Skuteč - V pondělí 23. září v 18.30 hodin se v Kostele Nanebevzetí Panny Marie uskuteční benefiční koncert na opravu střechy barokní fary.

Sopranistka Eva Urbanová patří k největším českým operním hvězdám. Dvakrát byla oceněna Cenami Thálie za Kostelničku v Janáčkově Její pastorkyni, získala kanadskou cenu Dory Mavor Mooreza ztvárnění téže role v inscenaci v Torontu či americkou cenu Grammy za nahrávku Famous Opera Arias. Na tutéž cenu byla nominována i její nahrávka Fibichovy Šárky s dirigentem Charlesem Mackerrasem. V roce 2003 byla Eva Urbanová jmenována Rytířem řádu umění a literatury Francouzské republiky.

Barocco sempre giovane (Baroko stále mladé) je komorní soubor složený ze špičkových mladých profesionálních hudebníků. Specializuje se na interpretaci skladeb vrcholného baroka, nevyhýbá se však ani jiným slohovým obdobím. Soubor byl založen v roce 2004 violoncellistou Josefem Krečmerem. 

Pardubice - V neděli 22. září pořádají zemědělci Pardubického kraje na Pernštýnském náměstí a na Komenského náměstí dožínkovou slavnost. Po celou dobu akce poběží kulturní program, ve kterém uslyšíte dechovou hudbu Pardubická 6, Karla Gotta Revival s hostem Bohušem Matušem, Veronu, Tanju a Petra Koláře. Slavnostní zahájení bude ve 14 hodin na Pernštýnském náměstí. 

Zemědělci tak chtějí přiblížit svoji práci i lidem ve městě. Právě proto se Krajské dožínky konají na náměstích. Od 11 do 19 hodin si mohou návštěvníci prohlédnout moderní zemědělskou techniku, ve stáncích ochutnat i nakoupit výrobky oceněné značkou Mls Pardubického kraje, nebo se projet kočáry taženými koňmi.

V soutěžním projektu „Zemědělství žije!“ mohou děti i dospělí prověřit své znalosti z oblasti zemědělství a také si vyzkoušet, že podojit krávu vůbec není jednoduché.

Děti se pobaví u představení loutkového divadla „Kozlík“ a prohlédnou si živá hospodářská zvířata i drobné zvířectvo. Nebudou chybět ani myslivci a ukázky řemesel. Představí se koně z Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem. 

Chrudim – Zima jako koncem října, přes den však teplo babího léta. Předposlední víkend září slibuje skutečně hezké počasí, byla by proto škoda nevyužít ho k výletům do přírody, za památkami našeho krásného kraje a třeba i práci na zahrádce.

V sobotu začíná s jistým předstihem Oktoberfest U Palečků ve Skutči. Těšit se můžete na pivo „Paulaner“ a další výborná německá piva. V nabídce až do 6. října budou marinovaná žebra, pečená kolena a klobásy.

Soutěž ve výrobě klobás a výrobků z našeho regionu startuje v Kutílkově palírně a pivovaru ve Žlebských Chvalovicích v sobotu v deset. Degustace až deseti druhů po celý den. V nabídce naše a zahraniční piva, mělnický burčák, od 10:00 hodin harmonika, dudy, 15:00 - 20:00 hodin koncert skupiny Regent.

V sobotu v deset si můžete také udělat cestu do Babiččina dvorečku v Licibořicích. Koná se tu „Michalské posvícení“. K mání jsou domácí posvícenské dobroty, kravské sýry, péci se budou koláče.

Posvícenské posezení a kozí hody s country hudbou se koná ve Svídnici v Hospodě U Chrbolků v sobotu v sedm večer.

Za vidění stojí i výstava hub v chrudimském regionálním muzeu.

Hezké dny, milí čtenáři.

Chrudim - V sobotu 21. září v 15 hodin zahájí Galerie Art na Resselově náměstí dvě nové výstavy. V gotickém sklepení se představí Markéta Korečková & Ján Macko, ve výstavních prostorách galerie zhlédnete grafické listy Ludmily Jiřincové.

Markéta Korečková a Ján Macko jsou manželský i umělecký pár, který ve své tvorbě konfrontuje tradiční a současné hodnoty našeho světa.  Jejich sochařskou tvorbu si budete moci prohlédnout v gotických sklepech.

