Přiznám se, že nechápu racionalitu současné diskuse o sloupech a trakčním vedení na třídě Míru. Rekonstrukce hlavní pardubické ulice pokračuje v souladu s projektem, který počítá se zachováním trolejbusového vedení na třídě Míru. Projekt byl projednáván s veřejností, schválilo jej městské zastupitelstvo, na něj jsme žádali o dotace EU a také jej nyní realizujeme. Volat po tom, aby se, tak říkajíc za pochodu měnil, je podobné, jako se snažit bez úhony vystoupit z rozjetého vlaku.

Ráda bych všechny upozornila na zásadní věc. Evropské projekty mají jasně stanovenou dobu udržitelnosti, třída Míru tedy musí fungovat tak, jak ji řeší Evropou podpořený projekt, minimálně pět let, jinak město bude milionové dotace vracet. Pokud po této době zastupitelé rozhodnou, že sem trolejbusová doprava nepatří, mohou ji zrušit. Nicméně je třeba vědět, že ani v tomto případě trakční vedení z třídy Míru zřejmě dlouho nezmizí.

Už při tvorbě projektu totiž bylo třeba řešit otázku, jak napájet trolejové vedení na Sukově třídě, které je na zachování trakce na třídě Míru závislé. Jinými slovy, bez vedení na třídě Míru nemohou jezdit trolejbusy ani po Sukovce. Jednou ze tří možných řešení bylo vybudování nové měnírny, druhou vedení zcela nových kabelů a třetí a nejlevnější - zachování trakčního vedení na třídě Míru. Rozhodli jsme se pro nejhospodárnější variantu zachování trakčního vedení a zároveň minimální dopravu na třídě Míru.

Chápu, že se takovéto řešení někomu líbit nemusí, ale jiný za ně naopak bude rád. Vzpomínám si na dobu, kdy se o obou variantách bouřlivě diskutovalo. A zatímco iniciátoři petice za vymístění dopravy z třídy Míru sháněli podpisy, ozývali se nám nejen senioři, kteří již šetří každý krok a nechtějí být přitom vyloučeni ze života Pardubic, ale i řada dalších lidí, nevyjímaje obyvatele Karloviny a okolí, kteří si zrušení MHD na naší hlavní ulici také nepřáli. Váží jejich názor méně?

Štěpánka Fraňková, primátorka města Pardubic