Chrudimské noviny Vraždy, znásilnění, popravy. Fotografie Lukáše Houdka odkrývají pozapomenutá zvěrstva květnových dnů roku 1945

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Vraždy, znásilnění, popravy. Fotografie Lukáše Houdka odkrývají pozapomenutá zvěrstva květnových dnů roku 1945

Chrudim - Vraždy žen a dětí, znásilňování, vypalování domů a likvidace celých rodin. Takový byl konec války, kdy si někteří z Čechů, Moravanů a Slezanů vyřizovali účty ne s německou armádou, ale obyčejnými civilisty, kteří se nemohli a vlastně ani nesměli bránit. Atmosféru, kdy absolutní zlo živené lety útlaku za protektorátu vyhřezlo na povrch, zachycuje unikátní výstava fotografa Lukáše Houdka.

Lukáš Houdek se rozhodl zachytit události, o nichž většina současníků nemá ani ponětí - násilí na německém obyvatelstvu, které se mnohdy „provinilo“ pouze tím, že bylo německé národnosti. A nešlo jen o řádění známých Revolučních gard, které zachytil třeba seriál Zdivočelá země nebo slavný film Františka Vláčila Adelheid. Největších zvěrstev se často dopouštěli obyčejní, takzvaně slušní lidé, kteří najednou našli ztracenou odvahu a sílu. „Každý je schopen zabít,“ říká fotograf Lukáš Houdek, když je dotazován na „leitmotiv“ jeho fotografií a scén, které na nich zachytil. Nabízí se tedy otázka, zda se podobné „vyřizování účtů“ neudálo i v samotné Chrudimi. Podle některých informací, které pocházejí především od pamětníků květnových dnů roku 1945, se podobná zvěrstva udála i v našem městě.

Mladý fotograf přitom využil netradičního prostředku, jak rekonstruovat pozapomenuté události konce války. Do hlavní role obsadil rozesmáté panenky, jimž se často kolem krku stahuje popravčí smyčka. Vidět znásilněné německé ženy a dívky v podobě známé „barbíny“, je opravdu děsivý kontrast. Jenže právě to Lukáš Houdek chtěl.

Výstava však není tvořena pouze „Uměním zabíjet“, jak se oficiálně jmenují fotky s popravami a ubíjením civilistů. Poněkud odlehčenější pohled na dosidlování pohraničí, z něhož byli původní obyvatelé vyhnání/odsunuti, nabízí druhá část expozice. Zde jsou v podobném stylu zachyceny převážně až absurdně groteskní události z období záboru opuštěných chalup a domů. Autor opět využívá zmenšených interiérů, kde však tentokrát chybí panenky. Možná proto, aby si každý návštěvník mohl domyslet obličeje konkrétních lidí, které zná jen on sám.

Jakub Valenta

Reklama