Významná česká malířka a ilustrátorka Ludmila Jiřincová /1912 - 1994/ vystudovala školu malířskou, keramickou a krajinářskou. Věnovala se volné grafice, ilustracím hlavně básnických sbírek, kreslenému filmu, exlibris, malířství, známkové a plakátové tvorbě. Námětově hlavně zobrazovala dívčí portréty a vytvořila více jak 1200 grafických listů.

Chrudim - Novou pohádku Hodinářův učeň uvede Městské kino v promítání pro seniory ve čtvrtek 19. září dopoledne v 10 hodin. V hlavních rolích se představí Viktor Preiss, Jaroslav Plesl, Václav Neužil, Jana Plodková nebo Miroslav Krobot, Jakub Žáček, Pavlína Štorková, Éva Bandor, Sebastian Pöthe. Ústřední dvojici hrají Michal Balcar a slovenská herečka Dana Droppová.

Po delší době se objevila pohádka, která až tolik nebaží po výstřednostech a drží se osvědčeného boje dobra a zla, bohatství a chudoby, lásky a nenávisti. Hodinářův učeň je výpravná podívaná, která vás zavede i na mnoho míst po naší zemi. Diváci mohou poznat například Panskou skálu, zámek v Uherčicích u Znojma, Lednici, Hostýnské vrchy a řadu dalších krás a zámků Česka.

Pohádkový příběh zaujal i po stránce vizuální, nabídl prostor pro vytvoření mnoha filmových obrazů, kde si jejich tvůrce vzal na sebe roli malíře a filmařsky si vyhrál s kompozicí a s barokní barevností, ve které nechal vyniknout kompletně zdobené kostýmy či jen nepatrné detaily ve valérech tyrkysové barvy.

Pracovníci Městského kina připravují pro seniory pravidelná filmová setkání, program sestavují ze všech žánrových nabídek. Filmy jsou pro zralou generaci vítanou kulturní příležitostí, s dobrou cenou i občerstvením, o čemž svědčí jejich vyprodanost. 

Chrudim - Luboš Soukup je český jazzový saxofonista, klarinetista a skladatel, který od roku 2010 žije v Kodani. V chrudimské vinárně vystoupí Luboš Soukup kvartet & David Dorůžka v úterý 17. září v 19 hodin.

Luboš Soukup pravidelně vystupuje na mezinárodních jazzových festivalech. Vede ambiciozní kapelu Luboš Soukup Quartet. Je členem elektro-akustické kapely Points–Rataj Quintet a řídí sestavu Septet. Je také členem energické skandinávské kapely MAdHAs, česko-polského kvinteta Inner Spaces a kapely Live Foyn Friis Quintet. Je jedním z šesti skladatelů pražského sdružení Prague Six, které komponuje pro šestnáctičlenný Concept Art Orchestra, ve kterém hraje.

Tvorba Luboše Soukupa je inspirována řadou jazzových i klasických velikánů, nachází si po letech hraní a psaní hudby svůj vlastní osobitý styl.

Chrudim – Září v plném proudu a s ním i houbařská sezóna. Pokud ještě nenosíte domů koše plné plodnic, děláte něco špatně, nebo nejste správní Češi. Po fiasku, kterým se, opět, ukázaly být obžínky, přichází podstatně chudší víkendová nabídka. Pojďme se na ni podívat.

V pátek v pět hodin si na své přijdou nejen senioři. Naproti budově Muzea, v Široké ulici, otevírá spolek „Hurá na výlet“ své nové „Hurá centrum“. K tanci a poslechu hraje JG Dix Holice. Snad to nebude také „hurá akce“…

V pátek třináctého se uskuteční v Boru u Skutče (v areálu hasičárny) folk-country zábava. K tanci a poslechu zahraje choceňská kapela Kamarádi. Podávat se bude pivečko i nealko a kančí klobásy z udírny s brusinkami. Akce se koná za jakéhokoliv počasí - taneční parket je zastřešen.

Město Chrast vás na sobotu zve na slavnosti jablek a medu. Ochutnáte tradiční pokrmy a nápoje z jablek a medu, poslechnete si cimbálovou muziku a v dílničkách si děti něco pěkného vyrobí. Chybět nebudou ani drobné soutěže. Od desíti hodin na zámku.

