Chrudim – Ve Výstavní síni Chrudim Pippichova divadla se můžete od 26. března setkat s převážně velkoformátovými obrazy Annemari Vardanyan.  Patří mezi tvůrce, kteří na sebe dokázali výrazně upozornit už během studia na AVU. V Chrudimi představí průřez svou tvorbou, jež je zároveň jejím deníkem. Uvidíme obrazy z posledních pěti let, i nejnovější obrazy z letošního roku.  

Annemari Vardanyan se narodila roku 1994 v Jerevanu v Arménii. V Praze žije od svých sedmi let. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru kresby Jiřího Petrboka a Petra Vaňouse nebo Martina Gerboce. Absolvovala stáž ve škole malby IV Marka Meduny a Petra Duba. V roce 2020 stala finalistkou Ceny Kritiky pro mladou malbu.

            Annemari Vardanyan vychází z kresby, která se ale velmi intenzivně přibližuje malbě. Práci tužkou a uhlem rozšířila o sprej, pastel, airbrush, zředěný akryl. Podle fotografií a paměti vznikají melancholické pohledy do prázdných či vystěhovaných prostor a působivé mnohafigurové kompozice mladých lidí. Vždy jde o malířčiny blízké nebo o její rodinu, o ty, jež dobře zná. Postupuje trochu jako tvůrce seriálu, komponuje, obléká a nasvěcuje scénu, z níž my, diváci, dokážeme vyčíst příběh, smysl, cosi osobního. Vidíme studenty v pohodlném oblečení, používají sociální média a síťové připojení, které dovoluje být v kontaktu s kýmkoli na celé planetě. Přesto jsou aktéři v žité realitě každý sám za sebe, uzavřeni ve své vlastní myšlenkové krajině. Malířka portrétuje prostor mezi nejistotou a vratkou stabilitou, mezi odcizením a nadějí. Přemýšlí, jak se utváří a rozvíjí naše osobní identita a identita národa. Zajímají ji kontakty a „střety“ různých kultur, téma multikulturalismu, etablování jedince v nové a dosud cizí společnosti. Pokud tolerance souvisí se sociálními, kulturními a náboženskými vzorci, do jaké míry je osobním rozhodnutím člověka? 

            Impozantní plátna nás vedou k úvahám: co se odehrává v mysli bytostí rozkročených mezi dvěma kulturami v době globálního univerzalismu, environmentálního žalu a všudypřítomné tísně? Svět už dávno mladým lidem neslibuje všechno: úspěch, zdraví, budoucnost, štěstí, možnosti. To vše mohou mít, ale zároveň také války, nejistotu, opuštění, samotu, strach a úzkost. Mnoho si lze z původní kultury a zvyků udržet, ale něco se přirozeně a nezadržitelně vytrácí. Na obrazech nacházíme drobnosti, arménský kříž Chačkar, hlavu bohyně Anahit – arménské Afrodity. Velká část toho, co v Čechách z arménské kultury známe, vyjma Arama Chačaturjana a jeho Šavlového tance, vzniklo v arménské diaspoře. Mezi zakladateli amerického abstraktního expresionismu má významné místo malíř Arshile Gorky. Všichni jsme četli Tracyho tygra od spisovatele Williama Saroyana, někdy jsme slyšeli hudebníky Charlese Aznavoura, Cher nebo Serje Tankiana.

                                                                                                        Martina Vítková