U křižovatky rozkvete louka. Patrioti vzpomínají na staré časy

Chrudim – Ve městě to s výsadbou a údržbou zeleně vypadá někdy s nadsázkou,jako když je kozel zahradníkem, a zároveň je až s podivem, kolik odpadků se dá najít pod kterýmkoliv chrudimským keřem, kam jen oko pohlédne. Město ale do výsadby investuje, od roku 2018 už částka převyšuje 335 tisíc korun. Dnes se začalo například s mechanizovanou výsadbou holandských cibulovin.

Kdo by doufal, že objednané cibuloviny zkrášlí třeba betonové květináče, je na omylu. Ty už dokonce asi někteří považují z neznalosti spíše za moderní biokompostéry a podle toho je také využívají k odkladišti nejrůznějších odpadků. Proč využívat potenciál, který se nabízí, inspirovat se a navázat na krásnou výsadbu, která v Chrudimi vznikala v minulosti. Do podzimu ještě budou také vysazeny za 60 tisíc další cibule tulipánů vedle divadla a u muzea.

Žil byl jeden zahradní architekt a pracovník městského zahradnictví

Dříve obyčejný travnatý pás u křižovatky na straně Palackého třídy a Škroupovy ulice se promění v louku, která sice nepoteší alergiky, ale možná přiláká nějaké motýly, kterým pak asi nebude vadit navýšený počet sečí a rušná silnice. Betonové květináče zůstanou dál smutnou připomínkou doby, kdy v Chrudimi žil zahradní architekt Josef Vaněk a pracovníkem městského zahradnictví byl Stanislav Ondráček.

Není vlastně divu, že pamětníci a chrudimští patrioti si nemohou na mechanizovanou výsadbu cibulovin zvyknout, když zažili dobu uměleckého rozkvětu záhonů, a nostalgicky si připomínají, kde že jsou ty časy: „Stále vzpomínám, jak jsem v útlém věku dědovi při řádkování pro setí říkal, že se v té hlíně hrabat nechci. Dostal jsem lepáka s komentářem, že do hlíny se pohřbívá, tohle je půda, zemina,“ zavzpomínal před nedávném na Stanislava Ondráčka jeho vnuk Ladislav Nolde.

Oslovili jsme pamětníky, kteří potvrdili, že od dob, kdy odešel Stanislav Ondráček do důchodu, nahradily důvtipnou výsadbu převážně pichlavé keře, ve kterých se hromadí nepořádek, a květinové vzory, které dříve nutily k zamyšlení, zmizely v nenávratnu.