Chrudim - Sobotní dopoledne bylo ve znamení streetballového turnaje na venkovním hřišti u školy Dr. J. Malíka. Hráči všech věkových kategorií zápolili a za pěkného počasí sehráli velmi povedené zápasy.

Na turnaj se přihlásilo přes dvacet pět týmů, a tak se potkalo sto amatérských basketbalistů či naprostých nadšenců, kteří tuto hru hrají poprvé v životě. Do Chrudimi se přijel podívat také Milan Jaroš, který hraje profesionálně ve Španělsku čtvrtou nejvyšší soutěž za Santander. Týmy byly rozděleny do čtyř kategorií podle věku a mohlo se jít hrát.

Ročníky 2000 – 2004 sehrály napínavé bitvy, přihlásilo se sedm mančaftů a to bylo ze všech kategorií úplně nejvíce. Na první pozici se umístili Draci, ihned za nimi se umístili basketbalisté z Heřmanova Městce a na bronzovém stupínku dohráli Timbrwales. Ve starší kategorii přemožitele nenašla Beksa před týmem s názvem Tři malí baskeťáci.

Opravdové bitvy se odehrávaly u nejstarších hráčů. Hráči chrudimského baketbalového klubu Darrenu se také přijeli podívat na turnaj a s přehledem vyhráli kategorii ročníků 1993 – 1996. Samozřejmě nemohla chybět ani mužská kategorie, kterou ovládla squadra s názvem Kroketáři. Organizátoři byli s turnajem velice spokojeni a s počtem účastníků byli doslova překvapeni. Vše se vydařilo a cíl byl také splněn. Snad se alespoň trochu podařilo představit tento sport běžné veřejnosti.

Chrudim/Proseč - Závod okolo Proseče s názvem Era Cyklo Maštale se konal v sobotu 9. června. Celodenní program byl velmi nadupaný a skvěle dokreslil boje cyklistů na trati.

Již od časného rána se v Proseči shromažďovalo mnoho cyklistů, aby si mohli vyzkoušet různé délky tratí. V nabídce byly délky od 300 metrů až po hlavní závod, který měl připravenou trasu dlouhou sto kilometrů. Závodit mohly i rodinné týmy s dětmi, pro všechny byl navíc připraven doprovodný program okořeněný vystoupením různých pěveckých skupin a také freestylová show.

Jako první odstartovali závodníci na nejdelší trať, ihned v patách jim byli cyklisté, kteří se vydali na 50 kilometrovou vyjížďku. Během hodiny byli všichni závodníci vypuštěni, a mohlo se čekat na první jezdce v cíli. V závodu na 25 kilometrů si velmi dobře vedli cyklisté z Cyklo Klubu Bendl. Velice těsný finiš byl mezi Vojtěchem Mikuleckým a Dominikem Starým, když jejich rozdíl po přejezdu cílové lajny činil pouhou vteřinu a sedm desetin sekundy.

Deset vteřin za nimi dojel do cíle František Vagenknecht z Nové Paky. I závěr na padesátikilometrové trati byl velmi vyrovnaný. S pouhým čtyřvteřinovým zpožděním dorazil do cíle Martin Janů za Marcelem Sládkem. Až se sedmiminutovým zpožděním jim sekundovali ostatní, bronzovou medaili nakonec bral Michal Vágner z České Třebové. Na největší trati se čekaly velké rozestupy a to se také potvrdilo.

Hrdinou byl Roman Šťastný, který do Proseče dorazil s časem 3 hodiny a 45 minut. Tomáš Vagenknecht se nakonec musel spokojit pouze s druhou příčkou se ztrátou minuty a jedenácti sekund. Z týmu Rock Machine Cyklomax byl kromě Šťastného také třetí Petr Puš, jehož ztráta se vyšplhala téměř k devíti minutám. Program v Proseči pokračoval až do nočních hodin a pro všechny diváky to byl nezapomenutelný zážitek!

Mladá Boleslav – Předposlední vystoupení chrudimského týmu v této sezóně se s úspěchem neshledalo. V Mladé Boleslavi svěřenci trenéra Jirouska inkasovali čtyři branky a na další body tak mohli zapomenout.

