasné. Zřejmé ovšem je, že objem bankovních půjček CEFC ve světě byl mnohem nižší než v Číně samotné. V případě Rosněfti šlo o překlenovací půjčku za 5,1 miliard USD u ruské Vneshtorgbank (VTB). Splatná měla být do dvou let. Jeden z manažerů CEFC ocenil, že roční úroková sazba v tomto případě bude jen 4%, což je mnohem méně než v ČLR. O překlenovací půjčku u ruské VTB žádalo CEFC, jelikož doufalo, že projekt podpoří Čínská rozvojová banka - tedy stát. Vše ale nakonec zkomplikovaly mimo jiné protiruské sankce, a samozřejmě domácí problémy CEFC přímo v Číně.

Vlastní myšlenky do cizích hlav, cizí peníze do vlastní kapsy

Obsáhlá reportáž Cchaj-sinu detailně popisuje obchodní praktiky společnosti i její celkový přístup k podnikání. To možná nejvýstižněji shrnul v rozhovoru pro Cchaj-sin

šéf “Stálé komise” CEFC Čang Čchi, zodpovědný za “diplomatické vztahy” firmy:

Předseda (Jie) mi splnil sen, dal mi vizi. Velký muž je ten, kdo umí vložit své vlastní myšlenky do mozků ostatních a cizí peníze zase do své vlastní kapsy…

Reportáž psaná v Číně se nemohla přímo dotknout dalších aspektů činnosti společnosti, jako jsou politické a bezpečnostní otázky. Obrací se k nim pouze letmo poukazem na aféru generálního tajemníka neziskového křídla CEFC Patricka Ho s podplácením politiků v Africe, nebo na působení předsedy Jie v šanghajské pobočce Čínské asociace pro družební styky se zahraničím (CAIFC), považované v odborných kruzích za veřejnou platformou čínské vojenské rozvědky.

Model ekonomické a politické expanze do zahraničí s pomocí nominálně privátních společností, jako je CEFC, zjevně v současné době prochází v ČLR zásadní revizí. Prakticky všechny podobné čínské firmy, prudce expandující na dluh v cizině, jsou v Číně předmětem disciplinárního vyšetřování. Případ CEFC ovšem dále komplikuje korupční aféra v Africe, jež vrhá špatné světlo na celou Si Ťin-pchingovu iniciativu Pásu a stezky, jejímž je CEFC předvojem. To je svrchovaně politický problém, v očích čínského vedení mnohem závažnější než obchodní praktiky společnosti. Osud reportáže časopisu Cchaj-sin, jež se krátce objevila na webu, aby z něj okamžitě zase zmizela, dokládá politickou citlivost celého případu této “soukromé” a “komerční” společnosti.

Text připravil projekt Sinopsis