Chrudim - Mezi nejlidnatějším chrudimským sídlištěm U Stadionu a městskými sportovišti bují na obou březích řeky Chrudimky už měsíce neudržovaná vegetace vysoké trávy a náletových křovin. Pás přerostlé zeleně se přitom táhne od Píšťov až k ulici Na Ostrově. V době, kdy se Česko potýká s nejvyšším stupněm rizika nákazy klíšťovou encefalitidou, je něco takového minimálně na pováženou.

Správcem uvedených zelených ploch je Povodí Labe, nikoli město. Samotný vodní tok pak obhospodařuje Český rybářský svaz (ČRS), konkrétně Místní organizace ČRS Chrudim 1. Jenže ani jedna z organizací patrně nefunguje tak, jak by měla. Například Povodí Labe si ještě nedokázalo po týdnu najít čas na odpověď, jak s přerostlými břehy řeky naloží, natož zjednat ve svém revíru pořádek a začít trávu a náletové keře sekat. Také rybářům patrně nevadí, že jsou odtoková stavidla nad třetím splavem U Stadionu směrem k náhonu, který je jejich dalším revírem, zanešena a nikdo je průběžně, tak jako dřív, nečistí. Stejně tak jim zřejmě nevadí, že se samotní rybáři nemohou přes neprostupnou džungli dostat k vodě, která je určena k rybolovu. A co na to místní? Ti jsou znepokojeni přerostlými travinami, které jsou podle nich nich ideálním úkrytem pro klíšťata a slimáky, kterých prý tu jsou tisíce.

"Nechat takhle řeku napospas je na české poměry v 21. století něco nepředstavitelného. Jenže jak vidíte, dnes je možné všechno," kroutí hlavou nespokojený rybář, který si nepřeje být jmenován, aby prý neměl problémy s funkcionáři ČRS. "Když chci lovit z břehu, tak je mi tráva až po ramena, takže riskuji, že chytnu klíště," upozorňuje vzápětí. Jak dodává, Povodí Labe údajně seká břehy kolem řeky Chrudimky pouze jednou do roka, přičemž dříve jim pomáhala s jejich údržbou původní rybářská organizace, které však byl tento revír odebrán a předán do správy výše uvedenému spolku. "Od té doby to také jde s řekou z kopce. Nejen, že v ní nejsou takřka žádné ryby, až na plevel, ale je také hodně neudržovaná a spíše než stříbřitou Chrudimku připomíná dnes zarostlý vesnický bahňák, kde se dokonce daří i vysokému rákosu," poukazuje rybář na úsek mezi třetím splavem a mostem pod nemocnicí.

"Řece neuškodila jen změna rybářské organizace, ale také horkovod, který se táhne od sídliště U Stadionu až k bývalému ČSAD. Všechno se za něj totiž schová, tedy i veškerý ´bordel´a tahle džungle, kterou tu dnes vidíte. Dříve zde vedla pěkná mlatová cesta, byly tu lavičky, břehy byly vysekané a lidé ze sídliště tady rádi sedávali. Také tu bylo hodně rybářů, kteří měli večer políčeno na úhoře. Prostě to tu žilo. A dnes? Škoda mluvit. Je to tady jak na hřbitově. Všude tma a zápach z tlející vody. Město slíbilo, že nechá horkovod zakopat a vrátí břeh svému účelu, jenže, znáte to - sliby chyby. Miliony, které na to od elektrárny dostalo, už údajně nenávratně někam zmizely," krčí muž rameny a nevěří, že se situace kolem Chrudimky v centru města v brzké době změní.

Možná, že by pomohlo situaci vyřešit samotné město, které by mohlo přimět Povodí Labe, aby se začalo o tento úsek řeky uprostřed hustě obydlené zástavby konečně řádně starat. Stejně tak by neuškodilo "pošťouchnout" prostřednictvím odboru životního prostředí rybáře z první chrudimské organizace k větší aktivitě. Nyní po letech, od jejího založení, se totiž jasně ukazuje, že její existence zatím nic přínosného městu nedala, vyjma toho, že si ČRS jejím prostřednictvím udržel některé svoje revíry. Není divu, vždyť drtivou část jejích členů tvoří Pardubáci a Pražáci, nikoli Chrudimáci jako v druhé, původní organizaci, a těm je nejspíš jedno, že je Chrudimka po celý rok zarostlá, špinavá a bez ryb.