Se zájmem jsem si přečetl článek pana Zahrádky pod názvem "Když se město snaží přebít kritiku kouřovou clonou", a musím konstatovat, že je to jeden z dalších, dobrých článků v těchto novinách, v nichž se naprosto přesně a trefně popisuje mnoho nešvarů naší doby. To je samozřejmě moc dobře a je to potřeba. Na druhou stranu musím ale konstatovat, že to může paradoxně u člověka, kterému už není osmnáct, vyvolat i chvilkovou deziluzi, zda se vůbec někdy najde cesta z tohoto začarovaného a bludného kruhu ven. A je zcela jedno, zda se ona deziluze a začarovaný kruh skládají z každodenních obyčejných věcí, anebo jsou to věci naprosto zásadní.

Připomeňme si v Chrudimi například žalostné výlohy některých prodejen, které jsou sice už skoro čtvrt století v soukromých rukou, ale vypadají úplně stejně jako v dobách socialismu, jen s tím rozdílem, že namísto plakátů k 70. výročí VŘSR je ve špinavé výloze pár banánů a mandarinek. Také nevkusné plastové květináče na kruhových křižovatkách, či tmavá zákoutí v nemocnici, kde člověk čeká i hodiny na zavedení hadice do konečníku... Anebo naopak ty zásadní věci, jako třeba vše okolo nového obchvatu města, který na dlouhé roky ovlivní opět zásadně dopravu v Chrudimi, protože to zatím není ten "pravý" a celý obchvat, který by končil někde až před Borkem u obce Kunčí, ale bude končit zatím na silnici I/17. O tom všem a spoustě dalších věcí se v těchto novinách píše.

Člověk se ale musí ptát, jak je tohle vše vůbec možné. Jak je možné, že to skoro nikomu nevadí? Že takřka nikomu nepřijde divné, že takový "vkusný" obchod s "příjemnou" prodavačkou může existovat i čtvrt století po sametové revoluci a nakupuje tam? Jak to, že se málokdo pozastaví nad tím, že nás radnice obklopuje dalšími a dalšími kýči, jako kdybychom si jich před rokem 1989 neužili dost? Jak je možné, že nikomu nevadí čekat hodiny v ponuré chodbě nemocnice, ačkoli existují kratší, přesnější a daleko šetrnější způsoby vyšetření, než je kolonoskopie, při které vám zavádí hadici do konečníku? Jak to, že nikomu 15 let nevadilo, že musel autobusem městské hromadné dopravy nedobrovolně absolvovat jednu z nejabsurdnějších objížděk zacpanou hlavní ulicí? Proč nikoho nezarazí, že je město zašpuntováno kruhovými křižovatkami, a nyní se chystá další, a přitom je kompletní obchvat města v nedohlednu?

Nebude to tím, že onu kouřovou clonu máme v sobě tak trochu všichni a pak tohle vše ani nevidíme? Nebo v horším případě ani nechceme vidět? Pokud nám tyto naše "předností" a "vymožeností", na které jsme někdy paradoxně dokonce i hrdí, nevadí, tak se potom nedivme, v jakém stavu je tato země, jaké jsou zde mezilidské vztahy a jak to u nás vše "dobře" a "správně" funguje. To, že se na pár věcí a hlavně na to, že za vše mohou Klaus s Kalouskem, nadává v zařízeních, připomínajících silně velkou kouřovou clonou styl i ducha pohostinství před rokem 1989, tak tím si ani trochu nepomůžeme. Dokud nezačneme konečně hledat chyby nejdříve sami u sebe, a u toho, zda neděláme sami něco špatně, pokud konečně nezaregistrujeme i to, že na jih od Mikulova nebo na západ od Rozvadova to vypadá i po čtvrt století (!) od naší revoluce pořád trochu "jinak" a lidé se tam k sobě chovají také trochu "jinak", tak se v této zemi na dlouhé roky nezmění vůbec nic.

Obchody, kde už sice není nápis Ovoce - zelenina, státní podnik, Hradec Králové, a úřady, na jejichž oprýskané fasadě už nevidíme název Městský národní výbor, tu díky bohu už nemáme. Avšak ten duch a myšlení té doby jsou tu neustále, jsou všude přítomné, ničí a otravují nám všem neskutečně život. Život, který není, bohužel, zase až tak dlouhý na to, abychom si takový "luxus" spojený s věčným duchem Ovoce - zeleniny, s.p., a Městského národního výboru mohli dovolit. Šanci snad ještě máme. Hlavně, každý u sebe. A každý, i v té obálce s lístkama, které dostaneme příští měsíc do schránky.

Tomáš Velendorf, Chrudim