Chrudim – Nepropásněte vernisáž nové výstavy  ve Výstavní síni Divadla Karla Pippicha. Seznámíte se s nejnovější tvorbou malířky Simony Blahutové. Zahájení výstavy se koná ve středu 20. září 2023 v 17 hodin. Výstava potrvá do 19. listopadu.

Simona Blahutová je autorka na současné vizuální scéně výjimečná vyprávěnými příběhy. Vztahují se k historii 20. století i k současnosti. Jde o malbu, již napájejí historická fakta. Udržovat paměť bylo smyslem malby víc jak pět století, dokud toto poselství nepřevzala jiná média: fotografie, rozhlas, televize, film, podcasty...

V nejnovější sérii si malířka aktuálních i historických kauz vybrala k analýze rovnováhu mezi Východem a Západem. Po tématu studené války 80. let v Československu se zabývá mocí. Mocí reálnou i manipulativní mocí obrazů.

Pracuje s kolážemi vytvořenými z dobového mainstreamového tisku. Převádí je do malířského média, rozšířeného velmi současnou technikou spreje, známou z pouličních graffiti. Recykluje staré plakáty, designuje transparentní materiál plexiskla, aby položila celou řadu otázek o pravdě, jejím hledání, a o svobodě a jejím naplňování.

Simona Blahutová oživila kunderovský termín „imagologie“. Pojem se objevil v románu Nesmrtelnost a vystihuje děsivou a přitažlivou moc obrazů. Imagologie v globálně propojeném světě nahradila dříve vládnoucí ideologie. Propisuje se do našich životů. Zabýváme se výrobou a dekódováním obrazů, jež se nevztahují k realitě buď vůbec, nebo jen velmi volně. Jedince, firmy i státy zajímá mediální obraz, dobré jméno. V novinách či televizi se neobjevuje skutečnost, ale pouze to, co s přijatými obrazy v souladu.

Výstava Simony Blahutové Bůh požehnal Americe je otázkou po tvaru světa, v němž žijeme, po realitě, již vnímáme. Smysly poznatelný svět se stává podřízeným světu vhodných obrazů. Světu reklamy. Ale co se děje s obrazy, fakty a informacemi „nevhodnými“? Můžeme bez nich žít a realizovat svou svobodu?

Simona Blahutová (1980, Zlín) absolvovala v letech 2000–2006 pražskou Akademii výtvarných umění. Prošla sochařským školením u Karla Nepraše a malířskými ateliéry Michaela Rittsteina a Vladimíra Skrepla. Analyzuje souvislosti mezi historií, ideologií a mediálním obrazem reality. Své malířské postupy, kdy vychází z koláže a pracuje se spreji, si vyzkoušela na historii německého odboje za druhé světové války. Připomněla také domácí drama, čihošťský zázrak a srážku jedince (faráře Toufara) s mocí. Zabývala se studenou válkou z období 80. let a jejími důsledky pro socialistické Československo, v němž vyrůstala.                                                                                                          

Martina Vítková