Letošní ročník lesních slavností v chrudimských městských lesích bude ve sportovním duchu. Ve spolupráci s DDM Chrudim jsou připraveny lesní sportovní hry, kde si děti vyzkouší svou sílu a mrštnost. Geopark Železné hory přiveze spoustu her a pivo Iron. Opečete si buřty. Při příležitosti 10. výročí znovuotevření rozhledny Bára proběhne beseda s autory stavby. V sobotu ode dvou do pěti.

Mimořádné prohlídky zámku Slatiňany s kastelánem vás v sobotu zavedou na běžně nepřístupná míst, která v posledních dvou letech prodělala rozsáhlou rekonstrukci, do sklepa, na půdu i na věž...

Dobré jídlo, pití a zábava nejen pro vaše ratolesti na vás čeká v sobotu v Markovicích na hřišti. Přijďte ochutnat soutěžní guláše, dát si dobrou kávičku - k tomu něco na zub, večer okusit tele na rožni a poslechnout si kapely. Srdečně zve SDH Markovice.

Hezké dny, milí čtenáři.

Okrašlovací spolek Škrovád se snaží navázat na starou kamenickou tradici ve zdejších lomech. Ze škrovádského pískovce vzniklo v okolí mnoho staveb a mostů. Z tvrdého pískovce se vyráběly mlýnské a brusné kameny - ty se vozily až do Rakous. Měkký pískovec využívali sochaři. Většina soch kolem Chrudimi, zvláště barokních je ze zdejšího kamene. Malíř a sochař Jan Kokeš, autor Chrudimské opony, která byla nedávno zrestaurovaná, zde měl svoji dílnu. 

V sobotu 21. září začne v 10 hodin „Dětské sochání“ ve skalách u škrovádské loděnice. Povede ho sochař Jan Pospíšil, který vede tradiční Hořické mezinárodní sochařské symposium. Mladí sochaři, ať už někdy sochat zkoušeli nebo ne, budou vytvářet svá díla na jakékoliv vlastní téma. V poledne si účastníci opečou špekáčky a odpoledne svoje práce dokončí. Poté budou práce představeny veřejnosti.

Pokud jim to zdraví dovolí, promluví k zájemcům o „sochání“ pamětníci kameníků ve zdejších lomech. Na závěr se mladí sochaři zúčastní vernisáže svých starších kolegů v Galerii Art v Chrudimi. Na akci je srdečně zvána veřejnost, i ta, která majzlík a paličku nechce zatím vyzkoušet.

Chrudim - Z důvodu komplikované závady na vodoinstalaci v muzejním objektu č. p. 75 a následných sanačních prací bylo Muzeum loutkářských kultur pro návštěvníky ve dnech 8. a 9. září 2019 uzavřeno!

Od 10. září až do odvolání muzeum funguje v omezeném provozu. Uzavřena je herna, obchod i přístup na terasu. Dochází také k výraznému omezení bezbariérovosti muzea, neboť výtah je možné používat až z prvního patra. Nástupní plošina v přízemí je z důvodu staveních prací uzavřena.

Historie muzea se datuje do šedesátých let minulého století. Krátce po svém otevření se Muzeum loutkářských kultur rozšířilo o sousední dům č. p. 73, kde se v současnosti nachází zázemí pracovníků muzea. V roce 1990 přibyl MLK druhý sousedící dům, č. p. 75, který byl podle archivních dokumentů postaven na konci 16. století. Kromě sálů pro sezónní výstavy se v tomto domě se nachází také muzejní obchod, ateliér a loutkářská herna. V roce 2012 získalo muzeum dům č. p. 62 v Břetislavově ulici, který po rekonstrukci slouží jako centrum pro badatelskou, dokumentační a publikační činnost MLK.

Chrudim – Další Kameny zmizelých byly položeny v chrudimských ulicích, další osudy polozapomenutých obyvatel města byly připomenuty. Židovští obyvatelé totiž ve městě nenašli jen své místo posledního odpočinku v Novoměstské ulici, ale přispěli také k jeho rozvoji a různorodosti.

