Konečně tu jsou Vánoční svátky. Předcházela jim obrovská reklamní kampaň. V obchoďácích zněly koledy již počátkem listopadu. Navážely se betonové zábrany, které někde decentně balily do krepáku. Vánoční trhy nenápadně jistili samopalníci. Do podvědomí se ukládalo, nejsou ty vánoce vlastně nebezpečné? Lidé nakupovali jako o závod. Že by se jejich finanční situace opravdu zlepšila? Když ne, tak jsou super výhodné půjčky. Vánočních koncertů je bezpočet a další předvánoční produkce se nadají ani stihnout. Ale křesťanská podstata vánoc se upozaďovala. Narození Ježíška komerce dokonale zastínila.

Většinou den před Štědrým večerem se Okrašlovací spolek Škrovád schází k předvánočnímu zpívání koled. Spolek má štěstí, že dva členové jsou znamenití muzikanti a zpěváci. Snadno se k nim ostatní přidají a ztrácí ostych. Já muzikanty obdivuji, kolik znají písniček. Sem tam sice vypadne nějaká sloka, ale někde se jiná přidá. Když dojdou koledy, nastoupí další žánry. Zpívání ve skalách s jejich ozvěnou má zvláštní až slavnostní atmosféru.
To ale není žádná novinka. Zpívat své modlitby do skal chodili naší předkové již v době Pobělohorské. Psané skály nad údolím potoka Mastník, kterého z části zalily vody Slapské přehrady, jsou toho dokladem.
Našemu setkání chyběla všudypřítomná pozlátka a blikající světýlka, ale o to bylo předvánoční zpívání upřímnější.