Chrudimský kaplan Štefan Brinda není v našem městě příliš dlouho. Přišel před rokem, ale už stačil zdomácnět. „Pocházím z malého města východního Slovenska, Sečovce a proč jsem byl poslán zrovna sem, nevím. U nás to funguje podobně jako v armádě. Dostanete rozkaz a musíte jít. Při svém svěcení jsem totiž sliboval biskupovi poslušnost,“ říká otec Štefan. „Co mě ale tady překvapilo, je místní arciděkanský chrám. Je opravdu veliký,“ doplňuje s uznáním sympatický kaplan. Minula druhá neděle adventní a zanedlouho už zapálíme růžovou svíčku na věnci. Nastane totiž neděle, která se označuje jako Gaudete a kněží mohou použít místo obvyklé fialové barvy roucha růžová. Co ale znamenají Vánoce pro otce Štefana? „Vánoce znamenají pro kněze především hodně práce. Spousta shonu je ale vyvážena mnoha krásnými setkáními, z nichž každé je pro mne velkým darem. Trošku se bojím, že kouzlo a charisma Vánoc se poslední dobou z naší společnosti vytrácí. Snažíme se ho nahradit dárky, které často vlastně ani nepotřebujeme,“ zamýšlí se mladý kaplan. „Lidem přeji, aby o Vánocích dávali hodně darů, ale především těch duchovních. Může to být třeba úsměv, hezký pozdrav, srdečné podání ruky. Čím více budou lidé tyto dary dávat, tím více se jim budou vracet zpět. Já sám se o svátcích zaměřuji na narozeného Spasitele. Bůh je mocný Stvořitel všeho a právě o Vánocích se nám zjevuje jako bezbranné děťátko, o něž se musíme postarat. Je v tom jistý paradox a mě osobně to fascinuje. Hodně mě to nutí přemýšlet. Podobně jako jeden z králů, kteří se přišli poklonit narozenému Kristu,“ říká otec Brinda. Samotné novoroční přání pak nemá. „Mám přání na každý den, a to se snažím vyslovit už ráno,“ usmívá se katolický kněz, jehož prý předvánoční shon neznepokojuje. „Já sám nikdy nikam nespěchám, přesto všude přijdu včas,“ dává na závěr radu do života otec Štefan Brinda.