Kameny zmizelých se objevily nově na:

▪️Zastávce č. 1: parčík u okružní křižovatky na Bídě

▪️Zastávce č. 2: Široká ul. před čp. 129

▪️Zastávce č. 3: Hniličkova před čp. 372

▪️Zastávce č. 4: V Tejnecku před čp. 535

První rodina, které byly letos Kameny zmizelých položeny, jsou STRASSOVI. Jméno této rodiny není jistě milovníkům chrudimské historie neznámé. Jednalo se o jednu z nejvýznamnějších židovských rodin, které v Chrudimi žily. Strassovi se zde usadili mezi prvními již v polovině 19. století, je však pravděpodobné, že již před jejich trvalým usídlením zde v Chrudimi působili jako obchodníci na zdejších trzích, nejstarší známý zakladatel rodiny Filip Strass obchodoval s koňmi. Strassovi žili v domě čp. 82/IV v dnešní Poděbradově ulici. Dům stál na nároží naproti hotelu Bída. Na konci 60. let 20. století byl v značně zchátralém stavu zbourán, na jeho místě je dnes malý parčík mezi křižovatkou, řekou a mostem. Rodině Strassově patřil dům až do jejich nuceného vystěhování nacisty. 

[[img:chrn_fullwidth:15885:]]

Zakladatel chrudimské větve rodu Karel Strass přišel do Chrudimi s manželkou Karoline, rozenou Humburgerovou a založil zde obchod s kořalkou. Jejich rodina byla velmi početná, narodilo se jim 10 dětí, i když dospělosti se dožilo pouze 8 z nich.

Významnou osobností chrudimského veřejného života se stal jejich nejstarší syn Edvard Strass (*1865). Vystudoval chrudimské reálné gymnázium, poté práva v Praze. Doktorský titul získal v roce 1893 a stal se advokátem. Působil jako praktikant u C. K. krajského soudu v Chrudimi, jako advokátní koncipient pak v Litomyšli, Praze, Telči a v Chrudimi u JUDr. V. Bureše. Vlastní advokátní kancelář si zřídil v roce 1897. JUDr. Strass byl velmi aktivní ve veřejném životě – byl předsedou Spolku akademiků chrudimských, dlouholetým jednatelem Masarykovy ligy proti tuberkulóze, působil ve výboru a památkovém odboru Vlastivědného muzea pro Východní Čechy v Chrudimi  a je autorem publikace Studentské merendy v Chrudimi. V době první světové války byl představitelem Spolku israelitů ku pěstování bohoslužby, který založily zdejší židovské rodiny pro svou náboženskou potřebu. Edvard jeho jménem organizoval pomoc židovským uprchlíkům z Haliče a Bukoviny, kteří opustili své domovy z nařízení vojenských úřadů, přicházeli do Chrudimi a byli zcela bez prostředků. Přestože zdejší komunita Židů nebyla příliš početná, dokázali se o uprchlíky v době války postarat.

Edvard s manželkou  Martou (*1881), rozenou Stránskou ze Slatiňan, měli 3 děti. Pouze dvě se však dožily dospělosti,  dcerka Vlasta zemřela v 5 týdnech a byla pochována na zdejším židovském hřbitově v roce 1907. Dospělosti se dožila dcera Milada (*1908) a syn Jiří (*1912).

Milada se provdala za prominentního pařížského právníka Jeana Camille-Carré, který byl dle nacistické terminologie árijského původu, a podařilo se mu v době války židovský původ své manželky – cizinky utajit. Milada tak přežila válku ve Francii. 

Její bratr Jiří vystudoval chrudimské reálné gymnázium a odešel studovat práva. Dosáhl titulu JUC. (kandidát práv), když přišla okupace. Jiří byl v prosinci 1942 zařazen s rodiči do transportu s chrudimskými Židy a odvezen do Terezína. Již jako student se Jiří aktivně zajímal o kulturu, účastnil se ochotnických představení i v Chrudimi. V Terezíně se zapojil do kulturního života v Schorschově divadelním souboru jako herec i režisér.

V Chrudimi žil a obchodoval také třetí syn Karla Strasse Leo (*1871 – †3. 10. 1944 Osvětim). V domě rodičů si zřídil galanterní obchod, v němž mu jako příručí z počátku vypomáhal jeho bratr Emil, který od něj obchod později odkoupil. Leo se s manželkou Zdeňkou z Chrudimi kolem roku 1905 odstěhoval do Náchoda, kde si otevřel textilní obchod. Rodina Strassů se i v Náchodě nesmazatelně zapsala do historie města, jejich literární postavy najdeme i ve Škvoreckého Zbabělcích, jejich letní vilu mohou milovníci architektury obdivovat v blízkém Vršově u Horního Bradla.

