„Právě jdu do školy, na hodinu, starám se o svěřenkyni na vozíčku. Nastoupila jsem loni v září po mateřské. Kurz jsem dělala ve Svítání. Ráda plavu, příroda, pes, klasika. Ráda se potkávám s lidma, a tak. A práce je moje poslání, můj sen, vždycky jsem chtěla bejt člověk tak trošku užitečnej, tak se mi to teď nějak splnilo. Před mateřskou to byla celkem fuška, pracovala jsem jako speditér-dispečer, v nadnárodních firmách, ale ti zaměstnavatelé by z tebe de facto strhli celou kůži. Od nevidim do nevidim telefony, práce ve dne v noci, pořád málo, že jo. Náklady, zisk. Tak řikám, že na tohleto už nemám. To by ta psychika šla brzy do háje, a člověk se musí taky zajímat trošku o sebe, co mu dělá dobře, a ne tady bejt někomu nějakej poskok nebo nějaká loutka na nějaký šachovnici.“