Nezbývá mi, než reagovat na nepravdivé výroky Petra Lichtenberga ze Strany svobodných občanů, který v diskusích pod články Chrudimských novin opakovaně tvrdí, že projekt Muzea barokních soch je chybný, že na něj občané města doplácejí, a že zadlužil Chrudim nejvíce v její historii. Reaguji na tyto nepodložené údaje pod tíhou pořekadla, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, a lidé tak mohou snadno nabýt dojmu, že to, co říká Petr Lichtenberg, by pravda být mohla.

Pravda to však není a nikdy nebyla. V historii města Chrudim bylo podobných „nejdražších investic“ celá řada, stačí vzpomenout na stavbu Muzea, které nejenom ve své době, ale dosud svým významem a kvalitou odpovídá spíš investici v hlavním městě kterékoliv země. Dalšími „drahými investicemi“ byly stavby chrudimského divadla, nemocnice na Kateřině, regulace toku Chrudimky, školních budov, revitalizace chrudimského Bronxu (IPRM), apod., velmi často investovaných z rozpočtu města a velmi často také bez podpory císaře pána, státu či Evropské unie. Velká část těchto investic zadlužila město na desítky let. Co se v těch dobách objevilo nespokojenců, žehrajících na zátěž obyvatelstva, si můžete přečíst v muzejních análech. Dnes, s odstupem času nikdo na tyto investice nehubuje a město se jimi pyšní tak, jako se třeba chlubíme nejlepším sálem v České republice či titulem „město škol“, díky kterým byla Chrudim nazývána Aténami východních Čech. Možná je to tím, že v Chrudimi žilo a žije dostatek vzdělaných lidí, kteří vědí, že jenom snaha posunout město dopředu, například právě kvalitní kulturní, sociální, dopravní či podnikatelskou infrastrukturou, zabraňuje zmizení našeho města do bezvýznamnosti.

O to víc mě zaujaly myšlenky Petra Lichtenberga, který hřímá teze o nesmyslnosti projektu Muzea barokních soch (Mubaso). Nepamatuji si, že by se mě Petr na projekt Mubaso někdy zeptal, snad jednou, před lety na ulici, ale vzpomínám, že když jsem se mu na jeho zjednodušené argumenty snažil odpovědět, on rozhovor rychle ukončil se slovy, že to je moje pravda a on má jinou.

Přemýšlím, co je zajímavého na jeho myšlence, udělat z muzea prostor pro reprezentační a ceremoniální účely. Jako by jich na radnici a v Muzeu nebylo dost. Snažím se pochopit argumenty Petra i jeho Svobodných, bohužel napadá mě pouze jedna věc. O všech investicích v našem městě dávno i nedávno rozhodovali lidé, kteří byli vzdělaní a viděli vždy o trochu dál než běžní občané města. Měli odvahu a schopnost odhadnout smysl a přínos té které investice. Upřednostňovali jejich dlouhodobý dosah pro rozvoj města před krátkodobým a populistickým efektem. Myslím, že názory Petra Lichtenberga na Muzeum barokních soch v sobě skrývají tři problémy - nevzdělanost, neinformovanost a populismus. Ono není divu. S praxí prodavače v non-stop nálevně na Borzně, bankovního úředníka na přepážce či domovníka, v sobě sebrat odvahu kandidovat na starostu našeho města, či před časem dokonce na senátora České republiky, to vše chce velkou dávku nekritičnosti a sebejistoty.

Tobě, Petře, bych chtěl vzkázat, že žádný dlouhý kabát, kravata či gel na hlavě nedokáží nahradit chybějící vzdělání. A chtěl bych tě poprosit, abys z neznalosti nebo škodolibé nepřejícnosti nešířil dál mezi občany města nepravdy. Nepomáhá to ani tobě, a už vůbec ne našemu městu.

Luboš Jelínek