Chrudim - V dobách, kdy Chrudim ležela na významné zemské cestě z Prahy na Moravu, bylo žádoucí, aby cestující a náklad projížděli přes město a popřípadě se tu zastavili. Dnes, v době rušné automobilové přepravy, přichází ke slovu snaha odlehčit přetíženým městským komunikacím od tranzitní dopravy.

Tento problém díky velkorysým obchvatům nedávno vyřešila například nedaleká města Čáslav a Pardubice. V Chrudimi je ovšem situace komplikovanější a městu se dokonce dostává více či méně vtipných přívlastků. Kdy a jak zde bude záležitost vyřešena, není jasné. Zcela jistě nás ale překvapí, že zdaleka nejde o problém nový. Svědčí o tom zajímavý spis uložený ve Státním okresním archivu v Chrudimi.

V roce 1941, kdy město Chrudim zadalo firmě Barták vypracování podkladů pro regulační plán města, bylo vysloveno upozornění, že na severu města je třeba počítat s budoucím německým osídlením. Vzhledem k tomu, že stav tehdejší protektorátní silnice „pardubické“ (dnes silnice č. I/37 z Pardubic) a „chrudimské“ (č. I/17 z Heřmanova Městce) byl na základě tohoto požadavku shledán neudržitelným, vypracovala firma návrh přeložky mimo město, jenž byl poté předložen zemskému úřadu v Praze.

Následně proběhlo 27. 3. 1942 místní šetření, jehož se účastnili mimo jiné i zástupci ministerstva dopravy a techniky. Ve Slatiňanech a Bylanech byly zjištěny dosti podstatné závady, například nebezpečné zatáčky nebo křížení se železnicí, v Chrudimi komise vytkla křižování „pardubické“ silnice se železnicí u tzv. depa, dále zúžený profil u budovy okresního úřadu a nepřehlednost křižovatky u Neuperského dvora. U „chrudimské“ silnice neobstálo klesání k podjezdu dráhy Chrudim - Havlíčkův Brod a zejména průběh centrem města, tj. dnešní Širokou ulicí, hlavním náměstím a Novoměstskou ulicí.

Výsledek jednání byl jednoznačný: zjištěné závady se dají vyřešit pouze přeložením „pardubické“ silnice na východní stranu města. Technici navrhli, aby přeložka začínala v první zatáčce za Medlešicemi, před Pumberkami se napojila na přeložku silnice od Bylan, dále by vedla západně od Vlčnova a Orle, minula by slatiňanské nádraží a před Kunčím by se opět napojila na stávající komunikaci. Přeložka „chrudimské“ silnice měla být vedena od Markovic na severní okraj Chrudimi, kde by se spojila se silnicí „pardubickou“ zhruba na půl cestě mezi Vestcem a Chrudimí. V zájmu komplexního řešení a pro odlehčení komunikace kolem vojenského letiště komise dále navrhla narovnat silnici od Rabštejnské Lhoty tak, aby vedla přímo směrem ke kasárnám, u kterých by se napojila na silnici „pardubickou“.

Z přiložených vyjádření je známo, že rada města vyslovila již 25. 3. 1942 obavu, aby zřízením obvodových komunikací „město nebylo ochuzeno o návštěvu projíždějících cizinců“.

Chrudimští v rámci šetření navrhli upustit od přeložek a vhodně upravit komunikace na vnitřní ploše města. Tehdy ještě netušili, že nebude třeba vyvíjet velké úsilí, aby cizinci Chrudim několik dalších desetiletí nemíjeli.

Na základě březnového šetření nechal zemský úřad vypracovat studii, jež byla v Chrudimi projednávána 27. 10. 1942. Oproti původnímu záměru došlo k určitým změnám, ale zásada přeložek zůstala zachována. Do tohoto jednání však výrazně zasáhl zástupce plánovacího oddělení zemského úřadu, jenž u březnového šetření nebyl přítomen. Ing. Vondruš radikálně přehodnotil původní plány a navrhl vedení přeložky „pardubické“ silnice nikoli východně, nýbrž západně od Chrudimi. Tato varianta byla při dalším jednání v březnu 1943 shledána jako nejvhodnější, ovšem náročnost celé akce a blížící se konec války její realizaci zabránili.

Kdo dnes přijíždí do Chrudimi, vidí, že problém přetrvává dodnes. Během let byl řešen v duchu návrhů města z roku 1942: komunikace uvnitř města byly rozšířeny především díky demolicím (domy naproti okresnímu úřadu a hlavnímu kostelu na náměstí, na místě hotelu Bohemia i jinde), v Široké ulici byl zaveden jednosměrný provoz, doprava směřující z Pardubic do centra nebo na Vysoké Mýto je nyní vedena po zmodernizované okresní silnici kolem Vestce a Rubešovou ulicí. Roman Zahrádka