Jsem fascinován vznikajícím velkým uprchlickým eposem, který se zapíše do historie Evropy i světa. Ten první tam z té strany byl o Gilgamešovi. Uprchlíci se snaží zachránit život z území, kde lidstvo začalo poprvé se zemědělstvím, z území velkých starých civilizací, kde do nedávna žila barvitá mozaika etnik, náboženství, kultur a historie, toto území zaniká. Syrie - první stopy naší civilizace. Zhovadilý prezident Miloš Zeman to zjednodušil na krutosti náboženské sekty nazývané Islámský stát, a že snad k nám tisíce kilometrů pochodují její bojovníci, kteří se zákeřně zaštiťují dětmi. Znalci husitských a jiných sekt, které se vášnivě topily v krutostech ve jménu Krista či jiných proroků a bohů, by k tomu asi měli jiná vysvětlení než rudý ožralý trenýrkář na Pražském Hradě. Islámský stát nevypovídá nic o lidech, kteří před ním utíkají. Ale hlavní viník je asi Bašár al-Asad, kterému teď v nouzi pomáhají Rusové v další likvidaci syrského národa.

Evropa, po té nejstrašnější válce lidských dějin, se zavázala lidem v nouzi pomoci a deklarovala Lidská práva. Nám v blbé situaci pomáhala čtyřicet let. A teď, čtvrt století po tom, co už pomoc nepotřebujeme, jsme se ještě nestali Evropany? Pořád budeme mít jen nataženou ruku a pro uprchlíky koncentrační tábory s vězeňským režimem, o jejichž osazenstvu nerozhodují soudy, ale politické gremium sociální demokracie?

Národy jsou lidé, nemusí to být území. Polovina syrského národa opustila své území, aby si zachránila život. Menší část této poloviny, ta odvážnější, silnější, mladší a inteligentnější, se vydala na strastiplnou cestu do Evropy. Ale je to taková masa, že pohne dějinami, které se stále píší přes Evropu. Ale je to ta masa Germánů, tlačených Mongoly na západ, která požádala starý Řím o azyl a Řím odmítl, tak si Řím vzali násilím? Germáni dnes azyl dávají. Němci, Švédové a Holanďani. Zachraňují v mase lidí národ, který se jednou na své území vrátí a velký epos bude ukončen. My v něm budeme zmíněni jen jako zrádné bažiny na cestě hrdinů.

Začátkem listopadu se bude v Rotterdamu odhalovat socha T. G. Masaryka. Holanďani si ho váží a věří, že právě v Rotterdamu, jako jeden z tehdejších uprchlíků, vymyslel Československo. Pozvali mě, abych jako uprchlík, který deset let v Rotterdamu žil, k tomu zahrál nějaké písně. Budu tam hrát Havlíčku Havle. Havel je pro Holanďany stále živý, ostatní dosud živí čeští prezidenti ne. Další píseň bude Tady domov mám. To je má odpověď z roku 1974 na otázku české hymny Kde domov můj. Budu to ale zpívat holandsky. Totiž František Škroup, který k hymně napsal hudbu, se dostal kvůli své německé opeře Wassergeist do tehdejších pražských disidentských problémů a vyrazili ho z divadla. Ale Holanďani ho pozvali, aby jim v Rotterdamu založil jejich první operu a tak tam i umřel a je tam pohřbený. Uzavřu to česko-holandsky tou písní o svobodě, jak jí říkám Náměšť a před Masarykem se budu za nás hluboce stydět… ale nebyl to právě Masaryk, který říkal o Češích, že jsou vystrašení sobci? Možná to formuloval trochu jinak…

Jaroslav Hutka