„Žiju tady už od devadesátýho šestýho. Jsem původem Plzeňák. Když si vemu svoji minulost, tak mluvit o tom, že jsem dělal v pivovarství, to bylo za trest pomalu: Táta odešel v šedesátým osmým za kopce, a když vycestoval, tak potom žil třicet let ve Švýcarech. Úspěšně předtím přetrh‘ stranickej průkaz, aby vůbec moh‘ vycestovat. To bylo hrozně složitý. O tady tý době se špatně mluví, když tě potom vyhoděj ze školy po dvou letech gymplu, no ne, vyhoděj, oni ti prostě nedovolej študovat, že jo, a to byl ten fór. No, a máma v šedesátým devátým podepsala 2000 slov, takže ji málem vyhodili ze školství, to byla série, a se mnou se v sedmdesátým rozloučili, vyhodili mě z gymplu, že jsem byl politicky nespolehlivej. Dělal jsem potom 25 let let v sedmi pivovarech v Čechách, sládka, vedoucího provozu… Jsem bezpečák. Hlídám tady, ale u toho zastupuju asi 18 firem při výběrovejch řízeních. Pomáhám lidem při nákupech, člověk musí bejt pozornej a musí se o ty lidi postarat. Já to dělám jako koníček, už jsem důchodce. Jinak jsem podnikatel, podílel jsem se například na rekonstrukci Bohemky. Bezvýznamnej důchodce už dneska (smích). Mám svoje architekty, v rodině vlastníme stavební firmu a příbuzná dokonce pro památkáře dělala projekty skoro na polovinu Václaváku. Měli jsme nějaký zakázky i v Dubaji. Člověk se toho nesmí bát. Když se chce živit hubou. Musíš to umět prodat.“