Chrudim/Vlčnov/Slatiňany - Najít hrob z doby stěhování národů, který by se nestal obětí vykradačů, je velká vzácnost. Archeologům Východočeského muzea v Pardubicích a Regionálního muzea v Chrudimi se to v místě výzkumu pod budoucím obchvatem Chrudim - Slatiňany podařilo hned dvakrát. Muž a žena, kteří spočívali nedaleko Vlčnova jen pár metrů od sebe, byli na poslední cestu vypraveni s vzácnými skleněnými nádobami. Ty, stejně jako další dary i samotné kosti se nyní podrobí dalším výzkumům.

Kostry archeologové objevili už před měsícem, lokalitu ale tajili. Vylupování hrobů je totiž typické pro tehdejší dobu a hrozilo i v současnosti. „Oba kostrové hroby pochází z doby stěhování národů. Konkrétně se jedná o pohřby datované do období druhé poloviny 5. století našeho letopočtu. Tento časový úsek spojují archeologové s takzvanou vinařickou skupinou, což byly germánské kmeny,“ vysvětluje Tomáš Zavoral, vedoucí archeologického oddělení Východočeského muzea.

Nevyloupené hroby jsou vzácné

Páté století představovalo velmi zajímavou etapu dějin – v materiální kultuře barbarských populací se mísily elementy domácí pozdně svébské kultury (východogermánské etnikum) s prvky typickými pro římské provincie a znaky spojovanými s nomádskou kulturou. „Hrobové nálezy od Slatiňan představují v tomto kontextu jednoznačné příklady tohoto druhu ve východních Čechách. Doposud archeologické bádání totiž pracovalo pouze s několika celky z pohřebiště v Plotištích nad Labem na Hradecku, které neměly příliš bohatou hrobovou výbavu nebo byly vyloupeny,“ upozorňuje Zavoral.

Skleněné nádoby unikly vykradačům

Podle předběžného antropologického určení se jedná o hrob muže a ženy. Obě hrobové výbavy obsahovaly skleněné nádoby – pohár a baňatou lahev, výrobky římských provincií. „Takto zachovalé sklo je unikátní. Místo výroby obou nádob zatím čeká na rozluštění, předběžně však můžeme přemýšlet o severozápadních provinciích a římském Podunají,“ naznačuje archeolog Východočeského muzea Jan Jílek. „Jedna ze skleněných nádob – prozatím označovaná jako picí pohár – spočívala ve výklenku vydlabaném v podloží ve stěně hrobové jámy. Umístění vedle hlavní hrobové jámy mělo zajistit ochranu před vykradením,“ doplňuje Jílek. Tento jev byl již popsán na pohřebišti ze stejného období v Praze – Zličíně, tamní pohřebiště ukrývalo 177 hrobů vinařické skupiny.

Meč, opasek a křesací souprava

Pohřbení patřili k vyšší sociální skupině. V hrobě muže se našel železný meč se zbytky zachovalé dřevěné pochvy, železné součásti opasku (přezka a kování) a křesací souprava, sloužící k rozdělávání ohně. „Meč, takzvaná spatha, je zhruba metr dlouhý a v dané době byl rozšířenou zbraní nejen mezi germánskými kmeny, ale tento typ již hojně využívala i římská armáda. Oba hroby měly ve svých výbavách také kostěné či parohové hřebeny s bronzovými nýty. Jelikož se zachoval i zbytek oděvu zemřelého, pokusíme se i o jeho rekonstrukci,“ slibuje Tomáš Zavoral.

Další analýzy prozradí více

„Klíčové poznatky týkající se datování a charakteru předmětů bude možné sdělit až po komplexní konzervaci nálezů,“ zdůrazňuje Tomáš Zavoral s tím, že středem zájmu odborníků nebudou pouze milodary, ale také antropologický materiál. „Již nyní na základě antropologického ohledání víme, že věk muže byl okolo 50 let a na jeho kostech nebyly objeveny žádné výraznější patologické změny vyjma třeba výraznějšího opotřebení obratlů, které pravděpodobně souviselo s věkem. Zajímavý je výrazný obrus zadních zubů, který není běžným jevem. Mohl například souviset s částečným ochrnutím obličejového svalstva,“ uvažuje Zavoral.

Naopak u ženy, jejíž věk byl určen na 30 až 40 let a která podle pánve minimálně jednou porodila, bylo možné pozorovat výraznější svalové úpony a deformace kostí pravděpodobně související s vykonáváním těžší práce například v kleče. Další specializované analýzy budou prováděny ve spolupráci s oddělení klasické archeologie Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. „Hlavním cílem přírodovědných analýz bude zjištění stravy zemřelých, jejich životospráva a taktéž ověření stáří obou hrobů. Do budoucna by všechny tyto poznatky měly pomoci nahlédnout do života našich předků a více poodhalit jejich způsob života či lépe mapovat pohyb celých etnik v rámci Evropy v dobách stěhování národů,“ uzavírá Zavoral.