odruhé se vracím k Vánočním svátkům. Tentokrát na den před Štědrým večerem. To má každý vše na vánoce připravené a vlastně nemá co dělat. Odpoledne se schází Okrašlovací spolek ve Škrovádských skalách ke zpívání koled.

Spolek má nebývalé štěstí na muzikanty. Vtomto roce se přidala skvělá houslistka. Počasí přálo, podařilo se vytisknou texty dalších koled a tak se mohlo začít. Vařil se lípový čaj z mohutné lípy na návsi. Citron připomínal zeměpisné šířky místa narození Krista. Kdo chtěl, mohl si dát horký punč. Hrníčky si zase nikdo nepřinesl. Je to marná snaha. Opět jsme zanechali na na naší zemi kelímkovou stopu. Vítězka Škrovádské buchty se pochlubila výborným vánočním cukrovím. Ti nejmenší dostávali lízátka.

Zpěv přilákal projíždějící cyklisty. Kolik je vstupné, ptali se. Sbormistr je ujistil, že je vše zdarma a navíc si mohou zazpívat. Nepřidali se. Možná se zalekli jeho kultivovaného hlasu v síle zvonu. Začalo se stmívat a přicházel večer. Někdo si šel s lucerničkou pro Betlémské světlo, které rozdávali  skauti u Slatiňanské fary. Přišel čas loučení. Bylo příjemné si navzájem popřát hezké vánoce.