Již od úvodních okamžiků se hrál v Boleslavi pohledný fotbal, více ze hry však zpočátku měli boleslavští fotbalisté. Po dvaceti minutách mohl skóre otevřít Honc, ale skvělým zákrokem mu šanci zmařil pozorný Mrázek. Tento souboj si oba aktéři zopakovali o pár minut později a nyní již byl úspěšnější domácí hráč. Dostal přesnou přihrávku, šel sám na brankáře a vše bravurně zakončil kličkou – 1:0! Do poločasu byl rozdíl nakonec dvoubrankový.

Překrásnou ranou se prezentoval Matěj Horák, jenž si počkal na míč a z voleje pumelicí rozvlnil síť v chrudimské brance podruhé – 2:0! Mfkáči se trochu vzpamatovali hned po přestávce. Velkou měrou jim ale k tomu přispěli Knobloch se Šimkem. Právě rozehrávky mezi těmito dvěma muži poslala balón na nohu Ondřeje Kesnera, pro něhož nebyl problém dopravit míč do prázdné branky – 2:1!

Naděje na vyrovnání ale vydržely pouhé dvě minuty. Skvělou samostatnou akci předvedl Jiří Schubert, který s míčem prošel přes polovinu hřiště, pohrál si s Radoušem a přesně zakončil – 3:1! Brankovým hodům ale ještě neodzvonilo. Zápas ovlivnila situace z 61. minuty, kdy Rozsíval utrousil nepěkné slovíčko k čárovému rozhodčímu a jeho kolega v poli ihned vytasil červený kartónek! Chrudimští proti deseti zabrali a hrálo se tak stále před domácím Knoblochem.

Chrudimi ale nevycházely standartní situace. K dispozici měli hned patnáct rohových kopů, nic důležitého se ale ve vápně neurodilo. Povzbuzení přineslo střídání Ondřeje Haufa Jaroslavem Kroutilem, který si po minutě na hřišti vykoledoval faul a pokutový kop! Ten s přehledem a krásnou ranou do šibenice proměnil Radim Holub a bylo to opět jen o jeden gól.

Penaltu ale kopali také domácí. Pět minut před koncem si nedovoleně počínal Štěpánek, Sedláček penaltu sice neproměnil, ale z následné dorážky se již nemýlil – 4:2! Tímto výsledkem zápas také skončil, Chrudim si tak další body do ČFL nepřipsala.

Boleslav – Poslední dvě kola, závěrečných 180 minut této sezóny. Chrudimští fotbalisté míří do Mladé Boleslavi, kde chtějí bodovat a naposledy si objet pověstná kolečka na kruhovém objezdu u Kauflandu.

Chrudimští mají v této sezóně s hráči Mladé Boleslavi velké zkušenosti. Vždyť s týmem z nejvyšší soutěže se utkali již na začátku srpna v pohárovém utkání. V tu chvíli nikdo nevěděl a ani si nedokázal odhadovat, jak úžasná sezóna bude MFK Chrudim čekat. Ligoví harcovníci v čele s Kuličem a mládežnickým reprezentantem Chramostou vyškolili „vykulené“ chrudimské hráče a již po čtvrthodině hry vedli 3:0. Do konce zápasu se výkon Chrudimi pozvedl, žádná korekce stavu ale nepřišla.

O tři měsíce později přijela Mladá Boleslav do Chrudimi opět. Tentokrát se však jednalo o B-tým, v čele s brankářem Šedou ale velmi dlouho držel naději na body. Avšak závěr v podobě deus ex machina přinesla první minuta nastavení. Faul poměrně daleko od branky dal Chrudimským možnost zahrávat standartní situaci, Petr Vladyka poslal přesný centr na hlavu Michala Radouše a ten rozhodl o vítězství MFK nejtěsnějším možným způsobem!

Jako již po několikáté opakujeme, Chrudim je definitivně králem České fotbalové ligy. Mladá Boleslav po loňském druhém místě zaznamenala pokles, v současné době se nachází na šesté pozici a pro ně to bude poslední vystoupení v této sezóně. V případě tříbodového úspěchu by teoreticky mohla pomýšlet na čtvrté místo. Doufejme však, že tři body se povezou na východ Čech, zápas startuje již v 10:15!