Leův obchod i byt v Chrudimi v domě čp. 82/IV odkoupil nejmladší bratr Emil (*1880), který zde žil s manželkou Eugenií a dvěma dětmi: Karlem (*1907) a Annou (*1908). Také Emilův  syn Karel (dědic jména po dědovi –   zakladateli rodu) byl všestranně nadaný muž. Stal se advokátem stejně jako jeho strýc Edvard, ale praxi provozoval v Teplicích. Nezajímal se však pouze o právo, měl i umělecké zájmy v oblasti filmu a literatury. Do historie se zapsal také jako filmový teoretik a kritik, v letech 1927–1928 byl členem klubu „Za nový film“.  Ve středu jeho zájmu byl především francouzský avantgardní film na konci 20. let. Po Mnichovu musel coby Žid Teplice opustit a vrátil se k rodičům do Chrudimi. Zde se zapojil do kulturního života, přátelil se s Helenou Šmahelovou, která ho přivedla do Slatiňan k Jaromíru Johnovi, u něhož získal místo sekretáře. John mu diktoval celý svůj román Moudrý Engelbert (1940).  Karel Strass měl i své literární ambice. V letech 1940-1941 převyprávěl 12 afrických pohádek. Ty vyšly s Johnovou předmluvou pod pseudonymem Jan Alexandr s názvem „Pohádky z celé Afriky“. Jejich psaní se mu stalo útěchou v době protižidovských perzekucí, kdy byl již spolu s bratrancem Jiřím nasazen pracovně na stavbě vlečky v Bílku u Chotěboře.

Nakonec ho stejně jako ostatní členy rodiny čekal transport do Terezína a odtud do Osvětimi.

Z deseti dětí, které se zakladateli rodiny v Chrudimi Karlu Strassovi narodily, se jich šest dožilo druhé světové války a všechny s jejich rodinami zavraždili nacisté. Dr. Edvard Strass zemřel již v Terezíně, ostatní v Osvětimi, osud Emilovy dcery Anny není znám, s největší pravděpodobností též zahynula (nefiguruje mezi dědici). Válku přežilo pouze několik Karlových vnoučat. Chrudimský majetek zdědila Edvardova dcera Milada Carré, která se pak s městem ještě v 50. letech neúspěšně soudila o nuceně prodané majetky, do Chrudimi se již nevrátila, a zemřela ve Francii v roce 1967 bezdětná. 

Rodině Strassově bylo v místech, kde stával jejich dům, položeno celkem 6 kamenů: Edvardovi, jeho ženě Martě a synovi Jiřímu, a pak Emilovi, jeho ženě Eugenii a synovi Karlovi. Všichni tito obyvatelé v prosinci 1942 tento dům opustili a zahynuli v nacistických lágrech.

[[img:chrn_fullwidth:15887:]]

Další kameny byly položeny v Široké ulici u domu čp. 129 rodině HERRMANNOVĚ.

Herrmannova rodina také patřila k prvním, které se v Chrudimi usadily po uvolnění poměrů v polovině 19. století. Na rozdíl od Strassových se jejich pobyt ve městě neváže tak výrazně k jednomu domu. Nejprve žili v  čp. 125/I, poté zakoupili dům čp. 25 ve Filištínské ulici (dnešní knihkupectví) a poslední roky před transportem žili v  čp. 129/I v Široké ulici, jak dokládá poslední soupis židovských bytů z roku 1941. V Chrudimi se první z rodiny usadil Vilém Herrmann s manželkou Kateřinou, kteří měli syna Samuela. Samuel pak zde založil rodinu s manželkou Rosou a narodilo se jim celkem 11 dětí. Šest z nich však zemřelo v dětském věku na různé choroby, jak bylo tehdy bohužel časté. V dospělosti známe osudy pouze 3 ze zbývajích dětí, a všechny končí v Osvětimi.

