Chrudimské noviny Škrovádské sochání za pět minut dvanáct

Dnes: 17°C
Zítra: 14°C
Pozítří: 9°C

Škrovádské sochání za pět minut dvanáct

Kdo něco někdy organizoval, tak mi možná dá za pravdu. Dát dohromady tři osobnosti ve stejný čas je umění. Zažil to i Okrašlovací spolek Škrovád, který pozval děti do škrovádských skal. Společné sochání dětí i rodičů se již stalo tradicí. A že si to Škrovád se slavnými kamenickými dějinami zaslouží, je každému jasné.

V sobotu, 10. října v deset hodin zahájil slatiňanský pan starosta Jeník dětský kamenický workshop. Paní Zuzana, potomek slavného rodu Zábranských, vyhlášených kameníků, představila historii svého rodu a během výkladu se dokonce podařilo doplnit některé rodové větve. Poté se dali všichni do práce. Letošní zadání znělo: domovní znamení. Někdo si přinesl návrh ke konzultaci s mistrem, někdo se pustil do díla naostro, spíše natvrdo.

Na sochaření se používají různé sekáče, špičáky a sochařská palička. Kresba: Jaroslav Koreček

Vše vedl akademický sochař Jan Pospíšil, který mimo jiné organizuje Hořické mezinárodní sochařské symposium. Například vybírá umělce z Japonska, pro které jsou Hořice prestižní záležitostí. Ten zajistil i potřebné nářadí a materiál.

Těsně před vyhlášeným termínem se ve Škovádě zčásti vypařil připravený kámen. Většinou z vesmíru padají kameny na zem, ve Škrovádu je to naopak.

Odpoledne se úspěšně podařilo panu galeristovi z chrudimské Galerie Art rozdělat oheň. Navázal tím na své skautské léta. A také byl na svůj výkon patřičně hrdý. Bez podpory města a galerie by spolek celou akci nezrealizoval. Po opečení špekáčků došla sv. Petru trpělivost a vytrvalý déšť vše ukončil.

V neděli slunce opět svítilo a mohlo se pokračovat. Těsně před polednem zazněla siréna. Nebyla to ta středeční zkouška sirén, ale neobvyklý druh zvonku na kole pana galeristy. Každopádně to byl signál k ukončení celého uměleckého snažení. Vše bylo zdokumentováno, diplomy rozdány. Nezbývá než poděkovat sv. Petru, který tentokrát držel nad mladými umělci ochrannou ruku.

Co říci závěrem? Když někdy přiložíš ruku na opracovaný kámen, zvedni oči vzhůru ke klenbě nad sebou. Buď pokorný k práci předků. Kamenická dřina přečkala věky. Ti, kteří byli v sobotu a v neděli na setkání ve Škrovádu, to jistě potvrdí.

 

Jaroslav Koreček

Reklama