Chrudim – Po čtrnácti dnech bez výhry se nyní konečně chrudimští fotbalisté zaradovali. Jedinou branku zápasu vstřelil Ondřej Hauf a zajistil tím v zápase proti Písku tři body.

Chrudimští mají za sebou prohry s Domažlicemi a Chomutovem, a proto potřebovali vylepšit situaci v zápase proti zachraňujícímu se Písku. „Písek byl hodně nepříjemný soupeř. Mají tam spoustu mladých kluků, kteří jsou opravdu draví a žádný souboj nevypustí. Myslím si, že jsme měli jen o něco více toho pověstného štěstíčka,“ zaradoval se těsně po zápase Ondřej Hauf, který vstřelil rozhodující branku třetiligového duelu.

Výsledek mohl být ale naprosto jiný. Jak Chrudim, tak i Písek měl několik slibných příležitostí. Diváci se museli bavit, jenže jediným trnem v oku bylo to, že se nedařilo střelecky. Kde byla chyba, že po celou sezónu dobře zakončující stroj se v závěru zasekl? Ptáme se Ondřeje Haufa... „To je pravda, měli jsme opravdu hodně šancí. Myslím si, že to bude tím, že máme v sobě takovou jistotu a úlevu, že nás již nikdo z prvního místa nesesadí. Bohužel k zápasům přistupujeme trochu laxněji, ale o to více jsem rád, že se nám podařilo Písek porazit,“ říká střelec jediné branky.

Jak vlastně vypadala akce z pohledu samotného střelce? „Pěkná akce přenesla míč na stranu, kde Jirka Adámek odcentroval na hlavu Ondry Kesnera. Ten však smolně trefil pouze tyč a od ní se to odrazilo ke mně před odkrytou branku. Takže z mého pohledu jednoduchá branka,“ komentuje rozhodující situaci Ondřej Hauf, který je na Písek zaměřen. 

Na trávníku Letního stadionu hrála Chrudim Českou fotbalovou ligu vůbec poprvé. V srpnu se zde konal zápas Poháru České pošty proti Mladé Boleslavi, nyní to byla ale obnovená premiéra. „Zde na Letním stadionu to dobře známe, před přesunem nahoru jsme tu hráli hodně dlouho. Žádné nevýhody ani výhody to nemělo, na terén se rozhodně vymlouvat nemůžeme,“ hodnotí ostrostřelec ze střední vzdálenosti.

„Jsme rádi, že se nám podařilo odpovědět na předchozí dvě porážky. Navíc s nulou vzadu, to se také počítá, i když Mrázek měl docela hodně práce, pochvaluje práci mladého brankáře. „Oni hrozili hlavně ze standartních situací, trenér nás na to před zápasem upozorňoval. Ale branku jsme nedostali a to je to hlavní,“ uzavírá a mizí v útrobách stadionu Ondřej Hauf.

Chrudim - Lukáš Myška, osmnáctiletý hokejbalista z Chrudimi, má za sebou první větší úspěch. V Extralize staršího dorostu získal stříbrnou medaili za Letohrad, což byl pro něj opravudu první výraznější úspěch.

Vrátil bych se ještě k tvým začátkům. Kdy a kde jsi s hokejbalem začínal, a proč si si zvolil právě tento sport? Každý kluk přece sní o fotbale nebo o hokeji...

S hokejbalem jsem začínal, myslím, v devíti letech. Před tím jsem hrál fotbal, ale řekl jsem, že to chce změnu. Navíc rodiče nechtěli, abych jen seděl doma a koukal na televizi, a proto jsem si řekl, že budu hrát hokej. To se jim ale ale také nelíbilo, protože se báli o mé zdraví. Tak nakonec mi povolili hokejbal a vidím, že to byla dobrá volba. Začal jsem v Chrudimi, ujal se mě trenér Chmelík, na kterého navázal pan Pecina.

Jak dlouho jsi tedy hrál v Chrudimi a proč vlastně přišel tvůj přestup do kádru Heřmanova Městce?

Za Jokerit jsem hrál celých pět let, získali jsme i nějaké úspěchy. Byli jsme dokonce čtvrtí na Mistrovství České republiky v mladších žácích, ale to už je také dávno. Na konci jsem již ale nedostával tolik prostoru na hřišti, kolik bych si představoval, a tak se mi naskytla možnost hrát za nedaleký Heřmanův Městec.

