Chrudim – Jedním z nejčtenějších článků „okurkové sezóny“ v Chrudimských novinách se stal text s  informacemi o faktické destrukci rodného domu dramatika Jana Nepomuka Štěpánka. Z domu v historickém centru města zbylo torzo. V diskusi pod původním článkem zazněla celá řada zajímavých názorů a je tedy na místě „kauzu“ uzavřít.

Jako fatální selhání se jeví přístup investora, kterým je společnost, jež v Chrudimi poskytuje hospicovou péči. Zabývá se tedy kulturou a to kulturou ze všech nejvyšší – kulturou umírání. Smutným zjištěním je, že ani toto „umění“ není zárukou citlivosti pro jiné druhy lidské činnosti. Mezi nimi architektura a historie zabírají místo zdaleka ne poslední. Posouvat proto diskusi od její podstaty, jíž není bohulibá činnost hospice, respektive denního stacionáře, ale likvidace architektonického dědictví, je hrubým faulem.

Majitelé „Štěpánkova domu“ však nejsou zdaleka jediní, kdo hřeší na trestuhodnou nedbalost zdejších „památkářů“. Stačí se pozorně zadívat na video vložené výše. Pořídil ho dron. Na krátkém dokumentárním filmu je perfektně vidět, že ani domy sousedící s tím „Štěpánkovým“, nejsou právě nejcitlivěji opraveny. Prim hrají dlaždičky za domem, v němž sídlí drogerie. Příkladů selhání památkové péče v samotném centru je, samozřejmě, více. 

Prostředí vychovává. Historické domy vylité betonem jen těžko pozvednou upadající kulturu veřejného prostoru kdysi „Athén východních Čech“. Přitom nedaleká Litomyšl může být inspirací, jak se s tímto nesnadným úkolem se ctí poprat.