Chrudim - Město po půl roce vzdalo snahu pátrat po majiteli soch umístěných v areálu bývalého letního kina. Na obě díla, znázorňující ženské postavy, neexistuje totiž žádný doklad, nikdo se o ně i přes výzvy radnice nepřihlásil a nikdo je za několik desítek let fungování kina nezanesl do svého majetku. Podle všeho ale pochází z pardubického zámečku.

"Jde podle znaleckého posudku o věci, které mají určitou uměleckou i užitnou hodnotu a nestojí jen pár korun," říká chrudimský místostarosta Miroslav Tejkl (ČSSD).

"Proto jsme museli postupovat v tomto případě jediným možným způsobem, a to vyvěsit výzvu pro vlastníky soch přesně podle zákona," pokračuje Tejkl, který je povoláním právník.

Jak vzápětí dodává, o sochy se však nikdo nepřihlásil, ani neposkytl městu dokumenty o jejich původu, že by patřily někomu jinému. Proto teď nejspíš připadnou městu. Sochy jsou tedy zatím dál umístěny v areálu bývalého letního kina, který spravuje Chrudimská beseda.

"Jedná se o akademickou práci v duchu klasicismu, který byl u nás velmi populární ve 20. a 30. letech minulého století. Pokud by šlo o díla slavných autorů, byla by jistě zapsaná a komentovaná v literatuře. Z jejich zpracování lze však vysledovat, že jsou řemeslně dobře provedena. Odhaduji proto jejich současnou cenu zhruba na půl milionu korun za každou, pokud by ale o ně někdo projevil zájem," dodává s úsměvem chrudimský galerista Luboš Jelínek, který se sochami obchoduje.

Podle něj mají umístění soch do areálu kina na svědomí nejspíš buď dřívější organizátoři chrudimské kultury nebo ředitelé sousedního objektu Muzea.

"Mohlo to být někdy v 50. letech minulého století, kdy bylo zprovozněno letní kino a kdy se příliš na evidenci soch nehledělo. Tehdy bylo obvyklé, že se odněkud vzaly a přemístily na jiné, mnohdy i stovky kilometrů vzdálené místo, kam nepatřily. 

Takový může být i osud těchto dvou postav, který může vysledovat snad ještě stavební úřad, anebo pamětníci té doby či příbuzní tehdejších řídících činovníků kultury v Chrudimi," doporučuje galerista.

Nám se v této souvislosti podařilo zjistit, že v chrudimském letním kině byly původně instalovány sochy tři. Vedle stávajících dvou také sedící ženská postava, o kterou se zhruba před deseti lety přihlásila rodina Wiesnerových, jež doložila, že jí byla socha za komunistického režimu ukradena.

Z areálu však mohla být odvezena teprve nedávno, asi před třemi lety, kdy byly z její blízkosti odmontovány lavice pro diváky, což ji umožnilo naložit a přepravit na původní místo s pomocí těžké techniky.

Zbývající dvě sochy, o které se nikdo nepřihlásil, byly podle fotodokumentace okresního státního archivu instalovány v bývalém letním kině v Chrudimi už v době jeho otevření nebo hned těsně poté. Podle pamětníků sem byly převezeny na štráfce za traktorem uložené na písku, tedy přesně tak, jak je u soch obvyklé.

Z jejich výpovědi mělo časem také vyjít najevo, že sochy byly ukořistěny v pardubickém zámečku a převezeny z rozhodnutí tehdejších stranických aparátčíků do Chrudimi v rámci tehdejšího budovatelského nadšení.