Jak vlastně probíhaly tvoje začátky u Ježků?

Dostal jsem poměrně dobrou příležitost, ve které mi hlavně pomohl trenér Kamil Mlejnek. Tomu bych tímto chtěl poděkovat, protože pro mě udělal opravdu hodně. Navíc mi ještě prorazil cestu do Letohradu, v jehož dresu jsem měl možnost zahrát si Exraligu mladšího dorostu.

A jak tedy přišlo na to, že jsi se zrovna ty dostal až do nejvyšší soutěže?

Pro mě bylo štěstí, že v Heřmanově Městci nebyl žádný dorostenecký tým. Trenér chtěl, abych si vyzkoušel také jinou ligu, než ty, co hrají Ježci. Příležitost jsem chytil za pačesy, měl jsem ze svých výkonů dobrý pocit. Vypadá to, že i oni byli spokojení a já jsem dostal možnost za ně hrát i na jaře a vlastně si užít vyřazovací boje.

Právě proběhlou sezónu hodně ovlivnilo poměrně těžké zranění. Můžeš říci, o co přesně šlo?

Zranění se mně přihodilo v pohárovém zápase proti Pardubicím. Běžel jsem do rohu pro míček, soupeř mě trefil na mantinel a já si tam nechal ruku. Měl jsem vyhozený loket z kloubu a přetrhané vazy. Bylo to na podzim, šel jsem na operaci zde v Chrudimi a největší podíl na mém brzkém uzdravení měl pan doktor Koreček. Tomu také patří obrovské dík.

Na jak dlouho tě to vlastně vyřadilo ze hry a jaký byl poté návrat na hřiště?

Měl jsem poměrně dlouhou pauzu a to celý půlrok. Do toho byla ještě zimní přestávka, takže jsem znovu začal hrát až v březnu. Návrat byl poměrně zajímavý, zpočátku jsem měl strach, abych se při soubojích nebál, ale až tak hrozné to nebylo. Bylo znát, že jsem se půl roku de facto nehýbal, ale postupem času jsem se do toho dostal.

Ty jsi za Letohrad hrál už i na podzim, a pak přišla již zmíněná pauza. Co návrat právě do Extraligy?

Zas takový rozdíl to nebyl. První národní liga, kterou hraje Heřmanův Městec, je trochu tvrdší než Extraliga mladšího dorostu a je to o něco pomalejší. Právě v Extralize je to o hodně techničtější. Nicméně si myslím, že jsem se dokázal rychle přizpůsobit.

Takže jsi hrál za Letohrad a zde za Ježky hned za několik týmů. Jak to vlastně je s heřmanoměsteckým hokejbalem?

Je to paradox, ale já jsem si vyzkoušel skoro všechny mužské ligy, co v České republice jsou, kromě té nejvyšší. Áčko hrálo 1. národní ligu, kterou bude nyní hájit v baráži, B-tým je ve 2. národní lize a céčko je v Oblastní lize. Těch zápasů bylo hodně, ale toto tempo mi opravdu vyhovovalo.

Jak bude vypadat další sezóna? Co tě čeká nejbližší dny?

V létě budu mít přípravu s Heřmanovým Městcem, dostal jsem nabídku hrát za Kometu Poličku, což je pro mě rozhodně vítané. Jak se s nimi budu připravovat a zda vůbec dostanu šanci, to vše se rozhodne až během léta. Chci se postupně zlepšovat a udělat nějaký ten úspěch s Heřmanovým Městcem. Nyní je naším úkolem vyhrát baráž, která se bude hrát příští pátek s Pardubicemi v Ježkárně. Jisté to ale ještě není, jelikož díky postupu Jihlavy do Extraligy se uvolnilo místo ve skupině Východ a není ještě jisté, jak to vlastně bude.

Co bys o té baráži vlastně řekl?

Bude to rozhodně složitý a vyhrocený zápas. Oba soupeři jsou velcí rivalové a dalo by se říci, že půjde vlastně o derby. Šance jsou na obou stranách stejné, záleží na tom, jak se s tím vypořádáme.

