Nejen “pražská kavárna” ale i soudná venkovská knajpa dokáže rozeznat, jakým směrem nás hradní pán tlačí. A protože se mi to nelíbí, klonit se až k zemi jako ruský mužik svému carovi… protože se mi nelíbí servilnost k představitelům čínského komunistického režimu… protože prostě nesouhlasím s šikmookými majiteli Slávie a nechci aby mne lidé jako Zeman a jeho ovčinec reprezentovali a “mluvili za mě”, vyrazil jsem do Prahy na povolenou demonstraci na Hradčanské náměstí. 

Sraz byl na Kampě, kde stáli zakuklení policisté v plné zbroji kupodivu čelem k nám a zády k čínským milicionářům v civilu, prezentujícím lásku a věrnost straně a rudému diktátorovi. Kupodivu policista strčil do mě, abych uhnul přijíždějícím antonům, a poslal mě tak doprostřed kaluže. Chránit a pomáhat…

Zakuklení policisté v plné zbroji stáli kupodivu čelem k nám a zády k čínským milicionářům v civilu. Foto: Pavel Šmíd

Na Hradčanské nás nepustili. Marné byly snahy Martina Bursíka, Michala Kocába, knížete Karla Schwarzenberka, Dany Němcové, Ivana Havla, Jana Urbana naplnit právo, které jsme před 26 lety získali zpět. Svobodně projevit svůj názor, demonstrovat jej ve své zemi byť se to nelíbí vládnoucí garnituře a hradním mužikům. 

Vlajky Tibetu se nesly Nerudovkou, pod Loretánským náměstím zase zvonily klíče. Nad Hradem nevlály rudý trenky a to mne opravdu mrzelo. Tak pěkně by se vyjímaly v jarním slunci s odlesky v kamenných kostkách prázdného Hradčanského náměstí.

A poučení? Už je nevolte, nezasloužíme si to!

Pavel Šmíd, Česká Rybná u Proseče