V Chrudimi žili před válkou dva Herrmanovi synové -  syn Karel (*1884) s manželkou Štěpánkou (*1885) a dcerou Hanou (*1923), a syn Gustav (*1896). Provozovali obchod s šatstvem, obuví, konfekcí i vetešnictví. Gustav s manželkou Vilmou (*1894) a syny Ottou (*1926) a Ervínem (*1928) se v roce 1939 odstěhovali do Slatiňan. (Gustavově rodině byly loni ve Slatiňanech položeny Kameny zmizelých.) Rodiny bratrů se bohužel sešly v prosincovém transportu do Terezína a všichni zahynuli v Osvětimi v plynu v lednu 1943.

Na závěr byly položeny ještě dva kameny pro jednotlivce – tedy osoby, které byly transportovány bez svých nejbližších. První z nich je Ida Pochobradská, rozená Salusová. Ida se narodila jako šesté dítě ve známé rodině Salusových (kterým byly Kameny zmizelých položeny v loňské roce). Ida byla dle svědectví dcery Alexandry první ze Salusových dětí, které si našlo partnera bez toho, aby se jednalo o rodiči předem domluvený sňatek. A nejenže se provdala z lásky, ale také si vzala nežidovského partnera – Ferdinanda Pochobradského, později uznávaného středoškolského učitele, malíře a muzejního pracovníka. Manželství bylo zprvu šťastné, narodily se jim dvě děti – syn Petr a dcera Alexandra, rodinu však postihlo velké neštěstí. Syn Petr jako čtrnáctiletý tragicky zahynul, posléze zemřel v mladém věku též Ferdinand Pochobradský (v roce 1940).  Ida tím ztratila nejen milovaného manžela, ale také ji přestalo před nacisty chránit „smíšené“ manželství s árijcem, a byla proto spolu s rodinou svého bratra Viktora transportována do Terezína a odtud do Osvětimi, kde zahynula. Dcera Alexandra naštěstí jako židovská míšenka do transportu nemusela, rodinná tragédie a ztráta všech členů rodiny ji však velmi poznamenala. Žije v Německu, kam s manželem v roce 1968 emigrovala, a letos v září oslaví 95. narozeniny! Kámen Idě Pochodradské byl položen před bývalým domovem Pochobradských ve Hniličkově ulici čp. 372, kde do svého nuceného odchodu žila.

[[img:chrn_fullwidth:15889:]]

Poslední kámen byl položen v ulici V Tejnecku před dům čp. 535, který si nechal ve 30. letech postavit pro svou rodinu Josef Ornstein – Orský. Rodina Ornsteinova pocházela ze Zájezdce, podnikala v Hrochově Týnci a v roce 1937 se manželé Ornsteinovi přistěhovali do nového domu spolu s dětmi Romanem a Ilonou. Josefova manželka Karolína byla nežidovského původu, a tak s příchodem nacistů a protižidovských zákonů si Josef silně uvědomoval stigma, které na rodinu jeho židovský původ vrhá. Rodina si nejprve počeštila jméno na Orský, později však přistoupil Josef k dalšímu kroku, a s manželkou se formálně rozvedl, aby ji a děti chránil. Dál spolu v tajnosti žili, veškeré rodinné podnikání však převedl na ni. Tento krok se mu bohužel stal osudným, ještě před transportem byl za údajné držení zbraní uvězněn (měl před válkou vlastní honitbu) a z vězení v Pardubicích zařazen rovnou do terezínského transportu v prosinci 1942. Josef díky dobré fyzické kondici v lágrech procházel selekcí a byl přiřazován k různým pracovním četám. Poslední jeho stopa je z března 1945 z Kauferingu, odkud byl se spoluvězni hnán na pochod smrti a na něm neznámo kde zahynul.

[[img:chrn_fullwidth:15888:]]

Stolpersteine, neboli Kameny zmizelých, přijel jako v předchozích letech umístit osobně umělec a tvůrce tohoto projektu Gunter Demnig s chotí. Chrudim je desátou zastávkou na jeho cestě po Evropě, při níž tentokrát během 19 dnů navštíví 5 zemí (Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko a Slovinsko) a položí kameny v 33 městech, městečkách a vesnicích. V Chrudimi začal s pokládáním 9. září kolem 15 hodiny v místě bývalého Strassova domu na křižovatce na Bídě. Pokládání kamenů se jako zástupce židovské obce zúčastnil kantor ŽO v Praze Daniel Vaněk, který na všech místech pronesl modlitbu za zemřelé.

Tím je letošních 11 kamenů položeno a připomínka dalších 11 osudů ve městě pevně ukotvena.