Ještě se vrátíme k průběhu play-off v Letohradu. Skončili jste druzí, jak to vše probíhalo?

Play-off pro mě bylo neskutečným zážitkem a jsem strašně rád, že jsem si to mohl vyzkoušet. Vstup jsme měli vydařený, ve třech zápasech Letohrad přejel Jihlavu. Po euforii jsme narazili na Plzeň a velice krutě jsme spadli do reality. Prohrávali jsme 2:0 na utkání, protože u nich v kryté hale byly neskutečné podmínky, ve kterých se hokejbal prostě hrát nedá. Pak jsme na domácím hřišti dokázali srovnat stav série a opět v Plzni před skvělou atmosférou jsme oslavili postup do finále. Tam jsme na Kladno prostě nestačili, Alpiq byl lepší a titul si zasloužil. Druhého místa si velmi cením, je to můj největší úspěch. Byl bych strašně rád, kdybych si mohl něco podobného ještě zopakovat.

Do Letohradu jsi šel sám, nebo tam s tebou šel nějaký spoluhráč z Heřmanova Městce?

Ne ne. Na podzim jsem sám nešel, možnost zahrát si dostal i Radek Böhm, který ale na play-off už necestoval kvůli jiným povinnostem.

Ty jsi hrál také florbal. Neuvažuješ o návratu?

Ano, hrál. Určitě mi to chybí, jenže s hokejbalem se to dá jen těžko skloubit, protože v Heřmanově Městci hraji každý víkend. Pokud by nevyšly střídavé starty do Poličky, tak se návratu k chrudimským Pirátům rozhodně nebráním.

Když jsi tak vytížený, dá se to skloubit se školou?

Jde to těžce, ale nemůžu sis stěžovat. Když jste tak skvělý studijní typ jako já (ironicky se směje), tak tomu doma nemusíte věnovat ani tolik času. Je to složitější, ale zas tak velký problém v tom nevidím.

Moc děkuji za rozhovor.

Chrudim - Po dvou prohrách přišlo konečně vítězství. Lídr ČFL hodně zkomplikoval situaci Písku, který statečně bojuje o záchranu. Prohra 1:0 mu ale přidělala velké potíže. 

Písečtí potřebovali bodovat, aby se velkým krokem přiblížili potřebné záchraně. Do karet jim sice hrál výsledek souběžně hraného utkání Kladna s Boleslaví, přesto chtěli urvat nějaký ten bodík. Podle toho také Písek začal. Již v prvních několika minutách si vytvořil pár slušných příležitostí. Klavíkova rána z malého vápna šla těsně nad, a když neuspěl ani sám na branku postupující Jan Zušťák, přihlásili se o slovo hráči Chrudimi.

Nejaktivnějším hráčem již jistého vítěze České fotbalové ligy byl Ondřej Kesner, jenž měl po dvaceti minutách hry dobrou šanci. Gólmana Satrapu sice překonal, ale na brankové čáře ho zastoupil jeden z obránců. Toto byl zřejmě ten zlomový moment, po kterém se MFK dokázalo rozehrát. I přes mírnou převahu se ani jednou síťka za oběma brankáři nevlnila, do kabin se šlo za bezbrankového stavu.

Vše důležité se tak začalo odehrávat až v pětačtyřicetiminutovce druhé. Šance střídala šanci a to na obou stranách. Za Písek se dobře vyspal Filip Šťastný, který několikrát protáhl neomylného Mrázka. Bylo vidět, v jaké pohodě jsou obě mužstva. Chrudimští se fotbalem bavili, několikrát to až příliš překombinovali. Za příklad můžeme udat situaci ze šedesáté minuty, kdy mohli využít hrubé chyby brankáře Jana Satrapy, ale po sáhodlouhé kombinaci nakonec napálili pouze stojícího obránce na brankové čáře.

Aktivita Chrudimi každou minutou stoupala, balón se hned několikrát kutálel po brankové čáře, ale nepřekročil ji. Domácí fandové nevěřícně koukali, co všechno se dá ve fotbale neproměnit. Až je mohl rozjásat Tomáš Dostálek, který poslal milimetrový centr na hlavu Ondřeje Kesnera. Ten sice hlavičkoval do tyče, ale na správném místě stál připravený jeho jmenovec Ondřej Hauf a doklepnutím hlavou otevřel střelecký účet zápasu – 1:0!

