Chrudim – Jakým způsobem řešit vandalismus ve veřejném prostoru? Zdaleka nejde jen o vulgární nápisy na zdech Na Kopanici. Často dochází také k poškozování historických budov, dlažbu chodníků ničí arogantní a bezohlední řidiči. Fotopasti a kamery, které část veřejnosti navrhuje, v důsledku jen ukrajují další ze zbývajících občanských svobod.

„Na Kopanici je potřeba umístit kameru, aby byl pachatel nepravostí rychle a snadno vypátrán,“ radí městu někteří jeho obyvatelé, jako by snad nebylo jiných způsobů boje se sprejery. Kopanice je ukázkovým případem. „Operují“ zde jak partičky vandalů a opilců, tak mnohdy i zamilované dvojice, jimž unikátní pohled na město učaroval. Lze dopustit, aby, pod záminkou boje s vandalismem, šmírácké „oko“ kamery obtěžovalo i docela obyčejné lidi, kteří chtějí zažít chvilku klidu a soukromí?

„Prostředí vychovává,“ říká stará poučka. V kostce to znamená, že čím dříve případný nepořádek a projev vandalismu zmizí, tím méně bude motivovat další výtečníky malovat po zdech a odhazovat odpadky. Jedná se, samozřejmě, o běh na dlouho trať, v němž je nutná důslednost a rychlost.

V konkrétním případě kauzy „Kopanice“ ukázal Renné Salaquarda na ignoraci městských úředníků a samozřejmě též strážníků. Nepořádek se v místech, kde vznikly pohoršlivé nápisy, hromadil dlouhé měsíce. Každý o něm věděl, nikoho však příliš nevzrušoval. Prozatím neznámého vandala však inspiroval a „město mrdek“ bylo na světě.

Pokud by stohy odpadků okamžitě zmizely, nebo vůbec nevznikly, žádný „umělec“ by se tu nerealizoval.