Myslíte si, že k volbě umění jako hlavního životního zájmu či dokonce profese, je zapotřebí talent? Učitelé na uměleckých školách se shodují, že talent je důležitý tak asi z 10 %. Musí ho doprovázet celé spektrum dalších vlastností, bez nichž tvořit nelze. Velkou roli hraje zvědavost, houževnatost, schopnost se učit, překonávat překážky na cestě, a také cítit zodpovědnost za stav světa, v němž žijeme, nebýt lhostejný.

 

Ve Výstavní síni Chrudim Pippichova divadla se v letním výstavním termínu setkáme s tvůrčí dynastií Korečků ze Škrovádu. Výstava představí zástupce tří generací jedné rodiny, která svůj čas věnuje tvůrčí činnosti. Je to náhoda? Vystavující se shodují, že spíše nikoli - krev přece není voda.

 

Jestliže je Jaroslav Koreček, zakladatel rodu - malíř a dobrodruh, je s tím vůbec možné se vyrovnat? Geneticky namíchané koktejly nám zaručují dědictví 50 % od každého rodiče, nebo 25 % od prarodičů. Dispozice stát se umělcem, pokud se jeden z rodičů umění věnuje, je tedy 50:50. Sochařka Markéta Korečková si tuto profesi zvolila. Jak tomu bude u její dcery Juliany Mackové, jež je potomkem dvou sochařů a vnučkou malíře? Rodinný vklad je u ní dokonce ještě výraznější než u Markéty. Přesto se možná vydá cestou vědy nebo gastronomie. Nebo něčeho úplně jiného.

 

Při průchodu výstavou mezi Jaroslavovými obrazy, Markétinými sochami a animacemi a kresbami Juliany, je zřejmé, že se dekádu za dekádou, generaci za generací umění proměňuje. Nejen formálně, ale i obsahově - a tím, co od něj společnost očekává. Krajiny vypovídají o zemi, v níž žijeme a o našem vztahu k ní. Krajinář je skoro vždycky vlastenec, patriot, Jsou krajináři, kteří doslova malovali celý život jen jeden kilometr čtvereční (Václav Rabas). Jaroslav Koreček k nim nepatří, vnímá zemi v mnohem širším perimetru. Chrudim namaloval snad stokrát, ale také Vysočinu, Železné Hory, Beskydy a Středomoří nebo Karibik. Je cestovatelem, bohémem, vypravěčem, dobrodruhem, jenž se k rodné krajině vrací i z velké dálky. Výstava je uspořádána k jeho nedávným osmdesátinám. Pro výstavu vytvořil osm nových obrazů technikou flocku – jemného vlákna, nový cyklus je ódou na měsíc a krajinu.

 

Markéta Korečková sochařství vystudovala na pražské Akademii výtvarných umění. Její přístup k soše je velmi originální, snoubí se v něm minimalismus a humor, díky nimž jsou prsa centrem světa, dostředivým prostorem. Její zájem směřuje k propojení člověka s přírodou, jejími pradávnými rytmy, s divočinou, přirozeností, spontánností. Promýšlí také vztah muže a ženy jako dvou protikladů, jež tvoří celek. Celek, který není jen párem, ale stává se rodinou. Rodina přivádí na svět a vychovává pro budoucnost dítě. Jaká ta budoucnost ale bude? Pro rodiče je v současné překotné době velmi obtížné se ve světě zorientovat a dát svým potomkům směr. Stejně si ho nakonec najdou samy - mnohotvárnost a proměnlivost současnosti zažívají od malička.

 

Juliana Macková v prostředí umění vyrůstá, s tvůrčím impulsem přistupuje ke všemu, co dělá, ať vaří večeři nebo animuje video. Možná, že pro ni myšlenka umění není zdaleka tak důležité, jako pro její rodiče a dědu. Umění sice vytváří nějaké objekty, které obdivujeme (anebo ne), ale jeho nejdůležitějším smyslem, je spojovat lidi, jež nejsou lhostejní, ve společném tolerantním prostoru.

 

 

Martina Vítková

 

 

 

JAROSLAV KOREČEK (1946), malíř - krajinář, žurnalista, hasič, vodák, lodní kapitán a mořský vlk, předseda Okrašlovacího spolku Škrovád se vyučil zámečníkem v Transportě, později pracoval v propagaci. Ke krajinomalbě se dostal v kroužku malby u Miloslava Lesného a studiem u malíře Jana Hlíny. Krajina na jeho obrazech je patriotická, vzdušná, historická i současná. Vedle malby se realizuje jako stavitel lodí a jejich vášnivý uživatel, organizátor plavebních soutěží - regat. Za svůj život proplul tisíce kilometrů evropských řek, ale také Středozemní moře, Karibik a pokusil se přeplavit oceán.

 

Sochařka MARKÉTA KOREČKOVÁ (1975) absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze, prošla intermediálním ateliérem Milana Knížáka a sochařskými školami Karla Nepraše a Jindřicha Zeithammla. Vyučuje na Střední škole designu v Lysé nad Labem. Využívá figurální i minimalisticky abstrahovanou sochařskou formu. Pracuje s promyšleným tvarem, zkratkou, humorem i nalezenými předměty a materiály. Zabývá se tématy genderovými a obecně lidskými, jako je vztah člověka k přírodě.

 

Dcera dvou sochařů a vnučka malíře JULIANA MACKOVÁ (2012) kreslí a maluje, a také animuje v programu Procreate. Váže vlastní skicáky a vyrábí kostýmy fursuit – antropomorfních zvířecích bytostí. Ve stejné míře jako umění ji zajímá věda, fyzika, biologie, chemie a gastronomie.