Písečtí však mohli být s dneškem spokojeni, kdyby dvě minuty před koncem proměnil Jan Zušťák samostatný únik na brankáře Mrázka. Jenže na kdyby se nehraje, a tak závěrečný hvizd určil tříbodový zisk pro Chrudim. Situace Písku se opět mírně zkomplikovala, stále má však vše ve svých rukách.

"S přibývajícím časem jsme se stále více tlačili dobře, kromě prvních deseti minut, kdy soupeř dokázal několikrát zahrozit. Na jejich vysoké hráče jsme se připravovali, ale i přesto tam byli nebezpečné situace, jenže tomu se prostě nevyvarujete. Už to vypadalo, že se nám nepodaří balón dotlačit do branky, několikrát to skákalo po brankové čáře, ale nakonec jsme byli odměněni za snahu. Hubené, ale cenné vítězství. Obzvláště po dvou prohraných duelech, když na tuto situaci nebyl tým přes dva roky zvyklý," říká k zápasu s Pískem trenér Pavel Jirousek.

Nasavrky – V úžasném čase doběhl trať dlouhou přes 21 kilometrů keňský závodník Bowen Mojzis Kipkosgei a připsal si ve svém premiérovém startu úvodní výhru. Co on na tento úspěch říká? Dozvíte se v článku...

Prakticky hned po proběhu cílovou páskou vítěz, který doběhl na náměstí v čase 3:04:45, jen těžko chytal dech, natož slova. „Závod byl velmi těžký, nicméně pro mě ideální. V Keni trénuji v horách, a proto mi to zde naprosto vyhovovalo,“ spokojeně hodnotí Kipkosgei. „Dlouhou dobu jsem běžel sám, to člověku také nepřidá. Na druhou stranu jsem veděl, že jsem první, a že mne nikdo nestíhá,“ dodává.

Je už pravidlem, že běh v Nasavrkách a okolí je náročný a dobrý čas se zde nedělá lehce. Jednadvacetiletý mladíček z Keni to ale dokázal. „Můj čas je velice solidní, na rovině by to bylo ještě lepší,“ spokojeně komentuje svůj běh. „Celkově se mi Nasavrky velmi líbí, krásné náměstí a vše okolo,“ na závěr oceňuje udýchaný Kipkosgei a spokojeně si sedá u stromu.

Po chvíli cílovou pásku protl také Said Azouzi z Maroka. „Jsem tu již po několikáté a opět druhý, zklamaný ale nejsem,“ vyhrkl ze svých úst Maročan. „Včera jsem již netrénoval, jen jsem si prošel trať. Na dnešek jsem byl stoprocentně připravený, více jsem pro to nemohl udělat,“ povzdychuje si a gratuluje člověku, na kterého v Nasavrkách prostě neměl.

Závod se velmi dobře vydařil také nejlepšímu českému běžci Danielu Orálkovi. Tento ultramaratonec z Brna, který běžel například i v severní Americe, si trať ve východních Čechách příliš nepochvaloval. „Tato trať byla krátká, rychlá a kopcovitá,“ stroze hodnotí. „Kvůli typu mé postavy nemám rád kopce a to mi nyní vadilo. Zejména výběh na náměstí byl velmi těžký. Navíc je to na mě příliš krátký závod, takže to tempo nejde udýchat,“ stěžuje si.

„Čas, který zaběhl vítěz závodu, je velice slušný. Dnes na něj nikdo neměl. Kdyby trať nebyla tolik kopcovitá, i můj výsledek byl ještě lepší,“ uzavírá Orálek. Na závěr ještě prohodil několik slov o Nasavrkách a také o tom, že se sem za rok vrátí velice rád. Příště se mu snad závod vydaří ještě lépe a třeba se vyšvihne až na medailové pozice.

Nasavrky – Letošní závod CKP Nasavrky byl v duchu 70. výročí aténtátu na Reihnarda Heydricha, a proto nesl netradičně název AVE půlmaraton Ležáky, čímž byla také uctěna památka jejich vyhlazení z roku 1942.

