Každoročně dosazuje Okrašlovací spolek Škrovád olše do posledního zbytku lužního lesa v okolí. Ostatní olšiny byly postupně různě zastavěny a zlikvidovány. Olše nám přitom věnují rybáři z Havlovic a jde o náletové dřevny z okolí jejich rybníků.

Při první akci spolku jsme uváděli na plakátku jako místo konání "Plašťata", v domnění že název vznikl od oblíbeného místa na koupání. Paní Petržílková nám název opravila. Pašťata znamenají, že se zde dříve páslo. Tyto obecní pozemky, průhony, umožňovaly průhon dobytka na pastvu, většinou také obecní pozemky. To nám zase vysvětlil pan Štěpán, okresní rezervátor, kterého zveme na naše akce, aby nás seznámil s místy, které důvěrně zná. Nezapomeňme, že Slatiňany byly vesnice. Sedláky by člověk spočítal na prstech rukou. Ve Škrovádu by však stačila jedna.
 

Když opustila Chrudimka sevření Škrovádských skal, rozlila se do kraje. Dříve zde byla čtyři ramena. Po dostavbě přehrad se postupně zanesla. Zhruba stejnou podobu olšiny si osobně pamatuji více než padesát let. Některé olše byly proschlé, některé padly zbytečně, jak dokazují jejich obrostlé pařezy. Současné společnosti je všechno staré na obtíž a ohrožuje ji. Stromy i lidé. Pamětníci odcházejí a nebude trvat dlouho, kdy se nebudeme moci někoho zeptat na historii. To ale říkali už naši dědové.

Dvacátý březen nebyl k výsadbě vybrán náhodně. Je to den částečného zatmění slunce a toto datum se tak bude dobře pamatovat. Použiji slova astrologa Milana Gelnera. Snad je cituji správně: "Doufám, že se probudí vnitřní národní cítění a my všichni pochopíme, že, bez výjimky, pro všechny platí. Každý osudu svého štěstí strůjcem." Jinými slovy: Každý z nás bude sklízet to, co zasadil a zasel.

Kdo prochází podél olšiny, si možná všimne cedulek na vysazených stromcích. Anička, Maruška, Jana, Roby a další. To jsou jména našich malých sadaříků. Mimochodem, vzpomínáte na lunety Mánesova orloje, co je na měsíci dubnu? Nevěřím, že kdo zasadí stromek, ho dokáže někdy ulomit nebo zničit. Ne každý stromek se ujme a přežije. Ti, kterým se to podaří, uvidí pod svojí korunou první polibek těch. kteří je zasadili.

Jaroslav Korček, Škrovád