Chrudim – (Ne)čestní občané se vracejí na jednání městského zastupitelstva. Poté, co na návrh Pirátů, politici odebrali tuto poctu komunistickým prominentům Gottwaldovi a Stalinovi, mají jednat o Bohumilu Laušmanovi. Jméno, které něco řekne snad jen pamětníkům a historikům.

Bohumil Laušman se narodil v nedalekém městysi Žumberku a patřil k čelním představitelům prvorepublikové sociální demokracie. Osud k němu nebyl příliš laskavý. Po únoru 1948 Laušman emigroval a na konci roku 1953 byl unesen tajnými službami tehdejšího československého režimu z Rakouska. Dlouhá léta byl vězněn a jako téměř poslední politický vězeň z padesátých měl být propuštěn ke dni 9. 5. 1963, když ale náhle a za podezřelých okolností zemřel. Čestné občanství mu podle některých informací mělo být Městským národním výborem v Chrudimi v roce 1950 odňato, ale potřebné doklady o tomto rozhodnutí nebyly nikdy dohledány. Přiděleno mu bylo v roce 1945. Současní vrcholní politici chtějí potvrdit, že Laušman stále je čestným občanem města.

Co o tomto politikovi, který patřil, mimo jiné, k extrémně levicovému křídlu „socanů“, uvádí ve svých pamětech generál František Moravec, strůjce atentátu na Reinharda Heydricha a šéf československé vojenské rozvědky? „Bohumil Laušman, poslanec sociálně demokratické strany a představitel jejího levého křídla, který dělal svědka, když mi Cicajev nabízel spolupráci. Osobně člověk bez valné morální a duševní kapacity rozmnožil spolu s mnoha jemu podobnými jen komunistickou frontu proti šikům demokratickým. Dosáhl v obnovené republice vysoké funkce – ministra průmyslu a provedl jeho znárodnění podle komunistických direktiv. Po komunistickém převratu upadl u komunistů v nemilost – příčinou byla pravděpodobně jeho rivalita s Fierlingerem, politikem stejného typu, zato však ještě nižší mravní úrovně a ještě větší bezohlednosti. Byl komunisty odvržen jako mouřenín, který už vykonal svou práci a může tedy jít. Stalo se mu to, co se stalo i mnoha jiným, a co na mnohé jiné ještě čeká,“ píše generál Moravec.

Nabízí se tedy paralela s další „obětí“ komunistických čistek, a sice Rudolfem Slánským. V jeho případě by město asi jen těžko potvrzovalo čestné občanství proto, že ho jeho soudruzi pověsili za hrdlo.