Již od brzkých dopoledních hodin se v Nasavrkách shromažďovali diváci, aby si nenechali ujít jednu z největších událostí roku. Velké přípravy na AVE půlmaraton začaly ještě v předchozí den a na neděli byl připraven nabitý program. Hlavní závod měl probíhat z Nasavrk přes Miřetice do Ležáků, kde se běžci otočí a po stejné trati se vrací na náměstí do Nasavrk. Přesně v deset hodin dopoledne se tedy do boje vrhlo přes 250 závodníků.

Pět minut po startu hlavního závodu vyběhlo na trať 1500 metrů v tzv. běhu Jarmily Kratochvílové, kterého se účastnil také chrudimský místostarosta Roman Málek (na snímku společně se závodníkem ze Slovenska) a nevedl si vůbec špatně. Kromě toho se běžel také běh pivařů na 200 metrů, jehož neopominutelnou součástí bylo udělat jeden vychlazený kousek v nejbližší hospodě.

Doprovodný program zpestřilo vystoupení šermířské skupiny, jenž doplnila výbornou atmosféru na náměstí. Následně se již do cílové rovinky blížili první závodníci. Ostatně vlastně jen jeden. Na této složité trati zaběhl doslova neskutečný čas Keňan Bowen Mojžíš Kipkosgei a cílovou pásku protl s časem hodina, čtyři minuty a 45 sekund. Na druhém místě Said Azouzi z Maroka.

Pomyslnou bronzovou medaili bere Erkolo Ashenafi z Etiopie. Až poté přišla evropská běžecká škola, za Maďarem Tóthem dosáhl dobrého úspěchu český ultramaratonec Daniel Orálek z Brna, který na celkového vítěze ztratil téměř osm minut. Nejlepší běžkyní byla pochopitelně Jerotich Cheboiová z Keni. Nejlepší ženou české národnosti byla Radka Churaňová z Chrudimi.

Chomutov - Už jen čtyři kola zbývají do konce sezóny pro již jistého vítěze České fotbalové ligy a jedno z nich znamenalo souboj v Chomutově. Rozjetí domácí potvrdili svůj vzestup a získali tři body za výhru 3:1.

Zápas v Chomutově měl z chrudimské strany napravit nezdar z předchozího klání proti nováčkovi z Domažlic. Chrudimští začali dobře, již po několika minutách mohl otevřít skóre Ondřej Kesner, který šel sám na Štěpničku, jenže jeho lob skončil těsně mimo. Jako první se však vlnila síť za brankářem Vostradovským, který se poprvé v sezóně ukázal v dresu chrudimského A-týmu. Po skrumáži před brankou dostali Chomutovští míč do sítě, ale gól nakonec neplatil.

Místo toho hlavní rozhodčí ukázal na penaltový puntík. Míč si postavil Pavlíček a jemným dloubnutím překonal Vostradovského – 1:0! Jenže vedení vydrželo domácímu celku jen minutu, Holub připravil dobrou palebnou pozici pro Ondřeje Haufa, který z malého vápna srovnal stav zápasu – 1:1! O osudu utkání rozhodl začátek druhého poločasu, který hostům z Chrudimi velmi nevyšel.

Chvilku prostoru dostal čtyři minuty po přestávce Pikl a s milimetrovou přesností napálil míč k tyči – 2:1! Vzestup Chomutova poté ještě umocnil Hyneš, jenž zužitkoval kvalitního Smolova centru – 3:1! Do konce zápasu se již skóre nezměnilo, Chrudim podruhé za sebou nebrala ani bod a musela se smířit s prohrou o dvě branky.

FC Chomutov – MFK Chrudim 3:1 (1:1)

Branky: 33. Pavlíček z pen., 49. Pikl, 62. Hyneš – 34. Hauf

FC Chomutov: Štěpnička – M. Smola, Dubský (88. Franc), Pavlíček (75. Gibala), Pikl – Smrž, Kejha, Švec, Kwame – T. Smola, Hyneš

MFK Chrudim: Vostradovský – Štěpánek, Linhart, Radouš (66. Dvořáček), Vágner – Luptovský, Kesner, Vodrážka, Hauf (70. Langr), Dostálek (85. Adámek) – Holub.